Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 109/2021-84
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 10.490 Kč s příslušenstvím (resp. pro částku 1.000 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu ve výši 490 Kč),
takto:
I. Řízení se ohledně částky ve výši 990 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 490 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 500 Kč, zastavu je.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 135,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.000 Kč od 13. 12. 2019 do 18. 11. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 467,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se ohledně částky ve výši 990 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 490 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 500 Kč, zastavu je.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 135,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.000 Kč od 13. 12. 2019 do 18. 11. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 467,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč spolu s příslušenstvím, tj. se smluvním úrokem z úvěru kapitalizovaným částkou ve výši 250 Kč, s nesplaceným poplatkem z úvěru ve výši 250 Kč a s úroky z prodlení (částečně kapitalizovanými částkou 135,77 Kč), a dále částku 490 Kč coby smluvní pokutu vážící se na prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. Oba nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, IČO, s žalovaným, a to dne datum. Úvěr ve výši 1.000 Kč byl poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet formou bezhotovostního převodu. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal spolu s jistinou úvěru ve výši 1.000 Kč uhradit původnímu věřiteli též poplatek za úvěr ve výši 250 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 250 Kč, to vše s jednorázovou splatností do 23. 2. 2018. V případě včasného splacení závazku, tj. v termínu splatnosti, platila pro žalovaného sleva na poplatek z úvěru, kdy žalovaný byl v takové případě povinen hradit pouze částku odpovídající poskytnuté jistině ve výši 1.000 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 250 Kč. Při včasném splacení závazku tak činila celková splatná částka 1.250 Kč. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný se tak ode dne 24. 2. 2018 dostal do prodlení s úhradou nesplacené jistiny ve výši 1.000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 250 Kč a nesplaceného poplatku z úvěru ve výši 250 Kč. V důsledku prodlení žalovaného pak vzniklo původnímu věřiteli jednak právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, který byl za dobu od 24. 2. 2018 do 30. 9. 2019 kapitalizován částkou ve výši 135,77 Kč, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla jistina pohledávky ve výši 1.000 Kč, a v souladu s příslušným ujednáním obsaženým ve smlouvě o úvěru pak dále také právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý započatý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, a to od prvního dne prodlení dlužníka, neboť žalovaný porušil povinnost zaplatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas. Žalobkyně pohledávku nabyla od původního věřitele anonymizováno, IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Protože ve smlouvě o úvěru je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, žalobkyně postoupené příslušenství pohledávky v žalobě vyčíslila jako kapitalizovaný úrok ve výši 500 Kč, který se skládá z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 250 Kč a nesplaceného poplatku z úvěru ve výši 250 Kč. Nesplacená část smluvní pokuty, která byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek, byla vyčíslena částkou 490 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že poslední upomínka před podáním žaloby, tedy předžalobní výzva ze dne 9. 11. 2020, byla žalovanému odeslána dne 11. 11. 2020.
2. Pokud jde o vlastní proces uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně tvrdila, že žalovaný nejdříve uzavřel se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (původní věřitel), Rámcovou smlouvu o úvěru (dále jen„ RSÚ“). Proces uzavření RSÚ byl takový, že na internetových stránkách webová adresa žalovaný vyplnil registrační formulář, do kterého vyplnil jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu, číslo občanského průkazu, číslo cestovního pasu, název zaměstnavatele, adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení; uvedl svůj souhlas s tím, aby Úvěrující za účelem přímého marketingu nakládal s jeho osobními údaji a potvrdil, že se s RSÚ řádně seznámil a souhlasí s ní. Pro podepsání RSÚ a zřízení klientského účtu na www stránkách původního věřitele bylo třeba, aby žalovaný provedl tzv. registrační poplatek, a to výhradně z bankovního účtu žalovaného. Při úhradě registračního poplatku byl žalovaný povinen uvést, číslo účtu příjemce, vygenerované variabilní a specifické symboly, částku, unikátní text potvrzení RSÚ. Projev vůle žalovaného uzavřít RSÚ uvedeného obsahu byl učiněn okamžikem uhrazení registračního poplatku na bankovní účet původního věřitele. Po uzavření RSÚ byla následně mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému na bankovní účet formou bezhotovostního převodu poskytnuta finanční částka ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za úvěr e výši 250 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 250 Kč, to vše s jednorázovou splatností do dne 23. 2. 2018. Proces uzavření smlouvy o úvěru byl takový, že žalovaný buď zaslal SMS zprávu s obsahem žádosti o úvěr nebo na internetových stránkách webová adresa v rámci svého uživatelského účtu vyplnil žádost o úvěr, v níž si zvolil požadované podmínky úvěru, tj. jistinu a dobu splatnosti. Žádost byla následně potvrzena a podána zadáním hesla dlužníka a kliknutím na tlačítko„ Podat žádost“. Po podání žádosti o úvěr byla následně původním věřitelem posouzena platební schopnost žalovaného a následně byl žalovaný formou sms zprávy či e-mailu informován o poskytnutí úvěru. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet zaslána požadovaná schválená jistina úvěru. Okamžikem poskytnutí úvěru, tj. odeslání požadovaných finančních prostředků na účet žalovaného, byla uzavřena smlouva o úvěru.
3. Soud žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, že její právní předchůdkyně„ posoudila platební schopnost žalovaného“ doplnila, resp. rozvedla, a to tak, že vylíčí skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného (v souvislosti s povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či v souvislosti s případnou změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a aby písemně označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení a předložila listiny navržené k důkazu a prokazující jednotlivá tvrzení), a dále listiny, které měla úvěrující k dispozici ke dni uzavření smlouvy, a to zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS a NRKI atd. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje a v návaznosti na to žalobkyně revidovala původní žalobní žádání a podáním ze dne 10. 5. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 990 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 490 Kč. Ve zbytku, tj. co do jistiny ve výši 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 135,77 Kč, jakož i ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně na žalobě setrvala.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.
5. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a
zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě předložených listinných důkazů a důkazů vyplývajících z obsahu spisu, které byly potřebné ke zjištění skutkové stavu
(ust. § 120 odst. 2 o. s. ř.). Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl soudem dovozen z následujících skutečností: Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 12. 5. 2021, č.j. 15 C 109/2021 – 58, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a aby soud vyhlásil rozsudek ve věci, aniž by žalovaný jako účastník řízení byl o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a s vyhlášení rozsudku bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci bez nařízení jednání i v situaci, kdy žalobu částečně zamítal z důvodů níže vyložených, neboť nebylo na místě žalobkyni poučovat ve smyslu ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. a za tím účelem nařizovat jednání.
6. Jelikož podáním doručeným soudu dne 10. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 490 Kč, představující smluvní pokutu, a dále též ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 500 Kč, celkem tedy ohledně částky ve výši 990 Kč, soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (viz. výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tedy zůstala dlužná jistina úvěru ve výši 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 135,77 Kč.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu
(ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřela mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. právnická osoba, IČO, a žalovaným, a to dne datum. Úvěr ve výši 1.000 Kč byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tj. na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit též poplatek za úvěr ve výši 250 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 250 Kč, to vše s jednorázovou splatností do 23. 2. 2018. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když ke dni podání žaloby neuhradil původnímu věřiteli (právní předchůdkyni žalobkyně) ani žalobkyni ničeho. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z obsahu spisu se jiný závěr nepodává), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradil jakékoliv plnění.
8. Soud dotazem na právnická osoba, ověřil, že majitelem účtu č. bankovní účet byl žalovaný jméno celé jméno žalovaného, který má jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění. Dne datum byla na účet připsána částka 1.000 Kč, kterou na účet poukázala společnost právnická osoba
9. Svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem, tj. společností právnická osoba, IČO, a žalobkyní dne datum, a také oznámením původního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) o postoupení pohledávky ze dne datum adresovaným žalovanému, které bylo dle podací archu odesláno žalovanému dne datum. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.
10. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Právní předchůdkyni žalobkyně tedy stíhala zákonná povinnost zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalované poptávaný úvěr splatit. Žalobkyně, která byla soudem vyzvána, aby žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně zmíněnou zákonnou povinnost splnila, a aby v tomto směru soudu též předložila veškeré listiny a doklady, které měla její právní předchůdkyně ke dni uzavření úvěrové smlouvy k dispozici, však soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V průběhu řízení tedy nebyly tvrzeny, ani doloženy, žádné skutečnosti k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyni žalobkyně.
14. Na tomto základě proto soudu nezbylo než přijmout závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytla, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.
16. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).
17. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, tj. že žalovaný dosud z částky 1.000 Kč neuhradil ničeho. Žalovaný tudíž dluží žalobkyni částku 1.000 Kč, tedy celou jistinu úvěru. Vedle jistiny vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.
18. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2020, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).
21. Žalobkyně dle obsahu spisu poprvé vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 9. 11. 2020, dle podacího archu odeslanou žalovanému dne 11. 11. 2020 na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v infomačním systému evidence obyvatel jako místo trvalého pobytu žalovaného, tj. na adresu ulice a číslo, PSČ obec, v níž poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení nejpozději do 18. 11. 2020. Úrok z prodlení tudíž žalobkyni náleží až od 19. 11. 2020.
22. Žalobkyně, která k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje, a v návaznosti na uvedený nedostatek (s vědomostí o uvedeném nedostatku) vzala sice svoji žalobu částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty ve výši 490 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 500 Kč, avšak tento rozsah zpětvzetí není dostatečný z hlediska toho, jaké plnění lze mezi účastníky vypořádat na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 a násl. o. z.), dle kterých lze posuzovanou věc po právní stránce posoudit, když smlouva o úvěru je stižena absolutní neplatností (ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb.). Jelikož žalovaný na dluh ničeho nezaplatil (v řízení nebyla zjištěna žádná úhrada ze strany žalovaného), je žalobní požadavek žalobkyně co do zaplacení jistiny úvěru důvodný v rozsahu částky 1.000 Kč zcela důvodný, když v tomto rozsahu se žalovaný na úkor věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil (ust. § 2991 odst. 1 o. z.), přičemž věřitelem je ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí žalobkyně coby postupník (ust. § 1879 a násl. o. z.). Jelikož žalovaný se splněním peněžitého dluhu ve výši 1.000 Kč prodlévá, je jeho povinností zaplatit také zákonné úroky z prodlení (ust. §§ 1968, 1970 o. z.). Ty však nelze žalobkyni přisoudit za dobu, po kterou žalovaný se splněním dluhu neprodléval (ale žalobkyně v rozporu s tím na žalobě v daném rozsahu setrvala), tj. za dobu od 24. 2. 2018 do 30. 9. 2019 (úrok z prodlení žalobkyní kapitalizován částkou ve výši 135,77 Kč) a dále za dobu od 13. 12. 2019 do 18. 11. 2020. Navíc žalobkyně požadovala úrok z prodlení z jistiny 1.000 Kč ve výši 8,5 % ročně, ač zákonný úrok z prodlení pro prodlení pro prodlení s počátkem od 19. 11. 2020 činí 8,25 % ročně a nikoli 8,50 % ročně (repo sazba platná ke dni 1. 7. 2020 činila 0,25 % a nikoli 0,50 %). Žalobkyně tedy požadovala úrok z prodlení o 0,25 % ročně vyšší, než na jaký má zákonný nárok. V uvedeném rozsahu bylo tedy nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok III.) a přisoudit žalobkyni (výrok II.) nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 1.000 Kč nikoli ve výši 8,5 % ročně, ale v zákonné výši 8,25 % ročně, a to až ode dne 19. 11. 2020, neboť až tímto dnem se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný měl dluh splnit do 18. 11. 2020 (výzva ze dne 9. 11. 2020), když tehdy poprvé byl žalovaný žalobkyní (nikoli její právní předchůdkyní) vyzván k vrácení plnění odpovídajícího bezdůvodnému obohacení.
23. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem IV. rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyni, která byla v převažujícím rozsahu úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 467,85 Kč. Tato výše náhrady nákladů řízení odpovídá 34,20 % plné náhrady nákladů řízení žalobkyně, coby rozdílu poměru úspěchu žalobkyně co do částky 1.000 Kč, která odpovídá 67,10 % z původně žalované částky ve výši 1.490 Kč, a neúspěchu žalobkyně, který představuje žalobkyní zaviněné částečné zastavení řízení co do smluvní pokuty ve výši 490 Kč, což odpovídá 32,90 % z původně žalované částky 1.490 Kč. Plná náhrada nákladů řízení žalobkyně by představovala částku 1.368 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši celkem 500 Kč (sestávající z odměny zástupce za dva úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Min. spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. za převzetí a přípravu zastoupení a za podání žaloby, a dále z odměny zástupce za výzvu k plnění dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč), náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši celkem 300 Kč (sestávající z náhrady hotových výdajů po 100 Kč ke každému ze shora specifikovaných tří úkonů právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za zaplacenou daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 168 Kč (v sazbě 21 % ze základu daně, kterým je částka 800 Kč). Soud s respektem ke kritériu účelnosti vynaložených nákladů nepřiznal žalobkyni odměnu zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů za částečné zpětvzetí žaloby, neboť tento úkon žalobkyně nečinila např. v návaznosti na částečné plnění dluhu žalovaným, ale toliko po vlastní revizi rozsahu žalobního žádání, přičemž tuto revizi žalobkyně mohla (a měla) učinit již před podáním žaloby.
24. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.