Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 99/2021-77

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22.733 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 15.333 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 15.333 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 5. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10.000 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč, smluvní pokuty 2 x 1.500 Kč a poplatku 9.733 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč splatný původně dne 16. 2. 2021. Před poskytnutím úvěru byla posouzena dlužníkova schopnost úvěr splácet. Do podání žaloby žalovaný uhradil částku 1.850 Kč. Za zaslání dvou doporučených upomínek k úhradě vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto byla podle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů stanovených paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za to dlužníkovi naúčtovala podle smlouvy náhradu nákladů ve výši 1.500 Kč. Částka představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu. Dále byla žalovanému za nesplnění povinností ze smlouvy naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. smlouvy ve výši dvakrát 1.500 Kč. Žalovaný se nakonec podpisem smlouvy zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 9.733 Kč. Žalovanému byla dne 24. 2. 2021 odeslána upomínka a výzva k zaplacení.

2. Žalovaný se z nařízeného ústního jednání omluvil a ve svém vyjádření k žalobě namítal, že je potřeba prověřit platnost smlouvy, když žalobkyně porušila povinnost posouzení platební schopnosti klienta s odbornou péčí. Zejm. pak nepřihlédla k registrům, které ukazují aktuální finanční formu žalovaného (registry BRKI, NRKI a SOLUS). Dále z výpisů z účtu žalovaného z období 4/ 2020 a 11/ 2020 vyplývá, že po připsání mzdy odcházela drtivá většina peněz na splátky úvěrů od dalších společností a ani v tomto směru žalobkyně neprovedla žádnou důkladnou lustraci přesto, že tyto podklady měla k dispozici.

3. Účastníci se z ústního jednání soudu omluvili a soud proto věc projednal a rozhodl i v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena žalobkyní a žalovaným dne datum a podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni úvěr s úrokem 39 % p. a. a s jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru 9.733 Kč (v případě řádného a včasného vrácení úvěru ve výši 1.983 Kč), a to do 25 dnů. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že úvěr v částce 10.000 Kč byl zaslán na účet žalovaného dne datum.

5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení a , o spotřebitelském úvěru, podle nichž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

7. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

8. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

9. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

11. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila výpis z centrální evidence exekucí ze dne datum s negativním výsledkem, dále výplatní pásky žalovaného za červen, červenec a srpen 2020 a říjen 2018, a přehled o příjmech žalovaného od zaměstnavatele z účtu žalovaného za období od dubna 2020 do listopadu 2020. K tomu byl dále předložen doklad označený jako posouzení úvěruschopnosti žadatele, v němž jako vstupní údaje byly mj. uvedeny informace o zaměstnavateli žalovaného (právnická osoba obec), výši jeho příjmu (48.000 Kč), výdajích na bydlení (5.553 Kč), energie (1.778 Kč), osobních výdajích (5.764 Kč) a jiných půjčkách (8.000 Kč). Ověření těchto informací s výjimkou příjmů žalovaného nebylo v dokladu uvedeno. Dále měla žalobkyně provést ověření v registrech, a to v centrální evidenci exekucí (viz výše), v registru ISIR s výsledkem 0 záznamů, v registru úvěrů REPI s výsledkem jedné otevřené smlouvy s částkou po splatnosti 8.000 Kč a nakonec v registru kradených dokladů s výsledkem 0 záznamů. Jiné důkazy k uvedenému postupu a jeho výsledcích žalobkyně nepředložila.

12. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný. Žalobkyně podle obsahu spisu neověřovala výdaje žalovaného (není ani zřejmé, zda žalobkyně údaje o výdajích čerpala od žalovaného, neboť doklad o posouzení úvěruschopnosti nebyl žalovaným podepsán), přestože tyto vždy významně ovlivňují celkovou finanční situaci dlužníka a je-li to možné, měly by být ověřeny (např. výdaje na bydlení nájemní smlouvou, doklady o platbách nájemného či energií, apod.). Pokud tedy žalobkyně v průběhu řízení nepředložila další doklady, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného údajně vycházela, soud tak nemůže učinit závěr, že uvedený proces proběhl řádně a s deklarovaným výsledkem.

13. Dále nelze přehlédnout, že v daném případě zde byl na straně žalovaného zjištěn rizikový faktor ve formě dluhu po splatnosti a za takové situace bylo na místě, aby žalobkyně reagovala důkladnějším prověřením pasiv žalovaného. Přitom žalovaný v průběhu řízení předložil výpis z registrů BRKI a NRKI, z nichž vyplývá jeho dřívější zadlužení u více poskytovatelů úvěrů a zejména pak výpisy z účtu, mj. výpis za období listopadu 2020 (tj. bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy), z něhož vyplývá, že žalovaný v tomto období čerpal a splácel řadu drobných úvěrů od různých poskytovatelů. Celkové příjmy žalovaného za listopad 2020 takto činily 364.706,59 Kč a výdaje 369.807,14 Kč. Nelze ani přehlédnout poměrně časté výdaje žalovaného u sázkových kanceláří, což ve spojení s ostatními uvedenými skutečnostmi (zejm. poměrně výrazným zadlužováním) úplně nesvědčí o dobré platební morálce žalovaného. Žalobkyně se však v tomto směru spokojila prakticky pouze s doložením příjmů žalovaného od zaměstnavatele, aniž by byla zohledněna jeho celková platební bilance, což nelze považovat za dostatečně vypovídající.

14. Nezbývá tak než uzavřít, že podle obsahu spisu žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu citovaných ustanovení a neposoudila úvěruschopnost žalovaného na základě všech nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Výsledky takového nedostatečného posouzení pak objektivně vzato vzbuzují obavu, zda bylo ve schopnostech a možnostech žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně přitom mohla jednoduše všechny potřebné informace zjistit (např. ze všech dostupných registrů, vyžádáním výpisů z účtu žalovaného, dokladů o jeho pravidelných výdajích apod.) a tyto mohly mít jistě na posouzení úvěruschopnosti žalovaného zásadní vliv.

15. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru a nesplnění této povinnosti je podle citovaných ustanovení sankcionováno neplatností smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

16. Je třeba dodat, že výklad ustanovení , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Pro stručnost zde soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

17. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).

18. V dané věci žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč. To bylo prokázáno potvrzením o provedení platby na účet žalovaného označený v úvěrové smlouvě. Podle žalobkyně pak byla dosud na poskytnutý úvěr vrácena částka 1.850 Kč, o čemž soud nemá důvod pochybovat. Za situace, kdy žalovaný netvrdil, ani neprokázal vrácení jiné částky, soud uzavřel, že k zaplacení zbývá 8.150 Kč (zaplacená částka nemohla být s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy započtena na jiná - neplatně sjednaná - plnění). V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

19. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. poplatků a náhrad přiznat.

20. S ohledem na uvedená zjištění a závěry pak nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů vč. ostatních smluvních podmínek vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy, procesu upomínání apod., a soud je proto pro stručnost neuvádí.

21. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , když ve věci byl podle poměru přiznané a zamítnuté částky úspěšnější žalovaný a měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty mu však podle obsahu spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.