Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 348/2021-14

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 4 736 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 5 336 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 5 336 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému dne 14. 6. 2021 na žádost žalovaného ze dne 12. 6. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč splatný dne

17. 7 2021. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši

2 136 Kč. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet,

když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek

pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech,

podle kterých měl žalovaný čistý měsíční příjem 72 522 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalovaného, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalovaného byly vyhodnoceny na 9 000 Kč za bydlení a energie

a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaný neměl žádný záznam a v registru REPI,

kde zjistila, že má již žalovaný pravidelné splátky ve výši 4 798 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok

na náhradu vynaložených nákladů ve výši 650 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalovanému náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 a 7.3., byla mu naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 600 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2021. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 2 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč,

dále částku 600 Kč odpovídající smluvní pokutě a částku 2 136 Kč odpovídající poplatku

za poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nebyl žalobcem upozorněn na zesplatnění úvěru ani vyzván k zaplacení zesplatněné částky, a že neobdržel předžalobní výzvu. Žalovaný dále uvedl,

že nesouhlasí s výší poplatků a pokuty, neboť ty převyšují 100 % zapůjčené částky, tj. 2 000 Kč.

3. Soud ve věci postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci

bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaný, označený jako úvěrovaný, a žalující společnost, označená jako úvěrující, podepsali

dne 14. 6. 2021 prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té bylo sjednáno, že úvěrující se zavázala poskytnout úvěrovanému na jeho požádání

za podmínek této smlouvy úvěr ve výši 2 000 Kč a úvěrovaný se zavázal vrátit úvěr úvěrujícímu

v souladu s touto smlouvou společně s úvěrem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč (v případě řádného a včasného uhrazení úvěru je poplatek úvěrovanou snížený na 496 Kč). Podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky byl úvěrovaný povinen úvěrujícímu vrátit do 30 dnů. Žalobkyně dne 14. 6. 2021 žalovanému poskytla převodem na účet částku 2 000 Kč. Upomínkami ze dne 26. 7. 2021 a 12. 8. 2021, odeslanými podle podacích lístků téhož dne žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný na dluh neuhradil nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2021, ani poté žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně řádně neposoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích, podle kterých měl žalovaný příjmy ve výši 72 522 Kč a výdaje ve výši 19 562 Kč, z doložené výplatní pásky žalovaného za období duben 2021 je ale zřejmé, že má žalovaný měsíční mzdu 28 852,57 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně vůbec neověřovala.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle a násl. , (dále jen o. z.), přičemž dle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání

a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dále je na právní posouzení věci třeba použít úpravu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu až 3 uvedeného zákona a a a násl. o. z.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných

ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

14. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy

s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho,

zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu

bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

15. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

16. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech

a výdajích, příjmy žalovaného však náležitě neověřila, a podstatné výdaje žalovaného blíže ověřovány vůbec nebyly. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného

a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

17. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši

2 000 Kč, které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil

a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 2 000 Kč vrátit (výrok I.). Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena

na základě , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

18. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy

o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

19. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval v souladu s  ,

dle nějž v případě, že má účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nicméně žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.