Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 120/2021-30

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 37 475 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 12 475 Kč, kapitalizovaného úroku 5 129 Kč, nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, úroku z prodlení 9,75 % ročně z 25 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení 1,5 % ročně z 25 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 25 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 259,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 12 475 Kč, kapitalizovaného úroku 5 129 Kč, nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, úroku z prodlení 9,75 % ročně z 25 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení 1,5 % ročně z 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 259,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a 12 475 Kč s tvrzením, že původní věřitelka, právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovanou datum smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru obdržela žalovaná úvěr 25 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce celkem 30 129 Kč s příslušenstvím. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Z tohoto důvodu žalované vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce vedle původně ujednané částky též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a vedle toho žalované též vznikla povinnost zaplatit žalobkyni paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč za celkem dvě odeslané upomínky původní věřitelkou.

2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené datum, byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena původní věřitelkou na žalobkyni s účinností ke dni datum a tato skutečnost byla žalované oznámena.

3. Na základě výše uvedeného tak požaduje žalobkyně zaplacení 25 000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z 25 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok 5 129 Kč, smluvní pokutu 12 475 Kč a náhradu nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné pro rozhodnutí ve věci.

6. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka a žalovaná uzavřely datum smlouvu o úvěru, na základě které měla původní věřitelka poskytnout žalované úvěr 25 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce 30 129 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho a je tak v prodlení.

7. Výpisem z bankovního účtu původní věřitelky soud zjistil, že žalovaná učinila ve prospěch účtu žalobkyně platbu ve výši 0,1 Kč, aby tak původní věřitelka ověřila, kdo je vlastníkem účtu. Ze stejného výpisu z účtu soud zjistil, že původní věřitelka převedla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 27 800 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni s účinností ke dni datum.

9. Z výzvy před podáním žaloby z datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

11. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s předchozí (již neúčinnou) úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

25. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

26. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěr způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. V souzené věci žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a neunesla tak v této věci důkazní břemeno. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK). Podle (dále jen „“) zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud tak nemohl žalobkyni poučit o tom, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Stejně tak nemohl soud poučit žalobkyni o následcích neunesení důkazního břemene.

28. Z důvodu, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 25 000 Kč. Za toto plnění neobdržela původní věřitelka resp. žalobkyně od žalované ničeho a má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč.

29. Žalovaná měla plnit dluh ihned poté, co k tomu byla žalobkyní prokazatelně vyzvána. Za tuto výzvu považuje soud výzvu před podáním žaloby z datum, kde žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení nejpozději do datum. Ode dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v žalobě požadované výši.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žalobkyni, která byla ve věci poměrně úspěšnější, přiznal poníženou náhradu nákladů řízení ve výši 259,12 Kč, tj. 7,05 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Ke dni vyhlášení rozsudku byl nárok žalobkyně představován jistinou 37 475 Kč, kapitalizovaným úrokem 5 129 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 536,13 Kč, tj. celkem 48 240,13 Kč představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal pouze jistinu 25 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 819,35 Kč, tj. celkem 25 819,35 Kč představující 53,52 % úspěch ve věci žalobkyně. Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení ze 7,05 % (53,52 % - 46,48 %).

31. Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 475 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.