Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 175/2021-42
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že dne datum žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, anonymizováno 6 slov příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky webová adresa, kde žalovaný nejprve zadal své osobní údaje. Následně potvrdil znění úvěrové smlouvy, čímž došlo k odeslání žádosti o zápůjčku. Žalovaný vyjádřil svoji vůli být vázán úvěrovou smlouvou vložením unikátního identifikačního kódu, jež mu byl zaslán na telefonní číslo, který slouží jako elektronický podpis. Rozhodnutí o poskytnutí úvěru bylo dlužníkovi sděleno formou SMS zprávy na telefonní číslo uvedené v žádosti o úvěr. Úvěrová smlouva byla ze strany právní předchůdkyně uzavřená a akceptovaná okamžikem, kdy dlužník obdržel finanční prostředky ze smlouvy převodem na účet, jež je uvedený žalovaným v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr probíhalo podle konkrétních kritérií, kterými jsou: maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Žalovaný byl dále při posuzování úvěruschopnosti povinen vyplnit pravdivě veškeré své výdaje, včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prostřednictvím zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že dne datum sestavila právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaný jako klient. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Úroková sazba měla činit 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání 12,5 % z částky každého čerpání. RPSN činilo 258,02 %. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč měsíčně, podle toho, která z těchto dvou částek byla vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum. Celkový počet splátek měl záviset na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Smlouva neobsahovala žádné podpisy. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalovaného, bez uvedení vlastnoručního podpisu, popřípadě jiné identifikace právní předchůdkyně žalobkyně ani žalovaného. Na žalovaného byl veden bankovní účet č. bankovní účet. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne datum částku ve výši 8 000 Kč a dne datum částku ve výši 2 000 Kč. Dne datum podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mj. pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal dne datum žalovanému výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv uhradil.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Nadto ani nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před případným sjednáním takové smlouvy zjistila a ověřila majetkové a osobní poměry žalovaného, tj. zejména jeho příjmy a výdaje. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně nadto byla při předvolání k jednání upozorněna na skutečnost, že bude při jednání třeba některé pro věc významné skutečnosti dotvrdit a prokázat.
7. Dle článku 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 593/2008, ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dále jen„ nařízení Řím I“, se vztah mezi postupitelem a postupníkem při postoupení pohledávky vůči jiné osobě, řídí podle práva, které se na základě tohoto nařízení použije na smlouvu mezi postupitelem a postupníkem. Dle odst. 2 téhož článku právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, určuje převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem a dlužníkem, podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění. Dle článku č. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
8. Dle článku 1 odst. 1 věta prvá nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 864/2007, ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dále jen„ nařízení Řím II“, se vztahuje toto nařízení na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Dle článku 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 10 odst. 3 nařízení Řím II nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo.
9. Dle ustanovení § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud předně uzavřel, že žalobkyně byla v řízení aktivně věcně legitimována, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 a násl. o. z. ve spojení s čl. 14 a čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I postoupena. V článku 7.8.1 smlouvy o postoupení pohledávky si smluvní strany sjednaly, že rozhodným právem bude právo České republiky. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve znění žalobkyní předloženém, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky, posoudil soud ve vztahu k částce ve výši 10 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného, danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení ve spojení s čl. 10 odst. 3 nařízení Řím II. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh ve výši 10 0000 Kč neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni tuto částku, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by se výzva k plnění dostala do dispozice žalovaného, přičemž nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která uplynula dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 8,25 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
16. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než ve zbylém nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení požadovaného od dřívějšího data zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Soud k uvedenému nad rámec dodává, že, i kdyby bylo uvažováno o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (což s ohledem na neprokázaný projev vůle žalované učinit nelze), žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, když není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří, např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v této souvislosti žádné konkrétní skutečnosti netvrdila. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 983 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 200 Kč za výzvu k plnění a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.