Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 112/2021-30
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 21 482,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 500 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 982,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 992,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 294,98 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 253,46 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 500 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 982,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 992,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 294,98 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 253,46 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 482,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila správnost všech uváděných údajů. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 12 961 Kč, která představuje úrok ve výši 2 586 Kč (sazba 28 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 8 750 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 467 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 500 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 14 753,46 Kč a na poplatku 6 729,12 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 294,98 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z částky 14 753,46 Kč za dobu od 27. 11. 2017 do 14. 6. 2018), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 992,62 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 14 753,46 Kč za období od 19. 10. 2016 do 14. 6. 2018) a dále úroků ve výši 28 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 14 753,46 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum, smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 961 Kč, který představuje úrok ve výši 2 586 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 28 % ročně), poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 750 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 467 Kč (poslední splátka činila 408 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 10 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.
4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost, žije v nájmu a nesplácí žádné další zápůjčky. Žalovaná je zaměstnána s příjmem 30 000 Kč a její odhadované měsíční výdaje činily 7 000 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit 3 provizní listy.
5. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy datum, přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 500 Kč.
6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě částky 33 144,21 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 13. 7. 2018.
7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, odeslanou následujícího dne.
8. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč.
13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu jeho § 2, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový.
14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
15. Žalobkyně sice vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalované úvěr splácet.
16. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované z důvodu, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nezpochybňuje, zda žalovaná skutečně předložila tvrzené dokumenty. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v § 9 odst. 3 umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že shora vymezená veřejnoprávní povinnost žalobkyně je nezávislá na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.
18. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovaná smlouva je proto absolutně neplatná.
19. Žalobkyně má vůči žalované nárok pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná měla vrátit částku 15 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 500 Kč a zbývá jí uhradit (vydat) 14 500 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007).
20. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 19. 10. 2016 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), její požadavek je však oprávněný až od 31. 7. 2018. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 13. 7. 2018. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 18. 7. 2018, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 30. 7. 2018 a žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
21. Co do zbývající požadované částky 6 982,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 992,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 294,98 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 753,46 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 a dále z částky 253,46 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni podání žaloby zaplacení částky 38 432,87 Kč, přičemž jí bylo soudem k uvedenému datu přiznáno 17 442,51 Kč a je tak zřejmé, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.