Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 264/2021-25

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 27 280 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 700 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 12 580 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 179 Kč, kapitalizovaného úroku

ve výši 8 378,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč

od 16. 1. 2021 do 27. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně

z částky 2 300 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky

17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 700 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 12 580 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 179 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 378,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 300 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala,

aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 18. 11. 2017

číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky

ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutý úvěr ve výši 17 000 Kč zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 380 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 510 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 12. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na úvěr naposledy zaplatil splátku dne 23. 11. 2017, celkem uhradil 2 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 17 000 Kč a dlužných poplatků

v souhrnné výši 10 280 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 15. 1. 2021

své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 8 378,43 Kč

(úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30. 12. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 15. 1. 2021, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 179 Kč

(úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období

od 30. 12. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 15. 1. 2021,

kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 18. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatku

ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 2 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému

tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 12. 2. 2021 odeslaným dne 15. 2. 2021.

K zaplacení žalovaných částek byl žalovaný vyzván dopisem před podáním žaloby zástupcem žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 odeslaným následujícího dne s tím, aby žalovaný uhradil žalované částky do 28. 5. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 18. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí v samostatné domácnosti, má učňovské vzdělání

a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s čistým příjmem ve výši

18 056 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 11 000 Kč měsíčně.

Tyto informace, získané od žalovaného, žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložilay či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že ověřila také výdaje žalovaného, a tím dostatečně prověřila jeho úvěruschopnost.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná

nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník,

který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla

před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu

s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to,

zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného, žalobkyně ale neposoudila řádně jeho výdajové poměry. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele,

a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala a tyto doklady následně soudu doložit. Pouhé zaznamenání údajů do zákaznické karty je tak nedostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ,

který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu

o úvěru posoudil jako neplatnou podle ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy ( ), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, kdy dosud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatil částku ve výši 2 300 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 14 700 Kč (17 000 Kč – 2 300 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 14 700 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 28. 9. 2021 do zaplacení, neboť žaloba se do dispozice žalovaného dostala prokazatelně 27. 9. 2021.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s 

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.