Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 304/2021-52

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 33 987,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 060 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 880 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 641,99 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 096,83 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 940 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 060 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 060 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 880 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 641,99 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 096,83 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 940 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 060 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná zápůjčku ve výši 12 000 Kč řádně nesplácela, uhradila pouze 3 940 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatek za služby ve výši 4 940 Kč, 23,72% p.a. úrok z nesplacené jistiny 12 000 Kč od 19. 1. 2018 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 8 641,99 Kč, a dále od 16. 1. 2021 až do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z jistiny 12 000 Kč od 19. 1. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 096,83 Kč a dále od 16. 1. 2021 až do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum a o oznámení postupitele o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací právnická osoba a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 12 000 Kč byla žalované v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených smluv). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila.

5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem, na které pobírá výživné ve výši 2 000 Kč. Za bydlení platí 6 500 Kč měsíčně. Pracuje jako výstupní kontrolorka s měsíčním výdělkem 19 996 Kč a její další měsíční výdaje jsou 7 000 Kč. Splácí úvěr ve výši 12 000 Kč měsíční splátkou ve výši 1 200 Kč. Svá tvrzení měla žalovaná podle údajů v kartě zákazníka doložit bankovními výpisy, pracovní smlouvou, rozhodnutí o výživném, nájemní smlouvou a smlouvou o dodávkách elektřiny.

6. Žalobkyně předložila pracovní smlouvu a fotokopie části výpisů z účtu za srpen a září 2016, podle nichž byla žalované za měsíce červenec a srpen 2016 vyplacena společností právnická osoba mzda v rozpětí 17- 18 000 Kč. Podle výpisu účet žalované vykazoval v srpnu 2016 záporný zůstatek. Dále bylo předloženo usnesení zdejšího soudu č. j. -74, podle něhož žalovaná exekučně vymáhala výživné na svou dceru ve výši 1 800 Kč měsíčně. Předložena byla též fotokopie první strany nájemní smlouvy. V záhlaví nájemní smlouvy je žalovaná sice uvedena, ale z první strany smlouvy není zřejmé, jaké náklady na bydlení hradí.

7. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na tyto judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak vyplývá z bodu 6 rozsudku, žalobkyně předložila jeny potvrzující příjem žalované. Míru zadlužení žalované neprověřovala a vycházela pouze z jejího tvrzení, že splácí úvěr splátkou ve výši 1 200 Kč měsíčně. V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádnéy, z nichž by mohlo být zadlužení žalované prověřeno. Dále žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka. Z nájemní smlouvy byla předložena jen fotokopie první strany, z níž výši nákladů na bydlení zjistit nelze. Jiné doklady, jimiž by mohly být ověřeny výdaje žalované, v kartě zákazníka uvedeny nejsou. Předložený výpis z účtu není úplný a pořízena byla jen fotokopie položek o mzdě. Přesto, je z výpisu za srpen 2018 zřejmé, že účet vykazuje záporný zůstatek.

18. Na základě uvedených listin lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, protože úvěr žalované poskytl pouze na základě doloženého příjmu, aniž by ověřoval výdaje žalované a míru jejího zadlužení.

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotazy na evidenci žalované v registrech dlužníků apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k výdajům žalované a jejímu zadlužení reálně dojít nemohlo.

20. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale i dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření zadlužení a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 3 940 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, tak v celém rozsahu plnila na jistinu a dluh na jistině tak činí 8 060 (212 000-3 940), přičemž k zaplacení této částky soud žalovanou výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

22. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto nejí jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

23. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

24. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 8 060 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky oznámením o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 15. 2. 2021 a do sféry její dispozice se dostalo dne 18. 2. 2021 (tři dny po jeho odeslání, § 573 o. z.). Podle oznámení měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 10 dnů – do 1. 3. 2021. Nezaplatila-li, je podle o. z. od 2. 3. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení též zamítl.

25. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.