Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 129/2021-66

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci

pro zaplacení 45 416,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 105,62 Kč, se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 105,62 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 311,20 Kč,

s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 954,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem

z prodlení ve výši 69,86 Kč, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 44 076,82 Kč

od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 971,20 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 806,88 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 105,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 105,62 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 311,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 954,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 69,86 Kč, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 44 076,82 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 971,20 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 806,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 45 416,82 Kč s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobce, společností právnická osoba, uzavřel dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce

číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobce žalovanému úvěr

ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný předmětný úvěr nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení s jeho splácením, právní předchůdkyně žalobce proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni 31. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 45 416,82 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 076,82 Kč a poplatků ve výši 1 340 Kč. Právní předchůdkyně žalobce postoupila svou pohledávku za žalovaným na právnická osoba a. s., a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020. Společnost I- právnická osoba dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho, ač byl k zaplacení jeho dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Žalobce po žalovaném požadoval

kromě částky ve výši 45 416,82 Kč také zaplacení kapitalizovaného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 2 954,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 69,86 Kč, dále úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 44 076,82 Kč požadovaného od 15. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 44 076,82 Kč požadovaného od 15. 9. 2020

do zaplacení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Chorvatské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout.

Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne

12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských

a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy o rychlé půjčce číslo byl poskytnut

na území České republiky.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že nepovažuje

za prokázané, že by mu právní předchůdkyně žalobce zesplatnila úvěr, a že požaduje,

aby soud prověřil, zda právní předchůdkyně žalobce dostatečným způsobem prověřila jeho schopnost úvěr splácet, jak jí ukládá o spotřebitelském úvěru

a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“. Žalovaný měl dále za to, že mu žalobce řádně neoznámil postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni,

a že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva k úhradě dlužných částek, neboť tyto mu byly odeslány pouze formou obyčejného dopisu a žalobce to dokazuje pouze seznamem odeslaných písemností, které podle žalovaného nedokazují odeslání uvedených dokumentů.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo z akceptace návrhu smlouvy

o rychlé půjčce, z y označené jako„ údaje klienta“, ze všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro osobní úvěry a ceníku produktů a služeb právní předchůdkyně žalobce má soud za prokázané, že společnost právnická osoba

ve smlouvě označená jako„ příjmení“ uzavřela s žalovaným dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce. Žalovaný v návrhu smlouvy uvedl své občanství, své rodné číslo, datum narození, kontaktní adresu a své telefonní číslo. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu má úplné střední vzdělání a je zaměstnán jako manuální pracovník ve zpracovatelském průmyslu s čistým měsíčním příjmem 27 436 Kč. Žalovaný také uvedl, že již splácí jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 3 500 Kč, přičemž k měsíčním výdajům žalovaného nebylo nic uvedeno. Soud dále zjistil, že se příjmení zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet, a že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 781 Kč (resp. první ve výši 869,37 Kč) s roční úrokovou sazbou ve výši 11,99 % počínaje dnem 15. 8. 2019, přičemž každá další splátka je splatná vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 60 522 Kč.

5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu číslo v období od 1. 1. 2000

do 6. 10. 2020 má soud za prokázané, že příjmení poskytla žalovanému úvěr ve výši

50 000 Kč, že žalovaný naposledy hradil splátku na úvěr dne 15. 1. 2020, a že žalovaný celkem zaplatil 9 894, 38 Kč.

6. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce z důvodu prodlení se splacením úvěru prohlásila celý čerpaný úvěr včetně úroků za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 48 440,96 Kč k témuž dni.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2018, z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020 a z podacího archu má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o rychlé půjčce číslo za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobce postoupena na právnická osoba a.s., a že to právní předchůdkyně žalobce oznámila žalovanému dopisem odeslaným dne 26. 10. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož

dne dokládají postoupení pohledávky na žalobce, který je tak ve věci aktivně věcně legitimován.

8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 1. 2021 a z podacího archu soud zjistil,

že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě svého dluhu před podáním žaloby,

přičemž k jejímu odeslání na adresu uvedenou ve smlouvě došlo dle podacího archu téhož dne.

9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2021 byl žalobce vyzván, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázal, zda a jakým způsobem zkoumala jeho právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v uvedené lhůtě svá tvrzení, zda jeho právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnil následovně: dotazem do systému banky CBL jeho právní předchůdkyně zjistila, že neměl žalovaný v době žádosti o úvěr žádné negativní záznamy v registrech. Podle žalobce měl žalovaný v době žádosti o úvěr poskytnut již jeden úvěr se splátkou 3 350 Kč, a splátkové zatížení žalovaného s příjmy 27 436 Kč měsíčně byly tak podle právní předchůdkyně žalobce vyhodnoceny jako dostatečné k pokrytí dalších splátek žalovaného. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil data z CBL.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobce uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož

se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Právní předchůdkyně žalobce proto prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 8. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobce

po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s.

a ta poté pohledávku převedla na žalobce. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho

ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobce ve výzvě k plnění vyzván.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy

mezi členskými státy, jimiž Česká republika i ulice republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy

nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu

nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky,

jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobce.

13. Věc byla soudem posuzována dle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu

§ 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,

že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,

které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím,

že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě

nebo stanovených zákonem.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše

takto stanovená.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou

jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr

(či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti.

V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

26. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný

či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů.

Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli

do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus, ztráta bydlení, trestná činnost.

28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobce svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložil. Z pouhého prohlášení žalovaného o jeho příjmech nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Právní předchůdkyně žalobce tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného

a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí,

že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

29. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobce nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému

peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil.

Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobce bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 40 105,62 Kč také vrátit (výrok I.).

30. Právní předchůdkyně žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba a. s.,

a ta poté pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené

podle § číslo a násl. o. z postoupila na žalobce. Žalobce tak byl k podání žaloby aktivně věcně legitimován, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

31. Soud proto žalobě co do žalobcem požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný v rozsahu 74 %, nárok na náhradu řízení ve výši 19 806,88 Kč Náklady řízení, které v plném rozsahu představují částku 26 766,06 Kč, sestávají

ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 817 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 940 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v  a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč

dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2021 náhrada 261,19 Kč za cestovné v částce 681 Kč podle § 13 a. t. za cestu z obec do obec a zpět, celkem 128 km, osobním automobilem registrační značka, náhrada za ztrátu času

v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši

21 % z částky 20 619,06 Kč ve výši 4 330 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit

tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně rozhodl soud podle Lhůta k plnění je dána

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.