Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 234/2021-42
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a od datum do zaplacení z částky částka, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku částka s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka tak, že částka částka byla převedena na účet určený žalovaným a částka částka byla převedena na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku částka v pravidelných 40 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobce. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný byl v prodlení se splátkami, na upomínky žalobce nereagoval, proto žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil. Zesplatněním vznikl žalobci v souladu s předmětnou smlouvou nárok na úhradu (i) neuhrazené jistiny ve výši částka, (ii) smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 21,55% ročně ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení, (iii) dlužných splátek ke dni zesplatnění po odečtu uhrazených splátek po zesplatnění ve výši částka, (iv) účelně vynaložených nákladů na 3 odeslané upomínky ve výši částka, (v ) smluvní pokuty ve výši částka jako 3 x částka za prodlení se třemi splátkami a (vi) smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši částka od datum do datum v celkové výši částka. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet. Vycházel přitom z výplatních pásek žalovaného, lustrace žalovaného v centrální databázi exekucí a insolvenčním rejstříku, z čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků, z prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech a prohlášení rodiče. Při posouzení výdajů vyšel žalobce i z normativních nákladů na bydlení a z výše existenčního a životního minima. Zaměstnání žalovaného žalobce ověřoval rovněž telefonicky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobce je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobce). Žalovaný s žalobcem dne datum podepsal listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši částka, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; jako zástupce žalobce (poskytovatele) byla uvedena jak ve smlouvě, tak ve formuláři pro standardní informace jako samostatný zprostředkovatel jméno příjmení (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). Částku částka žalobce žalovanému dle smlouvy poskytl dne datum tak, že částka převedl na jeho účet a částka převedl zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobce žalovaný řádně splátky nehradil (z bonity smlouvy, z upomínek, resp. ze seznamu upomínek), proto žalobce úvěr dne datum zesplatnil a současně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku).
4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem částkou částka a výdaje částkou částka na bydlení u rodičů a částkou částka na splátku jiného úvěru. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost (z listin y Posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Z výplatních pásek bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činil v měsíci říjnu 2020 částku částka, v měsíci listopadu 2020 částku částka a v měsíci lednu 2021 částku částka. Z neúplného výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen roku 2020 (předložen za období od datum do datum) bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum zaslána mzda ve výši částka, obrat z tohoto výpisu zřejmý není. Z neúplného výpisu z účtu za měsíc listopad roku 2020 (předložen za období od datum do datum) soud zjistil, že žalovanému byla dne datum zaslána mzda ve výši částka, počáteční zůstatek na účtu činil částku částka a konečný částku částka. Z transakční historie na účtu žalovaného v období ve dnech 1. – datum bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum zaslána na účet mzda ve výši částka. Počáteční zůstatek na účtu činil částka a konečný částka, konkrétní obrat však z neúplného výpisu zjistitelný není. Žalobce provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, oboje s negativním výsledkem (z příslušných výpisů). Žalovaný dále čestně prohlásil, že má další závazek u právnická osoba příjmení ve výši částka, kde zbývá doplatit částku částka, kterou splácí měsíčními splátkami ve výši částka (z prohlášení o závazcích) a že jeho měsíční výdaje činí částka na bydlení u rodičů a částka na jiné úvěry a příjmy částka. Je svobodný a nemá žádné děti (z prohlášení o výdajích a příjmech spotřebitele). Dle prohlášení matky žalovaného činí náklady žalovaného na bydlení skutečně částku částka (z prohlášení rodiče).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná účastníky dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobce neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumal. Svého práva obdržet od soudu v tomto směru náležité poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), se dobrovolně vzdal svou neúčastí u ústního jednání. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena z důvodu nezkoumání jeho výdajů, deklarované výdaje nebyly nijak doloženy ani objektivizovány. Žalobce v podstatě vyšel z pouhého tvrzení žalovaného o výdajích ve výši částka na bydlení a částka na splátku jiného úvěru a příjmech ve výši částka, tvrzené údaje však žalobce nijak blíže nepřezkoumával. Výpisy z účtu žalovaného, které žalobce soudu předložil, nebyly úplné a konkrétní výdaje z nich nebyly zjistitelné. Z neúplného výpisu za měsíc říjen roku 2020 není jasný obrat ani výdaje, ani z neúplného výpisu za měsíc listopad nejsou konkrétní výdaje zjistitelné, nicméně je z tohoto výpisu patrné, že konečný zůstatek na účtu činil pouze částka, je tedy zřejmé, že žalovaný by v tomto měsíce úvěr schopný splácet nebyl. Z neúplného výpisu za měsíc prosinec roku 2020 soud sice zjistil konečný zůstatek v dostatečné výši, nicméně z výpisu opět nejsou zjistitelné žádné konkrétní výdaje, výpis není úplný a zároveň nelze přehlédnout skutečnost, že žalovaný splácí další úvěr měsíčními splátkami ve výši částka. Soud je přesvědčen, že posouzení úvěruschopnosti není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Pokud bez posouzení uvedeného bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru, je toto posouzení účelové. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé nedostatečné ověření výdajů žalovaného ze strany žalobce, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Lze uzavřít, že žalobce neměl k posouzení výdajů žalovaného žádné relevantní podklady, neboť měl k dispozici pouze neúplné výpisy z účtu žalovaného, ze kterých však konkrétní výdaje žalovaného nelze zjistit, naopak je z výpisu za měsíc listopad zřejmé, že konečný zůstatek na účtu není pro splácení úvěru dostatečný. Poskytnout za takové situace bez bližšího zkoumání žalovanému další úvěr soud považuje za nepřípustné a za riziko neplatnosti smlouvy, které jednoznačně tíží žalobce. Tohoto rizika si musel žalobce být při uzavření smlouvy vědom.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku částka na jeho účet a že žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, zůstala mu proto povinnost tuto částku žalobci vydat jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (u jednotlivých upomínek nebylo nijak doloženo, že by se dostaly do dispoziční sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvních pokut a příslušenství sestávajícího z úroků (obě položky mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Pro úplnost soud uvádí, že částku částka nepovažoval za plnění poskytnuté žalovanému (jeho zprostředkovateli, jak uváděl žalobce), neboť se z předložených listin jednoznačně podává, že dotčená osoba jednala za poskytovatele úvěru, tedy za žalobce (podepisovala za žalobce úvěrovou smlouvu na hlavičkovém papíře a formuláři žalobce, prováděla za žalobce posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Nejedná se tedy o částku, ohledně níž ve sféře žalovaného vzniklo jakékoliv bezdůvodné obohacení.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že právo na jejich úhradu bylo přiznáno procesně úspěšnějšímu žalobci v částce částka. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela náhrada částka, přičemž tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši částka, a dále z odměny advokáta ve výši částka za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka, tj. celkem částka. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši částka dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem částka. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši částka. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužný úvěr ve skutkově typově shodných věcech. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, data a dlužné částky. Jelikož byl žalobce úspěšný co do částky částka (79,5 % žalovaného nároku), náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 59 % (po odečtení úspěchu žalovaného) z částky částka, tj. částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).