Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 160/2021-69
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 10.262,84 Kč s příslušenstvím (resp. pro částku 8.653,32 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu ve výši 1.609,52 Kč),
takto:
I. Řízení se ohledně částky ve výši 9.509,65 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 1.609,52 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7.900,13 Kč, zastavu je.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.300 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 32,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 1.353,32 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.653,32 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 3. 2021 a z částky 1.353,32 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7.300 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a ohledně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 401,30 Kč, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 875,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se ohledně částky ve výši 9.509,65 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 1.609,52 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7.900,13 Kč, zastavu je.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.300 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 32,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 1.353,32 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.653,32 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 3. 2021 a z částky 1.353,32 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7.300 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a ohledně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 401,30 Kč, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 875,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 26. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8.653,32 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným částkou ve výši 7.900,13 Kč, s úroky z prodlení (částečně kapitalizovanými) a s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, a dále částku 1.609,52 Kč coby smluvní pokutu vážící se na prodlení žalované se zaplacením dluhu. Oba nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným, a to dne datum. Úvěr ve výši 10.000 Kč byl poskytnut žalovanému v hotovosti tím způsobem, že finanční prostředky v uvedené výši žalovaný převzal v místě svého bydliště, což potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství za dobu trvání úvěru ve výši 8.592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutý úvěr původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku, a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadla na den 27. 5. 2020. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru uhradil pouze částku 2.700 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitele alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 1.346,68 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 1.353,32 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 15.892 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 8.653,32 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 7.238,68 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 27. 5. 2020. Ode dne 28. 5. 2020 se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou shora uvedené částky a v důsledku toho vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4- odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 18. 1. 2021. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, a že poslední upomínka před podáním žaloby ze dne15. 3. 2021 byla žalovanému odeslána dne 17. 3. 2021.
2. Soud žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení uvedená v žalobě doplnila o tvrzení o skutečnostech týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum, zejm. na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem (právní předchůdkyní žalobkyně) posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby k uvedeným skutečnostem předložila veškeré doklady, které má v této souvislosti k dispozici. Soud současně žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V návaznosti na to žalobkyně revidovala původní žalobní žádání a podáním ze dne 27. 7. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 9.509,65 Kč, kterou tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 7.900,13 Kč a smluvní pokuta ve výši 1.609,52 Kč. Ve zbytku, tj. co do jistiny ve výši 8.653,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 440,96 Kč, jakož i ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a náhrady nákladů řízení žalobkyně na žalobě setrvala.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.
4. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a
zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě předložených listinných důkazů a důkazů vyplývajících z obsahu spisu, které byly potřebné ke zjištění skutkové stavu
(ust. § 120 odst. 2 o. s. ř.). Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl soudem dovozen z následujících skutečností: Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 16. 7. 2021, č.j. 15 C 160/2021 – 49, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a aby soud vyhlásil rozsudek ve věci, aniž by žalovaný jako účastník řízení byl o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a s vyhlášení rozsudku bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci bez nařízení jednání i v situaci, kdy žalobu částečně zamítal z důvodů níže vyložených, neboť nebylo na místě žalobkyni poučovat ve smyslu ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. a za tím účelem nařizovat jednání.
5. Jelikož podáním doručeným soudu dne 27. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1.609,52 Kč, představující smluvní pokutu, a dále též ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 7.900,13 Kč, celkem tedy ohledně částky ve výši 9.509,65 Kč, soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (viz. výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tedy zůstala dlužná jistina úvěru ve výši 8.653,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 440,96 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, které žalobkyně specifikovala tak, že se jedná o náklady za cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2 (každá osobní návštěva á 217 Kč).
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu
(ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Ze smlouvy o úvěru č. číslo soud zjistil, že byla uzavřela mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, IČO, a žalovaným, a to dne datum. Úvěr ve výši 10.000 Kč byl poskytnut žalovanému v hotovosti a a žalovaný podpisem úvěrové smlouvy potvrdil, že finanční prostředky v uvedené výši převzal od věřitele, tj. od právní předchůdkyně žalobkyně, v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit též příslušenství za dobu trvání úvěru ve výši 8.592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku (ve výši 963 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru (ve výši 4.900 Kč), nákladů na vyhodnocení úvěru (ve výši 929 Kč) a inkasním poplatku (ve výši 1.800 Kč). Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutý úvěr původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky, a zároveň celková splatnost závazku, pak připadla na den 27. 5. 2020. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru uhradil pouze částku 2.700 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z provedeného dokazování se jiný závěr nepodává), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) na pohledávku ze smlouvy o úvěru nad rámec žalobkyní tvrzené částky 2.700 Kč uhradil ještě nějaké další plnění.
7. Svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem, tj. společností právnická osoba, IČO, a žalobkyní dne datum, a také oznámením původního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) o postoupení pohledávky ze dne datum adresovaným žalovanému, které bylo dle podací archu odesláno žalovanému dne 19. 1. 2021. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.
8. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Právní předchůdkyni žalobkyně tedy stíhala zákonná povinnost zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalované poptávaný úvěr splatit. Žalobkyně, která byla soudem vyzvána, aby žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně zmíněnou zákonnou povinnost splnila, a aby v tomto směru soudu též předložila veškeré listiny a doklady, které měla její právní předchůdkyně ke dni uzavření úvěrové smlouvy k dispozici, však soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V průběhu řízení tedy nebyly tvrzeny, ani doloženy, žádné skutečnosti k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyni žalobkyně.
12. Na tomto základě proto soudu nezbylo než přijmout závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytla, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.
14. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil
15. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, tj. že žalovaný dosud z částky ve výši 10.000 Kč uhradil pouze 2.700 Kč (ani zde totiž žalovaný netvrdil ani neprokázal zaplacení nějaké další částky). Žalovaný tudíž dluží žalobkyni částku 7.300 Kč, tedy jistinu úvěru sníženou o uhrazenou částku ve výši 2.700 Kč. Jelikož v daném případě má žalobkyně vůči žalovanému nárok pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v důsledku toho, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele dostála své povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a v důsledku toho je smlouva o úvěru absolutně neplatná - v podrobnostech viz shora), nebylo možné žalovaným zaplacenou částku v celkové výši 2.700 Kč alokovat na nějaké jiné závazky vyplývající z úvěrové smlouvy, než jen a pouze na jistinu úvěru. V rozsahu zbývající jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky 7.300 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku žalobkyni zaplatit.
16. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.
17. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Žalobkyně dle obsahu spisu poprvé vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne datum, odeslanou žalovanému na adresu ulice a číslo, PSČ obec (adresa, kterou žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě jako svoji adresu pro doručování), v níž poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do datum.
19. Žalobkyně, která k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje, a v návaznosti na uvedený nedostatek (s vědomostí o uvedeném nedostatku) vzala svoji žalobu sice částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty ve výši 1.609,52 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 7.900,13 Kč, avšak tento rozsah zpětvzetí není dostatečný z hlediska toho, jaké plnění lze mezi účastníky vypořádat na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 a násl. o. z.), dle kterých lze posuzovanou věc po právní stránce posoudit, když smlouva o úvěru je stižena absolutní neplatností (ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb.). Jelikož žalovaný na dluh zaplatil pouze 2.700 Kč (v řízení nebyla zjištěna žádná další úhrada ze strany žalovaného, která by uvedenou částku převyšovala), je žalobní požadavek žalobkyně co do zaplacení nesplacené jistiny úvěru důvodný pouze v rozsahu částky 7.300 Kč (10.000 Kč – 2.700 Kč), a nikoli v rozsahu částky 8.653,32 Kč, neboť pouze v rozsahu částky 7.300 Kč se žalovaný na úkor věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil (ust. § 2991 odst. 1 o. z.), přičemž věřitelem je ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí žalobkyně coby postupník (ust. § 1879 a násl. o. z.). V rozsahu částky 1.353,32 Kč (tj. 8.653,32 Kč – 7.300 Kč) tedy soudu nezbylo, než žalobu zamítnou. Jelikož žalovaný se splněním peněžitého dluhu ve výši 7.300 Kč prodlévá, je proto jeho povinností zaplatit úroky z prodlení (ust. §§ 1968, 1970 o. z.). Ty však nelze žalobkyni přisoudit za dobu, po kterou žalovaný se splněním dluhu neprodléval (ale žalobkyně v rozporu s tím na žalobě v daném rozsahu setrvala), tj. za dobu od 28. 5. 2020 do 29. 11. 2020 (úrok z prodlení žalobkyní kapitalizován částkou ve výši 440,96 Kč) a dále za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 3. 2021. V uvedeném rozsahu bylo na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok III.) a přisoudit žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 7.300 Kč až ode dne 2. 3. 2021, neboť až tímto dnem se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný měl dluh splnit do 1. 3. 2021 (výzva ze dne 8. 2. 2021), když tehdy poprvé byl žalovaný žalobkyní (nikoli její právní předchůdkyní) vyzvána k vrácení plnění odpovídajícího bezdůvodnému obohacení.
20. Pokud jde o výši zákonného úroku z prodlení, podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021 (prodlení od 2. 3. 2021), činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz). Zákonný úrok z prodlení tedy v případě prodlení, ke kterému došlo od 2. 3. 2021, činí 8,25 % ročně. Pokud tedy žalobkyně po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, nezbylo, než v rozsahu úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně, tedy v rozsahu rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, žalobu jako nedůvodnou zamítnout (viz opět výrok III. tohoto rozsudku).
21. Požadavek žalobkyně na přiznání nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč soud vyhodnotil jako důvodný pouze v rozsahu částky 32,70 Kč představující náklady (poštovné) za odeslání zásilky obsahující první výzvu k plnění ze dne 8. 2. 2021, ve které byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení dlužné částky do 1. 3. 2021. Pokud však žalobkyně požadovala také náklady za cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2 (každá osobní návštěva á 217 Kč), nezbylo soudu, než také v tomto rozsahu žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout, když jednak se ve spisovém materiálu nenachází žádný doklad prokazující, že se zmíněné osobní návštěvy u žalovaného uskutečnily a není zřejmé ani to, jakým způsobem byly náklady za jednu osobní návštěvu u žalovaného stanoveny či vyčísleny, a především pak lze důvodně pochybovat i o účelnosti takových nákladů mimosoudního uplatnění předmětné pohledávky, když je zřejmé, že tyto návštěvy u dlužníka k zaplacení dlužné částky nijak nepřispěly, když se žalobkyně se svými nároky stejně nakonec musela obrátit na soud. Uvedené náklady proto soud vyhodnotil jako neúčelně vynaložené a v rozsahu těchto nákladů, tj. co do částky 401,30 Kč, proto rovněž žalobu zamítl (viz opět výroku III. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem IV. rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyni, která byla v převažujícím rozsahu úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 875,20 Kč. Tato výše náhrady nákladů řízení odpovídá 42,26 % plné náhrady nákladů řízení žalobkyně, coby rozdílu poměru úspěchu žalobkyně co do částky 7.300 Kč, která odpovídá 71,13 % z původně žalované částky ve výši 10.262,84 Kč, a neúspěchu žalobkyně, který představuje jednak žalobkyní zaviněné částečné zastavení řízení co do smluvní pokuty ve výši 1.609,52 Kč, a dále částečné zamítnutí žaloby v rozsahu částky ve výši 1.353,32 Kč, kdy součet těchto částek ve výši 2.962,84 Kč, představující neúspěch žalobkyně v daném řízení, odpovídá 28,87 % z původně žalované částky 10.262,84 Kč. Plná náhrada nákladů řízení žalobkyně by představovala částku 2.071 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši celkem 750 Kč (sestávající z odměny zástupce za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Min. spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. za převzetí a přípravu zastoupení a za podání žaloby, a dále z odměny zástupce za výzvu k plnění dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 150 Kč), náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši celkem 300 Kč (sestávající z náhrady hotových výdajů po 100 Kč ke každému ze shora specifikovaných tří úkonů právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za zaplacenou daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 221 Kč (v sazbě 21 % ze základu daně, kterým je částka 1.050 Kč). Soud s respektem ke kritériu účelnosti vynaložených nákladů nepřiznal žalobkyni odměnu zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů za částečné zpětvzetí žaloby, neboť tento úkon žalobkyně nečinila např. v návaznosti na částečné plnění dluhu žalovanou, ale toliko po vlastní revizi rozsahu žalobního žádání, přičemž tuto revizi žalobkyně mohla (a měla) učinit již před podáním žaloby.
23. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.