Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 138/2021-66
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14.400 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 4.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.500 Kč od 10. 1. 2020 do 20. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 8. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 588 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 4.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.500 Kč od 10. 1. 2020 do 20. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 8. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 588 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 2. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 14.400 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že žalobce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva), na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to bezhotovostně dne 18. 11. 2019 na konkrétně určený účet. Žalobce požadoval po žalovaném kromě této částky zaplacení poplatku ve výši 500 Kč. Jistina a poplatek celkem částka 10.500 Kč byly splatné dne 9. 1. 2020. Žalovaný si neplnil své závazky ze Smlouvy řádně a včas a neuhradil z tohoto právního titulu žalobci ničeho. Žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu prostřednictvím webové stránky webová adresa a to způsobem popsaným v návrhu. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky a to prostřednictvím příjmení, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené tel. číslo. Žalobce kromě dlužné částky 10.500 Kč požadoval dále částku 3.900 Kč, jež měla představovat kapitalizovanou smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou dluhu, ale pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celková výše spotřebitelského úvěru. Žalobce rovněž požadoval náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč za odeslání pěti písemných výzev, každá vždy po 500 Kč dle čl. 2 Smlouvy. Žalovaný byl vyzván k dodatečnému splnění dluhu, ani na tuto výzvu nereagoval.
2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů ohledně povinnosti žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit zápůjčku v souladu se stávající judikaturou, žalobce reagoval podáním ze dne 16. 8. 2021 a tvrdil, že příjmy žalovaného zjišťoval z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl, že jeho čistá mzda za měsíc září činila 22.018 Kč, za měsíc říjen 28.425 Kč a tyto údaje měl žalovaný doložit výplatními páskami od zaměstnavatele právnická osoba Žalobce dále vycházel z toho, že žalovaný na výzvu žalobce ohledně výše výdajů, tvrdil, že je svobodný, nemá nezl. děti a bydlí v podnájmu. Žalobce proto vycházel z výše nezabavitelného minima, které ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaným činila 6.428 Kč, přihlédl k rezervě na neočekávané výdaje 2.000 Kč, a proto měl žalovaný k dispozici částku 21.793 Kč, kterou mohl i s rezervou 8.000 Kč ve lhůtě splatnosti uhradit. Žalobce měl za to, že pokud zasílal písemné upomínky ve frekvenci číslo dnů, bylo toto jednání v souladu s požadavkem dle důvodové zprávy k zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 4. 10. 2021 (pondělí, pracovní den). Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, současně se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Pro úplnost odůvodnění soud poukazuje na to, že žalovanému byla žaloba doručena obdobným způsobem dne 20. 8. 2021, aniž by na ni reagoval.
4. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: upomínkami z 16. 1. 2020, 23. 1. 2020, opakovanými výzvami k úhradě z 30. 1. 2020, 8. 1. 2020, 23. 2. 2020, smlouvou o zápůjčce ze dne datum, VOP žalobce, podacím lístkem z 19. 1. 2021, výpisem z účtu, dodatkem ke Smlouvě z datum, předžalobní výzvou z 19. 1. 2021, výplatními páskami žalovaného a zprávou právnická osoba, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
5. Žalobce uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu a to prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách webová adresa. Na základě Smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet, který v rámci komunikace mezi smluvními stranami výslovně konkretizoval, vyplacena částka 10.000 Kč, což soud ověřil zprávou právnická osoba a měl tak za prokázáno, že žalovanému byla částka 10.000 Kč skutečně poskytnuta. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit s dohodnutým poplatkem ve výši 500 Kč, tedy celkem 10.500 Kč a to se splatností 9. 1. 2020 (tj. cca 6 týdnů od poskytnutí zápůjčky). Žalovaný byl ve Smlouvě seznámen s náklady, které v této souvislosti žalobci vzniknou a budou účtovány, včetně výše smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení (zjištěno ze Smlouvy a to konkrétně čl. 1, 2.4 a 2.5). Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Žalobce zaslal žalovanému pět upomínek a za každou z nich mu vyúčtoval poplatek ve výši 500 Kč, celkem tedy 2.500 Kč (ty představují uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky), vše bylo zjištěno z výzev z 16. 1. 2020, 23. 1. 2020, 30. 1. 2020, 18. 2. 2020 a 23. 2. 2020. Prostřednictvím zástupce žalobce mu byla zaslána předžalobní upomínka datovaná 19. 1. 2021, ani poté žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, soud vzal za prokázané, že žalobce měl k dispozici výplatnice od zaměstnavatele žalovaného příjmení příjmení jméno, za měsíc září činila čistá mzda částku 32.018 Kč a za měsíc říjen 2019 částku 28.425 Kč. Soud dále zjistil, že k jeho výzvě žalobce kromě těchto listin doložil též dodatek ke Smlouvě, na základě níž byla prodloužena splatnost půjčky ve výši 10.000 Kč, včetně poplatku za prodloužení 1.500 Kč o 7 dní. Dodatek byl uzavřen shodným způsobem jako Smlouva prostřednictvím zaslaného příjmení dne 19. 12. 2019. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce další listiny nedoložil. Nebylo tak prokázáno, že by tvrzení žalovaného byla nějakým způsobem žalobcem ověřena.
6. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud učinil následující právní závěr.
11. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím webové stránky webová adresa Smlouva, na základě níž žalobce (dále též úvěrující), vyplatil na ve Smlouvě uvedené číslo účtu žalovanému postupně částku 10.000 Kč (18. 11. 2019 částku 8.000 Kč a 28. 11. 2019 částku 2.000 Kč). Bylo prokázáno výpisem z tohoto účtu, že toto peněžní plnění poskytnuté žalobcem se dostalo žalovanému do jeho dispozice a mohl s ním nakládat. Žalovaný povinnosti dohodnuté ve Smlouvě a jejich dodatcích neplnil a nezaplatil z tohoto právního titulu ničeho. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a plněním žalobce na účet uvedený žalovaným, který to nezpochybnil, je dána též pasivní procesní legitimace žalovaného. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z. a s ohledem na postavení žalovaného, jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany a obsah uzavřené Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr (zápůjčku) jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru (zápůjčky), poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.), je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil pouze údaje z jeho prohlášení a z výplatnic od zaměstnavatele žalovaného. Dále se spolehnul pouze na tvrzení žalovaného a to stran jeho dalších majetkových poměrů, počtu vyživovacích povinností a způsobu bydlení. Pouze na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaný má volné zdroje a proto mu poskytl zápůjčku celkem ve výši 10.000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl řádně s odbornou péčí vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku vrátit. Žalobce tímto ledabylým přístupem neodstranil pochybnosti, zda žalovaný je schopen vůbec poskytnutou zápůjčku uhradit a měl si proto ověřovat schopnost žalovaného hradit další dluhy z jiných zdrojů, než ničím (kromě dvou výplatnic) neosvědčeného tvrzení žalovaného. Žalobce si nepočínal s odbornou péčí a žalovanému uvedené peněžní prostředky ve formě zápůjčky poskytl. Žalobce tak poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporou s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a proto je Smlouvy absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi anonymizováno dvora Evropské unie, která průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž svědčí a nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. Soud v této souvislosti poukazuje též na rozsudek ze dne datum rozhodnutí, příjmení spisová značka bod 42, kde Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud v neposlední řadě poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. Pl ÚS 3/20, kde se obdobným způsobem v odůvodnění rozhodnutí na straně 6 podobným způsobem vyjádřil. Soud z těchto právních názorů a stanovisek vyšel a má za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal zápůjčku ve výši 10.000 Kč a tuto je povinen vrátit z tohoto právního titulu žalobci (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ve výši 10.000 Kč nezaplatil a to ani částečně, bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena (tj. 20. 8. 2021), je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku).
12. Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu, aniž by se zabýval účelnosti opakovaných (pěti výzev a výší poplatků za každou z těchto výzev 500 Kč) a výše smluvní pokuty, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy porovnáním procesního úspěchu žalobce a žalovaného (včetně požadovaného příslušenství), byl žalobce procesně úspěšnější, jeho procesní úspěch byl 62% proti úspěchu žalovaného 38%, a proto žalobci vzniklo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 24% Náklady řízení procesně úspěšnějšího žalobce se stávají ze soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), ve výši 900 Kč (tj. částka 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tohoto návrhu) stanovená z tarifní hodnoty 14.400 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobce se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a DPH z částky 2.452 Kč, tj. 515 Kč, tedy celkem 2.452 Kč, z toho 24% je 588 Kč (odst. III. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).