Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 164/2021-75
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
v řízení o zaplacení 153 387 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 42 534,05 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16.5.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 110 852,95 Kč, úroku ve výši 75,92 % ročně z částky 49 637,45 Kč od 16.5.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 86 850,95 Kč za dobu od 16. 5. 2020 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 42 534,05 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16.5.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 110 852,95 Kč, úroku ve výši 75,92 % ročně z částky 49 637,45 Kč od 16.5.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 86 850,95 Kč za dobu od 16. 5. 2020 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 153 387 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 129 385 Kč od 16.5.2020 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 75,92 % ročně z částky 49 637,45 Kč od 16.5.2020 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 192 326 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne 26.10.2017 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované 50 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 108,79 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 7 465,95 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 14.5.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 49 637,45 Kč a dlužné úroky 78 349,76 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky v době od 16.5.2020 do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 24 002 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobkyně nárokuje 998 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalované.
2. K jednání soudu se žalovaná, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Při jednání soudu dne 21.9.2021 byl žalobce poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování.
4. V podání ze dne 6.10.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 18 000 Kč a celkové měsíční náklady pak 4 410 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaná neuvedla žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny jí uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že na bydlení vynaloží 1 000 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce upozornil, že zákon v případě nezkoumání úvěruschopnosti stanoví relativní neplatnost, pokud jí soudy vykládají jako absolutní, je takový výklad v rozporu se zákonem.
5. Při jednání soudu dne 26.10.2021 soud opětovně poučil žalobce, že ani po jeho doplnění shora nemá dostatečné zkoumání schopnosti splácet úvěr za prokázané. Žalobce již následně ničeho nedoplnil a závěrem navrhl žalobě vyhovět.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 26.10.2017 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé.
7. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 50 000 Kč.
8. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná žije s rodiči.
9. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaná neprochází tímto registrem. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena do druhé nejnižší kategorie označené jako II. (skóre 360), tedy jako:„ střední riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky, nízké body do interní Score Card.“
10. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalované, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje.
11. Z oznámení ze dne 30.10.2017 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 1.11.2017.
12. Z výzev k zaplacení ze dnů 12.2.2018 a 15.3.2018 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
13. Z oznámení ze dne 14.5.2020 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 3.5.2021 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 129 385,21 Kč.
15. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.
16. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
17. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
18. Z výplatních pásek žalované za období číslo a číslo vyplynulo, že její čistá mzda činila 18 013 Kč, resp. 19 422 Kč. K tomu žalobce rovněž doložil kopii pracovní smlouvy, kterou žalovaná uzavřela 21.9.2015 se právnická osoba, s.r.o. Přijetí shora uvedených částek bylo pak dále rovněž doloženo fotografiemi obrazovky mobilního telefonu se zobrazením z internetového bankovnictví žalované. Žalobce následně doložil další dvě obdobné fotografie, kde jsou zaznamenány kontaktní údaje na žalovanou a informace o jejím bankovním účtu.
19. Z příkazu k povolení inkasa vyplynulo, že tento dne 1.11.2017 podepsala žalovaná ohledně inkasa ve výši sjednané splátky úvěru.
20. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 50 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 7 465,95 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listině označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalované a dvě výplatní pásky označené shora. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené listiny, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
27. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
28. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
31. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
32. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
33. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaná v době uzavření smlouvy disponovala poměrně obstojným příjmem ve výši kolem 18 000 Kč měsíčně. Tento příjem sám o sobě jistě stačí na úhradu splátek 3 339 Kč měsíčně. Žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřil pouze na příjmovou část poměrů žalované a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Životní minimum je jistě z mnoha pohledů relevantní ukazatel, nicméně při argumentaci žalobce by tedy každý příjem dosahující součtu 3 410 Kč měsíčně a sjednaných splátek úvěru byl dostatečným pro splácení úvěru. Taktomu ale samozřejmě není, když drtivá většina osob má výdaje i několikanásobně vyšší, než uvádí dané číslo. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovali zcela, neboť jen kvalifikovaným porovnáním příjmů a výdajů lze dospět k hodnověrnému závěru o majetkových poměrech dané osoby. Žalobci např. v daném případě ničeho nebránilo, aby si od žalované obstaral výpis z bankovního účtu za několik měsíců nazpět (úvěr byl plněn bezhotovostně), což by mu poskytlo dostatečný obrázek o finanční bilanci žalované.
34. Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalované, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovanou nebyly pravdivé, pouze, že žalobce zcela neobjasnil její poměry. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
35. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 50 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná v dané souvislosti žalovanému vrátila 7 465,95 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 42 534,05 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat již oznámení o schválení úvěru doručené žalované dne 1.11.2017. Pokud pak žalobce požadoval úroky z prodlení až od data uvedeného shora, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaná neplnila řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 6 869 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.