Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 59/2021-86
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 61 354 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 196 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 41 105 Kč s úrokem z prodlení z částky 49 801 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 1 383,36 Kč, s úrokem z prodlení z částky 48 801 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 406,68 Kč, s úrokem z prodlení z částky 47 801 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020 ve výši 398,34 Kč, s úrokem z prodlení z částky 47 301 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 10. 2020 do zaplacení, pro úrok ve výši 93,62 % ročně z částky 39 188,29 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 5. 2020 dosáhne částky 125 020 Kč a pro částku 14 053,30 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 196 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 41 105 Kč s úrokem z prodlení z částky 49 801 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 1 383,36 Kč, s úrokem z prodlení z částky 48 801 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 406,68 Kč, s úrokem z prodlení z částky 47 801 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020 ve výši 398,34 Kč, s úrokem z prodlení z částky 47 301 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 10. 2020 do zaplacení, pro úrok ve výši 93,62 % ročně z částky 39 188,29 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 5. 2020 dosáhne částky 125 020 Kč a pro částku 14 053,30 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 61 354 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 8. 6. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,32 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 788 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 46 304 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 21. 5. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 2 500 Kč. Předmětem žaloby je částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 45 204,25 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 5. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 47 704,25 Kč od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 4 817,70 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 46 704,25 Kč od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 1 401,00 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 45 704,25 Kč od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020 ve výši 1 371,00 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 45 204,25 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 14 053,30 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 188,29 Kč ode dne 23. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 93,62 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.
2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne 11. 6.2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 6. 2019 včetně dodejky, splátkového kalendáře, informace pro klienty, předsmluvního formuláře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 104 184 Kč, zápůjční úroková sazba činila 146,32 % a byla vyjádřena jako roční efektivní úroková míra. Žalovaný se zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 788 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 55 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet dne 12. 6. 2019. Z hodnocení klienta ze dne 8. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši 33 000 Kč a výdajů celkem 5 400 Kč (životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 2 000 Kč). Žalovaný potvrdil, že je svobodný, žije v pronájmu a nastoupil do práce v únoru 2019. Dle ručně psané poznámky nebylo předloženo inkaso. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného uvedený v hodnocení klienta poukázal na jeho účet v dubnu 2019 částku 34 799 Kč a v květnu 2019 částku 34 926 Kč, což odpovídá i předloženým mzdovým lístkům. Dle pracovní smlouvy měl žalovaný sjednán se svým zaměstnavatelem pracovní poměr na dobu neurčitou, měl sjednanou zkušební lhůtu. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 267, což dle níže uvedené legendy znamená, že je v I. kategorii (nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dle výpisu příjmení neměl žalovaný žádný záznam. Žalovaný byl dle výpisů z účtu v záporném zůstatku, když jeho kontokorentní limit činil 5 000 Kč. Dle karty zákazníka žalovaný řádně nesplácel, celkem uhradil částku 48 804 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2020, 19. 3. 2020, 17. 4. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dopisem ze dne 3. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky zástupcem žalobkyně. Dle dodejky byla zásilka podána k poštovní přepravě. Žalobkyně dále předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy obsahující tabulku s přepočtem efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu, kdy podle tohoto přepočtu efektivní úroková sazba ve výši 143 % ročně činí nominální úrokovou sazbu 92,1565 % ročně. Dle systému časových řad ARAD České národní banky činila úroková sazba úvěrů pro domácnost na spotřebu nad 1 rok do 5 let včetně 8,27 %.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala však faktické výdaje žalovaného. Vycházela pouze z životního minima, nezjišťovala faktické náklady spojené s bydlením. Údaje o příjmech a výdajích byly předtištěny na formuláři žalobkyně a z úřední činnosti soudu je známo, že jsou uváděny žalobkyní opakovaně u různých žadatelů ve stejné výši jako u žalovaného. Náklady za bydlení ve výši 2 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto nákladů, když žalovaný potvrdil nájemní bydlení. Z předložených výpisů z účtu žalovaného však bylo zřejmé, že hospodaří za pomoci kontokorentního úvěru a jeho výdaje přesahují jeho příjmy. Též informace z nebankovního systému byla upozorněním, že úvěruschopnost měla být prověřována pečlivěji. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4084/12 se pak soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy, dle které byla sjednaná výše úvěru 4 950 Kč, se sjednaným úrokem ve výši 79% ročně, RPSN ve výši 115,32% a další soubor sankcí dopadajících na klienta, např. smluvní pokuta ve výši 7% z jistiny úvěru v případě prodlení s úhradou jakéhokoli závazku z titulu uzavřené smlouvy v délce trvání alespoň 4 dny, resp. 9 dnů, zesplatnění všech závazků klienta ze smlouvy v případě prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku či vyrozumění o smluvní pokutě nebo jiné sankci (počet těchto upomínek nebyl omezen), sankce 30 Kč za upomenutí k zaplacení formou SMS, pokutu 5 000 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli apod. Taková ujednání Ústavní soud považoval za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. V nyní posuzovaném případě byla sjednána výše úvěru 55 000 Kč, úroková sazba minimálně ve výši 92 % (ve smlouvě uveden pojem efektivní úroková sazba 146,32 %, který musel být vysvětlen znalcem), tj. ve výši, která je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Další soubor sankcí dopadající na žalovaného (smluvní pokuty, automatické zesplatnění úvěru, náklady za upomínky, úrok z prodlení z úroků přirostlých k jistině). Podle ustanovení § 6 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle ustanovení § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že i sjednaná ujednání smlouvy o úvěru jsou neplatná a k této neplatnosti lze přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s veřejným pořádkem vyplývá ze shora uvedených důsledků spojených s předlužením. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 55 000 Kč a zaplatil částku 48 804 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 6 196 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky v oznámení ze dne 21. 5. 2020, uloženém na poště 14. 6. 2020, v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí den 17. 6. 2020, žalovaný tak měl plnit 18. 6. 2020 a od následujícího dne je v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).