Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 126/2021-42

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená anonymizováno jméno příjmení, advokátem

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 59.467,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.760 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 17.441,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.044 - Kč od 21.9.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.770 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 24.565,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.755 - Kč od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.760 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 17.441,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.044 - Kč od 21.9.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.770 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 24.565,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.755 - Kč od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla dne 20.3.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejím základě poskytl žalobce žalovanému 15.000 - Kč, žalovaný měl tuto částku vrátit a k tomu i úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 12.320 - Kč. Celkovou částku 27.320 - Kč měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1.518 - Kč, splatnost první splátky nastala 20.4.2018. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný částku 13.240 - Kč. Na základě čl. 6 smluvních podmínek požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za období od 21.9.2019 do 15.10.2020 je kapitalizovaná výše smluvní pokuty vyčíslena částkou 5.397,36 Kč.

2. Dále žalovaný uvedl, že mezi účastníky byla dne 20.8.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejím základě poskytl žalovanému 22.000 - Kč, žalovaný měl vedle této částky uhradit též úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 17.836 - Kč, celkem tedy měl žalovaný uhradit 39.836 - Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.214 - Kč, splatnost první splátky nastala dne 20.9.2018. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný částku 6.230 - Kč. Podle čl. 6 smluvních podmínek požaduje žalobce též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za období od 21.2.2020 do 15.10.2020 jde o částku 7.740,95 Kč.

3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že údaje týkající se ověření úvěruschopnosti jsou obsaženy v zákaznických kartách ze dne 20.3.2018 a ze dne 20.8.2018. U první smlouvy o zápůjčce žalovaný sdělil, že je zaměstnán a kromě toho má další příjem z brigády. Předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a tři výpisy z bankovního účtu a prosinec 2017 až únor 2018. U druhé smlouvy o zápůjčce uvedl rovněž příjem ze zaměstnání a příjem z brigády, doložil pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu dva měsíce před uzavřením smlouvy. Příjmy a výdaje žalovaného v případě obou smluv žalobce ověřoval právě z výpisů z účtu. Žalobce rovněž uvedl, že v roce 2018 nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie předkládaných dokumentů, těmito tedy nedisponuje, údaje byly zaznamenány v kartách. Žalobce má za to, že úvěruschopnost žalovaného prověřil dostatečně.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

Zjištěné skutečnosti

5. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce s parametry uvedenými v odstavcích 1 a 2 odůvodnění.

6. Ze zákaznických karet - žádostí o úvěr k oběma smlouvám bylo zjištěno následující. Při uzavření smlouvy ze dne 20.3.2018 měl mít žalovaný celkový příjem 31.068 - Kč (pracovní poměr 19.068 - Kč, ostatní příjmy 12.000 - Kč), výdaje měly představovat splátky externích zápůjček 5.844 - Kč a odhadované měsíční výdaje 11.500 - Kč. Tyto údaje měly být ověřeny z dokumentů, a to pracovní smlouvy ze dne 3.7.2017 a ze tří výpisů z bankovního účtu za měsíce prosinec 2017 až únor 2018.

7. Při uzavření smlouvy ze dne 20.8.2018 měl mít žalovaný celkový příjem 22.815 - Kč (pracovní poměr 18.815 - Kč, ostatní příjmy 4.000 - Kč), výdaje měly činit 1.516 - Kč interní splátky a odhadované měsíční výdaje 7.000 - Kč. Tyto údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy ze dne 1.5.2018 a dvou výpisů z bankovního účtu.

Právní posouzení

8. V daném případě byly mezi účastníky uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru podle a násl. a , o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil velmi nedbale, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by žalobce úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.

11. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel u prvně uzavírané smlouvy z příjmů žalovaného ve výši 31.068 - Kč. Tento příjem však neměl nijak ověřen. V soudním řízení nebyl žalobce schopen předložity, z nichž vycházel s tím, že v roce 2018 nebylo praxí žalobce pořizovat kopie listin, které předložil zájemce o úvěr. Pak je ovšem otázkou, zda údajům uváděným žalobcem lze věřit, neboť pak je to jen na stvrzení obchodního zástupce žalobce, který je přitom motivován tím, aby úvěrů sjednal co nejvíce. Soud nepovažuje takový způsob dokládání příjmů za dostačující a věrohodný. Navíc je evidentní, že žalobce nedisponoval žádným dokladem o tom, že žalovaný má další příjem ve výši 12.000 - Kč. Ten nebyl doložen ani jemu. Pokud vycházel z výpisů z účtu, kde by snad tento příjem mohl být doložen, pak tyto výpisy v soudním řízení žalobce není schopen předložit. Soud tak nemá možnost tvrzení žalobce ověřit, tudíž je musí považovat za neprokázaná. To samé potom platí o výdajích žalovaného. Navíc pochybnosti soudu jsou umocněny tím, jak si žalobce počínal při sjednávání druhé smlouvy o úvěru. Ta byla uzavřena pět měsíců po smlouvě první, údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného se však zásadně liší. Příjem nyní činí 22.815 - Kč (je tedy o dost nižší než v prvně uváděném případě), nižší jsou ovšem i výdaje, a to výrazně. Zmizely externí dluhy, je uveden existující dluh u žalobce (tj. ze smlouvy ze dne 20.3.2018), ovšem zcela záhadným způsobem se snížily odhadované výdaje na částku 7.000 - Kč měsíčně (u předchozí smlouvy činily 11.500 - Kč). Pokud by vysvětlením mělo být to, že během pěti měsíců, které uplynuly od uzavření první smlouvy, žalovaný externí dluhy splatil, pak by to znamenalo, že žalobce při uzavírání smlouvy ze dne 20.3.2018 vycházel z toho, že výdaje žalovaného ve výši 11.500 - Kč tvoří jednak splátky externího dluhu 5.844 - Kč a ostatní výdaje činí 5.656 - Kč. Početně by to vycházelo, neboť pokud se k částce 5.656 - Kč (tedy oněm ostatním výdajům) přičte interní splátka dle stavu při uzavření druhé smlouvy o úvěru, vyjde částka cca 7.000 - Kč. Pokud je to myšleno takto (a soud se na tuto skutečnost nemohl žalobce zeptat, neboť k jednání se nedostavil), pak to ale znamená, že žalobce za měsíční výdaje žalovaného považuje částku 5.656 - Kč. To je ovšem zcela nerealistický přístup, je evidentní, že měsíční výdaje dospělého člověka jsou mnohem vyšší – jídlo, oblečení, běžné osobní potřeby, bydlení, doprava, kultura apod. A pokud to takto žalobce nemyslel, pak se měl pozastavit nad tím, že se žalovanému záhadně snížily výdaje. Ostatně žalobce měl při poskytnutí druhého úvěru vyžadovat potvrzení o splacení předchozích tzv. externích závazků žalovaného. U druhé smlouvy přistupuje navíc ta okolnost, že žalovaný si půjčuje v krátké době znovu a tentokrát vyšší částku, celková výše měsíční splátky (i se započtením splátky z předchozí smlouvy) tak činí 3.732 - Kč, což už je poměrně vysoké číslo, minimálně v poměru k výši příjmu z pracovního poměru 18.815 - Kč. Uváděný ostatní příjem 4.000 - Kč, údajně z brigády, nelze považovat za příjem stálý, s tímto příjmem neměl žalobce vůbec počítat. Pokud tedy má soud vše shrnout, pak má za to, že žalobce neměl řádně doloženy příjmy a už vůbec ne výdaje žalovaného, žalobce tedy neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného.

12. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový , tj. , účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zóny, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. , zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.

13. Správnost výše uvedeného výkladu absolutní neplatnosti je potvrzena i rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie – viz rozhodnutí ve věci C - 679/18 ze dne 5.3.2020 k výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES.

14. Soud tedy považuje obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatná právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle . Žalobce žalovanému poskytl v případě první smlouvy částku 15.000 - Kč, žalovaný mu uhradil 13.240 - Kč, zbývá mu tak doplatit žalobci částku 1.760 - Kč. V případě druhé smlouvy žalobce poskytl žalovanému částku 22.000 - Kč, žalovaný zaplatil 6.230 - Kč, zbývá mu tak doplatit 15.770 - Kč. Rozhodnuto bylo i o povinnosti žalovaného platit úroky z prodlení podle . Výše úroků z prodlení vychází z nař. vl. č. V této části bylo žalobě vyhověno. Na žádné další platby včetně smluvní pokuty žalobce nárok nemá. Ve zbytku tak byla žaloba zamítnuta.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , větší úspěch ve věci měl žalovaný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, ty mu však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.