Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 317/2020-170

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 24 025,28 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 843,34 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 11 181,94 Kč, úroku z prodlení z částky 19 849,65 Kč od 21. 6. 2019 do 19. 6. 2021 a úroku z prodlení z částky 7 006,31 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 843,34 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 11 181,94 Kč, úroku z prodlení z částky 19 849,65 Kč od 21. 6. 2019 do 19. 6. 2021 a úroku z prodlení z částky 7 006,31 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 16. 4. 20 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný

se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 073 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami (za dobu trvání smluvního vztahu uhradil jen 12 156 Kč), prohlásila uvedená společnost ke dni 20. 6. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 19 849,65 Kč, úroku ve výši 1 395 Kč, úroku z prodlení ve výši 28,11 Kč, poplatků ve výši 2 702,52 Kč a nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 50 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 1 395 Kč, úrok z prodlení ve výši 28,11 Kč, poplatky ve výši 2 702,52 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 50 Kč, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ( , , v účinném znění (dále již jen„ “)), a to i přes písemnou výzvu soudu (o následcích ve smyslu žalobkyně poučena být nemohla, jelikož se z nařízeného jednání omluvila), neboť neuvedla z jakých částek a za jaké období byl požadovaný úrok kapitalizován (jen zmínila, že úroky mohou být poníženy o případné platby), stejně tak ohledně poplatků uvedla, co by v žalované částce mohlo být zahrnuto (viz formulace případné pojistné), přesný výčet jednotlivých poplatků a smluvních pokut v této částce zahrnutých však žalobkyně neučinila. Konečně pak ohledně částky 50 Kč uvedla,

že vycházela z tabulky ABC costs, avšak z jakého důvodu je oprávněna tuto částku po žalovaném požadovat již neosvětlila.

4. Z y nazvané rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný se společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 4. 12. 2017, přičemž jsou zde obecně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky a produktové obchodní podmínky sjednán způsob poskytování bankovních služeb a komunikace.

5. Z y nazvané návrh na uzavření smlouvy o půjčce soud zjistil, že žalovaný dne 16. 4. 2018 požádal společnost prostřednictvím internetového bankovnictví o půjčku ve výši 25 000 Kč s úrokem 26,9 % ročně se splatností 36 měsíců po 1 073 Kč. Z y nazvané akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce soud zjistil, že společnost tento návrh žalovaného téhož dne akceptovala.

6. Z y nazvané protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o sdělení společnosti o tom, že příjmy žalovaného (ve výši částka) a jeho výdaje (částka – z toho částka splátky jiných úvěrů) ověřili komplexním statistickým nástrojem.

7. Z y nazvané kreditní report soud zjistil, že žalovaný měl v době žádosti dva další úvěry se splátkovým zatížením celkem částka, přičemž je zde počítáno s příjmy žalovaného ve výši částka a výdaji částka plus uvedené splátky.

8. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti za listopad až prosinec 2017 soud zjistil, že zde žalovaný neměl žádné transakce, nicméně společnost mu nabízela do několika minut půjčku až 600 000 Kč bez zajištění.

9. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti za duben až říjen 2018 soud zjistil, že dne 16. 4. 2018 byly žalovanému na tento účet připsány od společnosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Zejména se však z těchto výpisů podává neúměrné splátkové zatížení žalovaného, když jen za období od 19. 4. 2018 do srpna 2018 mu sem bylo vyplaceno dalších sedm mikro zápůjček, ze kterých platil splátky společnosti. Ještě v říjnu 2018 zde společnost nabízela žalovanému do několika minut půjčku až 600 000 Kč bez zajištění.

10. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti za leden až prosinec 2019 soud zjistil, že žalovaný ještě v březnu účet využíval ke splácení, avšak dále mu již jen narůstal záporný zůstatek v důsledku účtování úroků za nepovolené přečerpání.

11. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti za leden až únor 2020 soud zjistil, že žalovaný skončil se zůstatkem – 11,23 Kč, nicméně společnost mu nabízela cestovní pojištění za 69 Kč měsíčně.

12. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný dne 16. 4. 2018 obdržel 25 000 Kč a celkem zaplatil 12 156,66 Kč.

13. Z dopisu ze dne 20. 6. 2019 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že jelikož dlouhodobě nesplácí, prohlašuje celý zůstatek úvěru k tomuto dni splatným.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně části seznamu postoupených pohledávek, předávacího protokolu a potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že dne 19. 3. 2020 se žalobkyně se společností dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení (pohledávka číslo).

15. Z dopisu ze dne 31. 3. 2020 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 21. 6. 2019.

16. Z dopisu ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 25 675,69 Kč do pěti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

17. Z podacího archu ze dne 23. 4. 2020 se podává, že žalobkyně toho dne žalovanému zaslala zásilku č. RR číslo 1 CZ.

18. Z dalších provedených důkazů, a to všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek, ABC costs, sazebníku, výpisu poplatků, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dopisu ze dne 7. 7. 2018, dopisu ze dne 28. 2. 2019 a dopisu ze dne 26. 3. 2019 soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z přiložených obálek, neboť z nich žádné pro projednávaný případ relevantní skutečnosti nevyplývaly.

19. Po zhodnocení shora vyjmenovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum se společností smlouvu, jíž se společnost zavázala poskytnout mu peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,9 % ročně, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po částka. Peněžní prostředky společnost téhož dne žalovanému poskytla na běžný účet, který mu vedla, avšak žalovaný zaplatil jen částka, dostal se do prodlení a společnost celý zůstatek úvěru prohlásila splatným ke dni datum. Společnost před uzavřením smlouvy zjišťovala úvěrovou historii žalovaného a zjistila, že má dva další aktivní úvěry s měsíčními splátkami celkem částka. Dále měla údaj o příjmu žalovaného ve výši částka měsíčně (zde však není zřejmé, jak k tomuto údaji dospěla). Jako banka společnost vedla běžný účet žalovaného (který však používal jen pro splácení úvěru). Z výpisů z tohoto účtu však bylo zjištěno, že pro splácení poskytnutého úvěru byl žalovaný nucen sjednat si další mikro zápůjčky/úvěry, a to během čtyř měsíců celkem sedm. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

20. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

24. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat

a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry,

byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala na základě komplexního statistického nástroje, kde zohlednila jeho příjmy (18 500 Kč) a výdaje (12 298 Kč – z toho 2 798 Kč splátky jiných úvěrů). Z provedeného dokazování však nevyplynulo, jak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila příjmy a výdaje žalovaného, ani zda je nějakým způsobem ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně je sice bankou a pro žalovaného vedla jeho běžný účet, nicméně tento účet žalovaný používal jen pro splácení úvěrů a mzda mu sem tudíž vyplácena nebyla. Z výpisů z tohoto účtu se naopak podává neúměrné splátkové zatížení žalovaného, když jen za období od 19. 4. 2018 do srpna 2018 mu sem bylo vyplaceno dalších sedm mikro zápůjček/úvěrů, ze kterých platil mimo jiné splátky sjednaného úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Ještě v říjnu 2018 žalovanému přitom právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím výpisu z účtu nabízela do několika minut půjčku až 600 000 Kč bez zajištění. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

26. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil

a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 12 156,66 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 12 843,34 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení

a dobu uplynulou od jeho získání, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle,

kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala,

že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 18. 6. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 19. 6. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 6. 2021 do prodlení.

27. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 843,34 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 20. 6. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

28. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 181,94 Kč, úroku z prodlení z částky 19 849,65 Kč od 21. 6. 2019 do 19. 6. 2021 a úroku z prodlení z částky 7 006,31 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení,

když o těchto nárocích žalobkyně zčásti neunesla své břemeno tvrzení a dále měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ), jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.