Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 88/2021-38
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 291.013,28 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 245.268,07 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 16.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 45.745,21 Kč, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 286.272,58 Kč od 2.9.2020 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 4.496,70 Kč od 2.9.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 291.013,28 Kč od 2.9.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.636,30 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 245.268,07 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 16.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 45.745,21 Kč, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 286.272,58 Kč od 2.9.2020 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 4.496,70 Kč od 2.9.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 291.013,28 Kč od 2.9.2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.636,30 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo] do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 291.013,28 Kč, úroků ve výši 8,7% ročně z částky 286.272,58 Kč od 2.9.2020 do zaplacení a ve výši 8,7% ročně z částky 4.496,70 Kč od 2.9.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 291.013,28 Kč od 2.9.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že právní předchůdce žalobce právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 11.4.2019 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě a hradit úrok z úvěru ve výši 8,7% ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, ve výši podle smlouvy a aktuálního sazebníku. Strany si ve smlouvě sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení a náklady spojené se správou prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka jej několikrát písemně upozornila, aby dlužnou částku v poskytnuté lhůtě uhradil. Následně banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 28.6.2020 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 28.6.2020, ve kterém byl vyzván k zaplacení zůstatku úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobcem dne 26.8.2020 byla pohledávka za žalovaným ke dni 1.9.2020 postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.9.2020. Ke dni 1.9.2020 činila dlužná částka celkem 291.013,28 Kč z toho neuhrazený zůstatek úvěru 286.272,58 Kč, úrok z úvěru 4.496,70 Kč a poplatky 4.496,70 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 290.769,28 Kč skládající se ze zůstatku úvěru 286.272,58 Kč připsaných neuhrazených úroků ve výši 4.496,70 Kč a poplatků ve výši 244 Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.8.2020 postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem anonymizována dvě slova.
V podání ze dne 19.10.2021 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 300.000 Kč. Strany si sjednaly použití úvěru na konsolidaci úvěrů v celkové výši 196.049 Kč (kterou byl zaplacen splátkový úvěr anonymizováno) a zbývající prostředky ve výši 103.951 Kč mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Úvěr byl čerpán bezhotovostně dne 11.4.2019 ve výši 194.107,50 Kč a dne 11.4.2019 žalovaný vyčerpal zbývající prostředky ve výši 105.892,50 Kč převodem na osobní účet. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši jeho příjmu (který žalovaný doložil výpisy z běžného účtu žalovaného) a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný prohlásil, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné a toto stvrdil svým podpisem. Žalobce současně v přehledné tabulce uvedl přehled všech splátek uhrazených žalovaným na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu včetně jejich zápočtu. Dle tabulky žalovaný uhradil celkem částku 54.731,93 Kč. Při jednání soudu zástupce žalobce uvedl, že má za to, že právní předchůdce žalobce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy předložil výpisy z účtu žalovaného.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 11.4.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní poměry – je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnanec, uvedl zaměstnavatele. Jako příjem uvedl částku 24.000 Kč, dále uvedl, že nemá splátky mimo anonymizováno, nájem 0 Kč, ostatní splátky 0 Kč.
Z výpisu z účtů soud zjistil:
V období 1.4.2018 – 30.11.2018 – počáteční zůstatek 0,00, celkem přišlo 200.000 Kč, celkem odešlo 37.000 Kč, konečný zůstatek 163.000 Kč.
V období 1.12.2018 – 31.12.2018 – počáteční zůstatek 163.000 Kč, celkem přišlo 24.335 Kč, celkem odešlo 188.883 Kč, konečný zůstatek – 1.548 Kč.
V období 1.1.2019 – 31.1.2019 – počáteční zůstatek - 1.548 Kč, celkem přišlo 29.473 Kč, celkem odešlo 29.808,03 Kč, konečný zůstatek - 1.883,09 Kč.
V období 1.2.2019 – 28.2.2019 – počáteční zůstatek - 1.883,09 Kč, celkem přišlo 24.705 Kč, celkem odešlo 26.518,07 Kč, konečný zůstatek - 3.696,16 Kč.
V období 1.3.2019 – 31.3.2019 – počáteční zůstatek - 3.696,16 Kč, celkem přišlo 25.604 Kč, celkem odešlo 27.199,57 Kč, konečný zůstatek - 5.291,73 Kč.
V období 1.4.2019 – 30.4.2019 – počáteční zůstatek - 5.291,73 Kč, celkem přišlo 153.662,50 Kč (dne 11.4.2019 byla uzavřena smlouva o úvěru), celkem odešlo 138.773,09 Kč, konečný zůstatek 9.597,68 Kč.
Ze zprávy právnická osoba anonymizováno soud zjistil, že klient uvedl příjem ve výši 22.000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta (částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Výdaje uvedl 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje podle svého interního ekonomického modelu na 6.320 Kč. Dotazem do CCB a vlastního systému zjistila, že klient měl v době žádosti kontokorentní úvěr v anonymizováno s limitem 5.000 Kč se splátkou 417 Kč a osobní úvěr v anonymizováno se splátkou 3.914 Kč (tento úvěr byl doplacen nově poskytnutým úvěrem. Nové splátkové zatížení činilo 4.463 Kč a příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
Ze smlouvy o úvěru ze dne 11.4.2019 soud zjistil, že se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 300.000 Kč. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů a to úvěru u banky, na který bud použita částka 196.049 Kč. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 8,70% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4.046 Kč měsíčně vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. První splátku splatí 17.5.2019, poslední dne 18.4.2028 (108 splátek). RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 9,47%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku, zejména: cenu za vyřízení úvěru ve výši 3.000 Kč, cenu za vedení splátkového účtu. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 439.367,70 Kč.
Z výpisu z úvěrového účtu za období od 11.4.2019 do 31.12.2019 soud zjistil, že sjednaná výše úvěru byla na částku 300.000 Kč, dne 11.4.2019 byla zaslána částka 105.892,50 Kč na účet č. bankovní účet a dne 11.4.2019 částka 194.107,50 Kč na účet č. bankovní účet.
Dle tvrzení žalobkyně a dle výpisu z úvěrového účtu za období od 11.4.2019 do 31.12.2019 žalovaný celkem zaplatil částku 54.731,93 Kč.
Dopisem ze dne 27.5.2020 – poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzvala banka žalovaného k úhradě dluhu ve výši 11.787 Kč nejpozději do 28.6.2020. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 286.610 Kč.
V dopise ze dne 28.6.2020 banka oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 28.6.2020 je celková částka ve výši 286.517 Kč splatná a úročená souběžně sazbou řádného úroku a úroku z prodlení.
Předžalobní výzvou ze dne 19.10.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 297.587,34 Kč nejpozději do 3.11.2020.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi bankou a žalovaným byla dne 11.4.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč, kdy částka 194.107,50 Kč byla použita na úhradu úvěru žalovaného u banky a částka 105.892,50 Kč byla převedena na účet žalovaného. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl bankou vyzván k zaplacení dluhu ve výši 11.787 Kč poslední výzvou ze dne 27.5.2020) a z toho důvodu banka dopisem ze dne 28.6.2020 rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 28.6.2020. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 286.517 Kč. Žalovaný na úvěr vyčerpal celkem částku 300.000 Kč (194.107,50 Kč a 105.892,50 Kč) a celkem uhradil částku 54.731,93 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 21.9.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavírala banka s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet banka prověřila na základě prohlášení dlužníka, ověření z výpisů z účtů a svého interního ekonomického modelu. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaný uvedl příjem ve výši 24.000 Kč (tento údaj banka ověřila z výpisů z účtu žalovaného). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného, žalovaný uvedl 0, banka dle statistických dat stanovila životní výdaje žalovaného na 6.320 Kč, dále banka zjistila, že žalovaný má dva úvěry se splátkou 417 Kč a 3.914 Kč (tento úvěr byl splacen nově poskytnutým úvěrem). Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Banka sice měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného, kde si mohla ověřit jeho příjmy a způsob hospodaření, ale je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházela. Z výpisů z účtu předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že banka si ověřila příjmy žalovaného od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Žalovaný byl od prosince 2018 do dubna 2019 (kdy čerpal předmětný úvěr) každý měsíc v při konečném zůstatku v mínusu. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající z interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalovaného (který navíc uváděl své výdaje jako 0). Banka tak zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímal o skutečné výdaje žalovaného. Ze strany banky tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému částku 300.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že banka poskytla žalovanému celkem částku 300.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 54.731,93 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 245.268, 070 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 14.10.2021. Nárok se stal splatným 15.10.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 16.10.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 16.10.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 401.997,76 Kč (částku 291.013,28 Kč + 29.682,10 Kč – úrok 8,7% ročně z částky 286.272,58 Kč od 2.9.2020 do 10.11.2021 + 466,20 Kč – úrok 8,7% ročně z částky 4.496,70 Kč od 2.9.2020 do 10.11.2021 + 34.682,40 Kč - úrok z prodlení 10% ročně z částky 291.013,28 Kč od 2.9.2020 do 10.11.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 246.753,07 Kč (částka 245.268,07 Kč + 1.485 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 245.268,07 Kč od 16.10.2021 do 10.11.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 61%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 39%. Poměr úspěchu tedy činí 22% ve prospěch žalobce. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 14.551 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 10.11.2021) po 9.500 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 10.11.2021) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 8.232 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 61.983 Kč a z toho 22% činí částka 13.636,36 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.