Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 342/2020-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč, částku 900 Kč a částku 3 204 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč, částku 900 Kč a částku 3 204 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla dne datum žalovanému na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve splatnosti do datum spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč, avšak žalovaný ani z části úvěr a poplatek neuhradil přes to, že jej žalobkyně k úhradě vyzvala dvěma upomínkami, za které si vyúčtovala náhradu paušální částkou 450 Kč a 650 Kč a dále poplatkem za předání pohledávky k inkasnímu řízení, celkem 1 500 Kč. Úvěruschopnost žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala z potvrzení žalovaného o jeho příjmech formou výplatní pásky vydaného zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu a pokud se týká výdajů, tyto žalobkyně získala z jeho čestného prohlášení a dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v registru dlužníků, ze kterých nezjistila žádné negativní výsledky. Dále žalobkyně provedla propočet volných prostředků ve vztahu k jeho schopnosti splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů. Pokud se týká totožnosti, tuto žalobkyně ověřila pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu, jakož i z kopie občanského průkazu. Jelikož dlužník nesplnil své povinnosti, byla mu v souladu s článkem 7. 2. smlouvy naúčtována smluvní pokuta celkem 900 Kč

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, byť byl řádně a včas předvolán, nedostavil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. S ohledem na splnění podmínek soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, které provedl k důkazu u jednání a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne anonymizována dvě slova rok a žalobkyně pak datum, poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 3 000 Kč dne datum. Žalovaný se naproti tomu zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem 3 204 Kč, a to do 30 dnů. Totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena jednak prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč a jednak z kopie občanského průkazu žalovaného. Žalovaný nevrátil žalobkyni žádnou částku, a to ani poté, co mu zaslala dvě upomínky, konkrétně dne datum, která byla dána k poštovní přepravě dne datum, a dne datum, která byla téhož dne odeslána poštou. V souvislosti s vymáháním pohledávky vznikl žalobkyni podle článku 7. 4 dohody nárok na poplatek 450 Kč za první upomínku a 650 Kč za druhou upomínku, jakož i na poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání cestou inkasní agentury. Účastníci si dále v článku 7. 2. ujednali pro případ porušení povinností žalovaným smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny za každé porušení, takto žalobkyně vyúčtovala dvakrát 450 Kč, celkem 900 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 3 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě , (dle jen„ o. z.“) také , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ZSU). Podle ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.

5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když navíc soudu na podporu svých tvrzení nepředložila žádný důkaz, který by zkoumání úvěruschopnosti prokázal, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Soud ve věci nařídil jednání, u kterého byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu , nicméně žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se o tuto možnost dobrovolně ochudila. Nelze odhlédnout ani od toho, že soud vyzval žalobkyni k označení důkazů písemně dne datum, na což žalobkyně nikterak nereagovala. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s  o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 3 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 3 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pokud se jedná o další žalované částky, pak na tyto žalobkyně nárok nemá, jelikož soud prohlásil smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a žalovaného k jejímu zaplacení. Jelikož žalobkyně nepožadovala po žalovaném příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, soud příslušenství žalobkyni nepřiznal, když je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ) Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný bezesporu větší úspěch než žalobkyně a měl by tak právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.