Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 209/2021-58

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 472 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 860 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 4 612 Kč, zákonného úroku z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2021 a zákonného úroku z částky 4 612 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 242,87 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 903,40 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 29 % ročně za částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 860 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 4 612 Kč, zákonného úroku z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2021 a zákonného úroku z částky 4 612 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 242,87 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 903,40 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 29 % ročně za částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 7 472 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 242,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 903,40 Kč, zákonným úrokem z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 1 489 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, dne 23. 11. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017.

3. Poslední splátka žalovanou byla uhrazena dne 20. 6. 2017, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 3 140 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho.

4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně.

5. Na výzvu soudu žalobce dne 27. 10. 2021 (č.l. 47-52) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

7. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

9. právnická osoba, IČO, poskytla žalované dne 23. 11. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 15-16). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 6 000 Kč spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 319,14 %. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 3 140 Kč (viz tabulka umoření č.l. 17).

10. právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18-35 spisu). O tomto byla žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2018 (č.l. 36-37) uvědoměna.

11. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradila částku 3 140 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.

12. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 13. 3. 2020 doporučeně (č.l. 39-39, 40).

13. Žalobkyně neprokázala, že by společnost právnická osoba (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu ze dne 23. 11. 2016 (č.l. 53). Z této karty vyplývá, že žalovaná byla v době uzavírání smlouvy svobodná, se základním vzděláním, žila v nájmu, nevlastnila automobil, byla nezaměstnaná. Její příjem ve výši 9 189 Kč byl tvořen převážně z podpory. Odhadované výdaje činily 2 000 Kč, kdy 1 000 Kč činily splátky zápůjček. K tomu žalobkyně doložila rozhodnutí Úřadu práce o doplatku na bydlení se složenkami a oznámení o přiznání měsíční dávky – příspěvku na živobytí. Z karty však nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí apod. Nadto odhadované výdaje 2 000 Kč, když žalovaná bydlí v nájmu a její příjmy jsou tvořeny sociálními dávkami, se jeví soudu značně podhodnocené. Žalovaná pak měla hradit částku 944 Kč měsíčně.

14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

15. Původní věřitelka společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalované hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala hradit spolu s poplatkem 4 612 Kč, ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení , , a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

17. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy a hlavně výdaji žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. tyto nevyhodnotila řádně.

23. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení ve spojení s  i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 6 000 Kč, žalovaná se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatila a byla povinna toto poskytnuté plnění vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná již uhradila částku 3 140 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 2 860 Kč (6 000 – 3 140). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

25. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 19. 3. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 20. 3. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.