Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 71/2021-132

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 136 013,67 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 350 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 112 663,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 967 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 58 756,21 Kč od 4. 2. 2021 do 17. 6. 2021a zákonného úroku

z prodlení z částky 35 406,21 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 350 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 112 663,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 967 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 58 756,21 Kč od 4. 2. 2021 do 17. 6. 2021a zákonného úroku z prodlení z částky 35 406,21 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23 % ročně, inkasní službu a doplňkovou službu podpora, to vše v 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Žalovaný však uhradil jen 8 650 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 38 637,47 Kč nesplacenou jistinu, co do 30 300,46 Kč nesplacený úrok, co do 10 988 Kč nesplacenou inkasní službu, co do 8 107 Kč službu podpora – odklad, co do 13 936 Kč službu podpora – nemoc,

co do 13 936 Kč službu podpora - práce, co do 800 Kč náklady na upomínkování, co do 79,14 Kč smluvní pokutu dle ust. V. smlouvy, co do 6,56 Kč úroky z prodlení z inkasní služby a co do 19 318,74 Kč smluvní pokutu dle ust. V. 5.5. smlouvy. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, přičemž

za tím účelem si mimo jiné vyžádala od žalovaného jeho výpis z účtu za poslední měsíc a doklad o příjmech. Na základě uvedeného pak„ neexistovala pochybnost, že žalovaný nebude splácet“.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z e-mailů ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně žalovanému zaslala základní parametry smlouvy a přístupové údaje do klientského účtu, kde nalezne smluvní dokumentaci. Zy nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo pak soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč (resp. 32 000 Kč s tím, že 8 000 Kč si ponechá jako poplatek) tak, že 20 600 Kč bude použito na doplacení předchozího závazku podle smlouvy číslo 11 400 Kč bude žalovanému vyplaceno na účet. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 23 % ročně, inkasní službu ve výši 11 808 Kč, službu podpora – odklad ve výši 8 712 Kč, službu podpora – nemoc ve výši 14 976 Kč a službu podpora – ztráta zaměstnání ve výši 14 976 Kč, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč.

4. Z detailu pohybu – příchozí platba soud zjistil, že žalovaný z účtu č. bankovní účet žalobkyni dne 4. 6. 2020 zaslal 10 Kč s variabilním symbolem číslo. Totéž vyplývá z detailu platby. Ze svolení k inkasu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni povolil inkasovat platby do výše 5 190 Kč měsíčně.

5. Z detailu pohybu – platba převodem soud zjistil, že si žalobkyně dne 4. 6. 2020 převedla 20 600 Kč s variabilním symbolem číslo.

6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet číslo bankovní účet dne 4. 6. 2020 zaslala částku 11 400 Kč.

7. Z dopisu ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného, že mu podle smlouvy ze dne 4. 6. 2020 bude na účet vyplaceno 11 400 Kč, 20 600 Kč bude použito na předchozí úvěr číslo 8 000 Kč si žalobkyně ponechá.

8. Z dalšího dopisu z téhož dne soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného o tom, že úvěr číslo byl doplacen.

9. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za měsíc květen 2020 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný měl za tento měsíc celkové příjmy částka a výdaje částka, přičemž na účtu zbyl zůstatek ve výši částka (počáteční zůstatek byl - částka). Je zde celkem 38 pohybů na účtu, z toho 30 debetních. Z kreditních položek to je mzda ve výši částka a zbylých sedm jsou vklady od paní jméno příjmení po částka. Veškeré výdaje jsou v malých částkách.

10. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v dubnu 2020 měl žalovaný čistý příjem (převodem na účet) částka. Hrubá mzda činila částka, prémie částka, osobní ohodnocení částka, příplatek částka, náhrada za práci o svátek částka a ostatní náhrady částka.

11. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle

odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat

a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry,

byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet (viz formulace: neexistovala pochybnost, že nebude splácet). Soudu pak nezbývá,

než tomuto závěru žalobkyně přisvědčit, neboť z výpisu z účtu, který žalovaný žalobkyni předložil, se podává, že za květen 2020 měl celkové příjmy 17 567,50 Kč a výdaje 17 144,58 Kč, přičemž na účtu zbyl zůstatek ve výši 406,83 Kč (počáteční byl jen - 16,09 Kč). Z výpisu se přitom nepodává, že by se mělo jednat o nějaké vysoké jednorázové výdaje, avšak spíše svědčí o špatném hospodaření žalovaného. Stejně tak z výplatní pásky žalovaného za duben 2020 nelze uzavřít, že by mzda ve výši 16 866 Kč mněla být pravidelná, když většinu tvoří nenárokové složky mzdy (příplatky za svátky, prémie atp.). Je tak zcela evidentní, že žalovaný nebyl schopen žalobkyní poskytnutý úvěr splácet. Výdaje žalovaného pak žalobkyně nepodrobila žádnému zkoumání. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu

ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 8 650 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 23 350 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána

na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť

z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost

se seznámit až dne 16. 6. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 17. 6. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 18. 6. 2020 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 23 350 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 18. 6. 2020 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 112 663,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 967 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 58 756,21 Kč

od 4. 2. 2021 do 17. 6. 2021a zákonného úroku z prodlení z částky 35 406,21 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.