Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 266/2021-45
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 783,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 462,03 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 11 462,03 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky
321,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky
13 483,44 Kč od 15. 12. 2016 do 10. 11. 2017, zákonného úroku z prodlení
ve výši 8,05 % ročně z částky 11 933,44 Kč od 10. 11. 2017do 27. 9. 2021
a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 471,41 Kč
od 28. 9. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce
2 139,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 462,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 462,03 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 321,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 483,44 Kč od 15. 12. 2016 do 10. 11. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 933,44 Kč od 10. 11. 2017do 27. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 471,41 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 139,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel
dne 27. 10. 2015 s žalobkyní elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly podmínky úvěru a sazebník bankovních poplatků mBank, s nimiž žalovaný vyjádřil souhlas a zavázal se je dodržovat. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poté, co prověřila schopnost žalovaného splácet případně poskytnutý úvěr, poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč převodem na jeho anonymizováno a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku formou 12ti měsíčních splátek
po 3 333,33 Kč a zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 0 % p. a. a úroková sazba ze zadlužení
po splatnosti (z prodlení) v zákonné sazbě. Splácení úvěru bylo evidováno na evidenčním úvěrovém účtu žalovaného, jenž byl zobrazen i v elektronickém bankovnictví žalovaného. Žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, a proto ho žalobkyně vyzvala k doplacení smluvených splátek
po splatnosti. Poněvadž žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně odstoupila v souladu s podmínkami úvěru od smlouvy ke dni 14. 12. 2016. Ke dni odstoupení tvořila dlužnou částku 13 483,44 Kč nesplacená jistina ve výši 13 333,44 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a dlužné poplatky ve výši 150 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaný
na dlužnou částku zaplatil 1 700 Kč. Žalobkyně předžalobní upomínkou odeslanou dne
20. 8. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný však na výzvu nijak nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků dne 27. 10. 2015 smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč
na účet žalovaného anonymizováno s číslem bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednou bezhotovostní transakcí a vrátit jej spolu s jednorázovým poplatkem ve výši 800 Kč ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 333,33 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, poslední splátka byla splatná dne 23. 10. 2016. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 0 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů anonymizováno, všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, sazebník bankovních poplatků anonymizováno, úrokovým lístkem mBank osoby. Podle čl. 6 číslo písm. a) podmínek má žalobkyně oprávnění vypovědět smlouvu v případě porušení povinností vyplývajících z čl. 6 číslo písm. a) podmínek. Žalobkyně dne 27. 10. 2015 poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil 28 537,97 Kč. Žalovaný byl několikrát upomínán
o plnění jeho závazků ze smlouvy, na výzvy však nereagoval, žalobkyně proto odstoupila
od smlouvy, a to s účinností ke dni 14. 12. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu žalobkyně doložila, že její právní zástupce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení částky v celkové výši 16 185 Kč.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru anonymizována dvě slova – předschválená nabídka soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala informace o žalovaném,
podle kterých je žalovaný svobodný, bydlí u rodiny, má měsíční čistý příjem ve výši
19 000 Kč a závazek – neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doložila potvrzení o výši pracovního příjmu, podle kterého průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 19 746 Kč a potvrzuje, že žalovanému nejsou strhávány žádné srážky ze mzdy. Žalobkyně však nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného
a neprověřila tak dostatečně jeho schopnost úvěr splácet.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí,
musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník,
který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných
i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva,
ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné
a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronických prostředků. Soud se však nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva
o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu
s § 9 ZoSÚ. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53),
přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
12. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány při poskytnutí předchozího úvěru žalovanému. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány z potvrzení o výši pracovního příjmu žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z příjmu ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně se dále vůbec nezabývala výdaji žalovaného, například si od něj vůbec nevyžádala informace o jeho výdajích jako je bydlení, jídlo, energie, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity, apod. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost, tedy soud nepovažuje za dostatečný. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí
při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
13. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil z úřední povinnosti jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně.
14. Žalovaný tak má povinnost uhradit žalobkyni pohledávku ve výši, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil,
a o kterou se na úkor žalobkyně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaný zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 28 537,97 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 11 462,03 Kč (40 000 Kč – 28 537,97 Kč),
je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko)
co do částky 38 892,57 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení ode dne 28. 9. 2021, tedy dne následujícím po dni, kdy se žaloba dostala prokazatelně do dispozice žalovaného, a to do úplného zaplacení.
16. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl,
a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak,
že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná ve výši 97,5 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 95 % (97,5 % úspěch – 2,5 % neúspěch) z částky 2 252 Kč, tj. celkem
2 139,4 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 783,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
18. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
19. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.