Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 44/2021-36
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 33 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 620 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 680 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 721,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 614,86 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 956,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 700,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 969,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 349,61 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 620 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 680 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 721,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 614,86 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 956,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 700,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 969,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 349,61 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 300 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním všech smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 380 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 5 330 Kč, z toho na úrok 2 380 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 660,36 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 289,64 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 17 000 Kč, na dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 1 739,64 Kč a na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 510,36 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 614,86 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč za dobu od 14. 10. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 721,25 Kč (úrok z prodlení 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 10. 2018 do 29. 11. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 17 050 Kč, z toho bylo započítáno na jistinu 8 030,39 Kč, na úrok 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 919,61 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 6 969,61 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 080,39 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 700,21 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 969,61 Kč od 21. 4. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 956,09 Kč (úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 969,61 Kč od 28. 4. 2018 do 29. 11. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 380 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 510 Kč.
5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je vdova, žije jako nájemník v domácnosti se dvěma nezaopatřenými dětmi, má u právní předchůdkyně žalobkyně aktivní zápůjčku, u jiných poskytovatelů nikoliv. Uvedla dále, že je v invalidním důchodu na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem státní podpory celkem 28 650 Kč. Mezi měsíční výdaje žalované patřil nájem/inkaso v částce 7 000 Kč, osobní výdaje 8 500 Kč, splátky úvěrů 2 025 Kč a výdaje na telefon 690 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila občanský průkaz, tzv.„ jinou smlouvu“ ve vztahu k bydlení, složenky – příjmy a rozhodnutí o výplatě péče.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dále dne datum podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.
7. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že ani ona ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě celkové dlužné částky 37 300 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 13. 12. 2019. Žalovaná byla vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020, odeslanou dne 4. 9. 2020.
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalované v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaná předložila listiny obsahující údaje o majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé.
15. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně týkající se povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.
16. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. V důsledku toho měla žalobkyně vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 17 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil částku 5 330 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 000 Kč, přičemž uhradila 17 050 Kč. Žalované tak zbývá uhradit částku celkem 9 620 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
18. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úroky z prodlení od 21. 10. 2018 (v případě smlouvy ze dne datum) a od 28. 4. 2018 (v případě smlouvy ze dne datum), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 27. 12. 2019. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu všech (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 13. 12. 2019. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalované, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 dnů od odeslání, tj. do 16. 12. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 26. 12. 2019. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to v požadované výši 8,5 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
19. Co do zbývající požadované částky 23 680 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 721,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 614,86 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 956,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 700,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 969,61 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 349,61 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, je žaloba nedůvodná, proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby (a to včetně příslušenství). S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.