Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 285/2021-41
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, která část závodu této společnosti převedla ve prospěch společnosti právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne datum smlouvu o úvěru
číslo. Na základě této smlouvy se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout hotovostní neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši částka Celkem se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky ve 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni datum. Žalovaná však svou smluvní povinnost nesplnila, neboť sjednaný úvěr řádně nehradila. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši částka, dlužného úroku ve výši částka, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši částka, dlužného poplatku za sjednání úvěru ve výši částka a dlužného inkasního poplatku ve výši částka a zákonného úroku z prodlení od datum. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána, a to na základě údajů žalované
o výši jejích měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podepsána listin listina označená jako smlouva o úvěru. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši částka. Převzetí částky ve výši částka v hotovosti žalovaná stvrdila svým podpisem. Celkem se zavázala vrátit částka ve 13 měsíčních splátkách po částka Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (ze smlouvy o úvěru). Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, její průměrný čistý měsíční příjem je částka, průměrné měsíční výdaje je částka, dále uvedla, že má 2 vyživovací povinnosti, průměrné měsíční výdaje na domácnost činí částka a dále uvedla, že průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou částka (ze žádosti o poskytnutí úvěru).
4. právnická osoba ke dni datum převedla část závodu ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno a žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).
5. Dále soud zjistil, že proti žalované jsou již od roku 2003 do současné doby vedena exekuční řízení a řízení o zaplacení pohledávek v různých výších u jiných společností (z výpisu zapsaných věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalované).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně listin u označenou jako smlouva o úvěru. Při jejím podpisu žalovaná převzala částku částka Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatky za vyhodnocení úvěru a za sjednání úvěru a inkasním poplatek). Celkem měla vrátit částku částka. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla dne datum postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila a vyzvala jí k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně žádné důkazy.
7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 OZ , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 OZ občanského zákoníku , podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“). Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, je podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením
§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů žalované o výši jejích měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Ke svému tvrzení však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. I v případě, že by důkazy k tomuto tvrzení předloženy byly, jednalo by se ve smyslu níže uvedené judikatury o nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Povinností věřitele totiž je údaje uvedené dlužníkem v prohlášení ověřit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se tak své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má v uvedeném smyslu doplnit svá tvrzení a důkazy.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 9 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Uvedený závěr potvrdil i Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ve věci C číslo ze dne datum (řízení o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR- právnická osoba).
15. Soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s § 9 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud nemohl postupovat ani podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, neboť žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení nijak nedoložila, kolik žalovaná uhradila, ačkoliv ze žaloby je patrné, že žalovaná žalobkyni nějakou částku uhradila. Pro soud bezdůvodné obohacení bylo nepřezkoumatelné a žalobkyně se tak zbavila své možnosti a svého práva být ve věci poučena, jak je již uvedeno výše. Žalobkyně špatně vyhodnotila úvěruschopnost žalované, když z vyplněného formuláře žalovanou vyhodnotila, že je schopná žalobkyni splácet, když žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je na mateřské dovolené, jejíž průměrný měsíční příjem činí částka, má 2 vyživovací povinnosti a průměrné měsíční výdaje na domácnost činí částka. Soud proto ze všech uvedených důvodů žalobu zamítl v celém rozsahu, včetně úroků z prodlení.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalované, která byla ve věci plně úspěšná, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, ani je nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).