Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 209/2021-45
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 35 949,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 774 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 4 175,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 188,62 Kč, s úrokem ve výši 31,62 % ročně z částky 34 404,42 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 195,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 949,42 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 175,42 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 774 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 4 175,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 188,62 Kč, s úrokem ve výši 31,62 % ročně z částky 34 404,42 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 195,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 949,42 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 175,42 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 35 949,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 188,62 Kč, s úrokem ve výši 31,62 % ročně z částky 34 404,42 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 195,01 Kč za období od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 949,42 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne datum úvěrovou smlouvu číslo. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalované, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 10 000 Kč. Výdaje žalované byly žalobkyní stanoveny na 5 280 Kč, kdy tato částka vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaná se zavázala úvěr poskytnutý ve výši 35 000 Kč řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 363 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 31,62 % ročně. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 3 226 Kč. Jelikož žalovaná porušila své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná částka činila 35 949,42 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 34 404,42 Kč, poplatky ve výši 390 Kč, poplatky za pojištění ve výši 555 Kč (5 splátek x poplatek ve výši 111 Kč), náklady na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou). Kapitalizovaný úrok ve výši 8 188,62 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 31,62 % ročně, byl spočítán z částky 34 404,42 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 195,01 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 8,25 % ročně, byl spočten z jistiny, poplatků a smluvních pokut od datum do datum. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila smlouvu o úvěru číslo s datem datum, která obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalované je uvedeno číslo„ číslo“. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 363 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 31,62 % a RPSN ve výši 38 %. Ve smlouvě je uvedeno, že je žalovaná svobodná, má jedno vyživované dítě, bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč /viz smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum na č. l. 15 - 16 spisu včetně výpisu z OR žalobkyně na č. l. 14 spisu a úvěrové podmínky uložené v elektronické databázi CEPR/. Částka ve výši 35 000 Kč byla dle této smlouvy žalované žalobkyní zaslána na účet dne datum. Za dobu od datum do datum uhradila celkem 3 226 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 17 spisu /. Žalobkyně provedla dne datum lustraci žalované v registru FO sdružení příjmení s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“ /viz potvrzení o provedení dotazu do Registru FO sdružení příjmení na č. l. 41 spisu/. V období od datum do datum je evidováno dvanáct žádostí o splátkový osobní úvěr, popř. spotřební úvěr od žalované (v rozmezí celkových částek od 2 000 Kč do 84 450 Kč), z nichž pět bylo odmítnuto a jedna odvolána. Poslední žádost ze dne datum s celkovou částkou 55 000 Kč byla odmítnuta. Ke dni datum byl evidován spotřební úvěr ukončený s celkovou částkou úvěru 3 000 Kč. Dále byl na žalovanou evidován existující kontokorentní úvěr od datum s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč a konečně dvě kreditní karty ve formě žádosti ze dne datum a datum s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a 10 000 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 37 – 40 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě téhož dne /viz výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 18 spisu vč. poštovního podacího archu na č. l. 19 spisu a předžalobní výzva k plnění včetně poštovní podacího archu na č. l. 20-21 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne datum částku ve výši 35 000 Kč. Ve smlouvě byly uvedeny osobní, rodinné a příjmové údaje o žalované. Žalobkyně provedla lustraci v registru příjmení a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaná uhradila celkem 3 226 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než v řízení uváděla žalobkyně.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být vázána smlouvou o úvěru číslo ze dne datum s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. pouze ve spojení se skutečností, že žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná částečně plnila. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že žalovaná projevila vůli být vázána smlouvou o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, posoudil soud ve vztahu k částce 35 000 Kč, kterou žalobkyně odeslala na účet žalované, danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 3 226 Kč, zbývá jí stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 31 774 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se a kdy výzva k úhradě dlužné částky zaslaná žalobkyní dostala do dispozice žalované, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum na trvalou adresu žalované, kdy se z hmotněprávního hlediska mohla poprvé s obsahem žaloby seznámit. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která uplynula dnem datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 31 774 Kč, ve zbytku ji s ohledem na uvedené zamítl (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
17. Nadto soud pro úplnost dodává, že i kdyby bylo uzavřeno, že žalovaná projevila vůli být předloženou smlouvou vázána, nebylo by možno uzavřít, že k jejímu uzavření došlo poté, co žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalované. K tomuto soud nad rámec podotýká, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů o žalované uvedených ve smlouvě, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutečností žalobkyní tvrzených a z provedených důkazů však nebyla taková odborná péče ze strany žalobkyně zjištěna. Žalobkyně měla postupovat před sjednáváním úvěru o to obezřetněji, uváděla-li žalovaná, že je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč a stará se o jedno nezaopatřené dítě. K výdajům žalované nebylo zjištěno ničeho a zároveň byly žalované opakovaně odmítány žádosti o úvěr.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 579 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše 3 616 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 949,42 sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění, z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.