Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 239/2021-52

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 12 803,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 194,09 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 400 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 403,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 485,39 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 668,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 9. 9. 2021, 0,5 % úroku z prodlení z částky 6 804,16 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení a 8,5 % úroku z prodlení z částky 2 404,16 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 194,09 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 400 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 403,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 485,39 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 668,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 9. 9. 2021, 0,5 % úroku z prodlení z částky 6 804,16 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení a 8,5 % úroku z prodlení z částky 2 404,16 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce) a žalovaným. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 5 600 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 6 804,16 Kč, nehrazený poplatek ve výši 5 999,07 Kč, 29% p.a. úrok z nesplacené jistiny 6 804,16 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (24. 4. 2019) do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 485,39 Kč, 29% p.a. úrok z jistiny 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 862,43 Kč z dlužných splátek za dobu od 1. 9. 2018 do 20. 1. 2020 a 9% p.a. úrok z prodlení z jistiny 6 804,16 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ( ).

3. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 194,09 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužných splátek za dobu od 1. 9. 2019 do 20. 1. 2020. V souladu s , 2, 4 soud řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo podle níž žalovaný při uzavření smlouvy převzal částku 10 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, v němž je zahrnut úrok ve výši 1 789 Kč a poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a vedení zákaznického účtu ve výši 7 128 Kč.

5. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a seznam postoupených smluv).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný předložil výplatní pásky, podle nichž pobíral mzdu ve výši 9 490 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč. Výplatní pásky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalovaného její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádnéy, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného.

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila výplatní pásky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalovaného mohly vyplývat.

18. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

19. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

20. Podpis žalovaného pod smlouvou o zápůjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o zápůjčku, jehož jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele.

21. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude zápůjčka splacena. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry nebo zápůjčky s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina zápůjčky, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

22. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů nebo zápůjček bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr či zápůjčku, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru (zápůjčky).

23. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 4 400 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 10 000 Kč a zaplacených 5 600 Kč), k jejímuž zaplacení ho soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce (poplatek a smluvní úrok), žalobu zamítl.

24. Na právě uvedeném závěru soudu nemění nic zjištění, že žalovaný měl svůj dluh vůči žalobkyni uznatu datovanou dne datum, a to ve výši 14 685,74 Kč. To proto, že uznat lze jen pohledávku, která skutečně (rozuměj platně) vznikla. Vzhledem k tomu, že právo na placení poplatku a úroku na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce nevzniklo, nemohlo být ani uznáno.

25. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 4 400 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Jelikož oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly odeslány žalovanému na jinou adresu, než uvedl ve smlouvě, přičemž žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že taková adresa byla pro účely doručování žalovaným žalobkyni oznámena, výzvu k plnění pak představuje žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 6. 9. 2021. Podle § 1958 odst. 2 o. z. měl žalovaný plnit bez zbytečného odkladu, za což lze považovat tři pracovní dny. Nezaplatil-li žalovaný do 9. 9. 2021, je podle o. z. od 10. 9. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,5 %). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 10. 9. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení též zamítl.

26. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.