Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 101/2020-80

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 151 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 42 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 13. 6. 2020, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 108 750 Kč za dobu od 14. 6. 2020 do 15. 9. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 42 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 13. 6. 2020, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 108 750 Kč za dobu od 14. 6. 2020 do 15. 9. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 151 150 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení. Uvedl, k tomu že byl účastníkem soudního řízení vedeného u Obvodní soud pro Prahu 6 pod sp. zn. , které bylo zahájeno dne 7. 8. 2008. Předmětné řízení bylo pravomocně ukončeno dne 14. 6. 2019, a celková doba trvání předmětného řízení tedy dosáhla 4,043 dnů. Dle názoru žalobce je výše uvedená doba trvání předmětného řízení s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená. Dle názoru žalobce se v průběhu předmětného řízení vyskytly značné průtahy, čímž bylo porušeno jeho základní právo na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů stanovené v d. Bylo tak zasaženo do základního práva žalobce, má žalobce za to, že samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující. Z důvodu výše uvedených průtahů byl žalobce po dlouhou dobu trvání řízení nucen setrvat ve stavu nejistoty týkajících se jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma. Žalobce podáním uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem u žalované, dne 12. 12. 2019. Žalovaná do dne podání žaloby o nároku žalobce nijak nerozhodla. Žalobce tak z opatrnosti, s ohledem na běh promlčecí lhůty jeho nároku dle ust. ve spojení s ust. zákona Odpšk., podává tuto žalobu, neboť v případě nepodání této žaloby mu hrozí promlčení jeho nároku. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. , dle něhož platí, že„ nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích“. Pokud jde o celková délka řízení, to trvalo od jeho zahájení do právní moci posledního rozhodnutí, 4,043 dnů. Dle žalobce je zřejmé, že uvedená doba trvání je naprosto nepřiměřená, a tato okolnost zvyšuje zadostiučinění, které by mělo být žalobci poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Co do složitosti věci projednávané, v řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Dle názoru žalobce výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Co do jednání žalobce, pak ten v průběhu řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Tuto okolnost je třeba hodnotit tak, že ani nezvyšuje, ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo být poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. je považováno za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, kdy nejsou dány žádné, které by výši přiměřeného zadostiučiněné snižovaly, ale naopak jsou dány okolnosti, které výši přiměřeného zadostiučinění zvyšují (zejména celková délka řízení), vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu částkou 151 150 Kč. K výše uvedené částce došel tak, že celkový počet dnů, po které řízení trvalo (4,043), přepočetl na roky, pročež výslednou cifru vynásobil částkou 15 000 Kč, kterou požaduje jako přiměřené zadostiučinění za jeden rok (s tím, že za první dva roky požaduje částku poloviční). Žalobce dále v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , požaduje z částky ve výši 151 150 Kč zákonný úrok z prodlení, a to od 13. 6. 2020.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13. 12. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 151 150 Kč ve smyslu v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 1. 9. 2020. Žalovaná konstatovala, že došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu , a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 108 750 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu V činnosti soudu nebyla shledána období nečinnosti, pouze místy určitá nekoncentrovanost, ovšem první rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. Bez ohledu na uvedené však již nelze celkovou délku řízení v rozsahu bezmála 11-ti let hodnotit jako přiměřenou. Řízení je tedy shledáno nepřiměřeně dlouhým. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 108 750 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Odkázala na průběh posuzovaného řízení a, že v případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, ). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, ). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. . Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo ve vztahu k žadateli 10 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 25%, a to 20% z důvodu složitosti řízení a 5% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků, řady listinných důkazů a opakovaného znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Procesně rozhodováno opakovaně o osvobození od SOP, ustanovení znalce, znalečném aj. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. ) a není důvod pro jeho navýšení.

3. V průběhu řízení bylo toto částečně zastaveno co do částky 108 750 Kč, kterou žalovaná žalobci v průběhu řízení uhradila a k projednání pak zůstal úrok z prodlení z této zaplacené částky a zbytek nároku na němž žalobce setrval, a to ve výši 42 400 Kč s příslušenstvím.

4. Soud provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, , z něhož se podává, že žalobkyně jméno příjmení podala žalobu o vypořádání společného jmění manželů proti celé jméno žalobce (nyní žalobci) dne 7. 8. 2008. Usnesením soudu z 5. 9. 2008 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který byl zaplacen 5. 9. 2008. Dopisem žalobkyně adresovaným soudu tato sdělila, že se obrátila na Českou advokátní komoru k ustanovení zástupce. Referát soudu z 5. 9. 2008 k nařízení jednání na 26. 9. 2008. Protokol o jednání 26. 9. 2008 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na neurčito a žalobkyně byla vyzvána, aby doložila své majetkové a sociální postavení a výpis od České spořitelny. Vyjádření žalobkyně došlé soudu 21. 10. 2008, že byla zamítnuta její žádost o zastupování u České advokátní komory. Usnesením ze 14. 11. 2008, číslo listu 12 byla vyzývána soudem, aby do 30 dnů opravila a doplnila podání ze dne 21. 10. 2008, které neobsahuje veškeré náležitosti potřebné pro vydání usnesení podle . Reakce žalobkyně došlá soudu 26. 11. 2008 spolu s tiskopisem k přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesení soudu 27. 11. 2008, že se přiznává žalobkyni osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu. Referát soudce z 21. 1. 2008 k nařízení jednání na 14. 4. 2009 (poznámka soudce: referát je patrně 21. 1. 2009, nikoliv 2008). Dopis žalobkyně adresovaný soudu došlý 31. 3. 2009, že se obrací se žádostí o vyřízení právního zastoupení její osoby, když ústní jednání je stanoveno na 14. 4. 2009. Omluva žalobkyně jméno příjmení z ústního jednání 14. 4. 2009 pro její nepříznivý zdravotní stav a opět žádá o přidělení právního zastoupení, dopis soudu doručen 8. 4. 2009. Protokol o jednání 14. 4. 2009, když se odročuje k ustanovení právního zástupce žalobkyně na 23. 7. 2009. Usnesení soudu 29. 4. 2009, číslo listu 26, že se ustanovuje žalobkyni zástupkyně, advokátka JUDr. jméno příjmení. Reakce právní zástupkyně příjmení adresovaná soudu 26. 6. 2009, že se jí blíží důchodový věk a žádá, aby byla zproštěna zastupování žalobkyně. Omluva žalobkyně z ústního jednání 23. 7. 2009 z důvodu nemoci. Usnesení soudu z 3. 9. 2009, že se zprošťuje zastupování žalobkyně příjmení jméno příjmení, číslo listu 34. Usnesení soudu z 18. 11. 2009, že se žalobkyni ustanovuje právní zástupce JUDr. jméno jméno, advokát. Přípis pro zástupce žalobkyně, aby doplnil žalobu, která neobsahuje žádný výrok, čeho se žalobkyně domáhá, doručeno advokátní kanceláři 5. 3. 2010. Doplnění žalobního návrhu ze strany žalobkyně došlé soudu 23. 3. 2010, přeposláno žalovanému 30. 4. 2010. Žádost žalovaného o prodloužení lhůty pro vyjádření k žalobě, došlé soudu 3. 6. 2010. Referát soudce z 20. 10. 2010 k nařízení jednání na 15. 2. 2011. Vyjádření žalovaného k žalobě na čísle listu 54. Protokol o jednání z 15. 2. 2011, když se odročuje na 19. 5. 2011. Nařízeno jednání na 30. 8. referátem z 25. 5. 2011. Žádost ze strany žalovaného v posuzovaném řízení o odročení jednání pro dlouhodobě plánovanou dovolenou. Protokol o jednání z 30. 8. 2011 a že se odročuje na 4. 10. 2011 k žádosti žalovaného o odročení jednání. Protokol o jednání 4. 10. 2011, že se odročuje na 6. 12. 2011 k doplnění dokazování. Vyjádření žalovaného k průběhu řízení došlé soudu 30. 11. 2011, kdy současně žádá o odročení jednání z důvodu lékařského vyšetření. Protokol o jednání ze dne 6. 12. 2011 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 16. 2. 2012. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného došlá soudu 7. 2. 2012. Žádost žalovaného o odročení jednání 16. 2. 2012 z důvodu kolize s jiným jednáním ve věci . Referát soudce, že jednání se odročuje a nařizuje nové na 29. 5. 2012. Protokol o jednání 29. 5. 2012 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 30. 8. 2012 za účelem provedení dokazování výslechem svědků. Reakce žalovaného došlá soudu 8. 6. 2012 jako doplnění spisu. Omluva svědkyně došlá soudu 9. 7. 2012. Vyrozumění účastníkům, že se jednání nařízené na 30. 8. 2012 odročuje na 4. 10. 2012. Omluva žalovaného z 1. 10. 2012, že se omlouvá z jednání 4. 10. 2012 z důvodu pracovní neschopnosti. Protokol o jednání 4. 10. 2012, když se konstatuje, že se nedostavila svědkyně a jednání se odročuje na 27. 11. 2012. Protokol o jednání 27. 11. 2012 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito. Usnesení číslo listu 134, že se ustanovuje znalec z oboru ekonomika ceny a odhady podniků obchodních podílů Mgr. jméno příjmení. Usnesení číslo listu 134 z 2. 4. 2013, že se zrušuje ustanovení Mgr. jméno příjmení a ustanovuje se Ing. jméno příjmení. Žádat znalce o prodloužení lhůty k podání znaleckého posudku, žádost datovaná 13. 8. 2013. Další žádost o prodloužení do 21. 9. 2013. Znalecký posudek soudu doručený 4. 2. 2014. Usnesení o znalečném z 5. 2. 2014. Žádost zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení z 11. 6. 2014, že žádá o odročení ústního jednání nařízeného na 17. 7. 2014 z důvodu překážky na straně jeho mandanta, který se zúčastní tréninkového kempu se svým synem a navíc i právní zástupce čerpá dovolenou (číslo listu 182). Referát soudce z 11. 6. 2014 přeodročení jednání soudu na 11. 8. 20 Stanovisko žalovaného k dosavadnímu průběhu řízení z 11. 8. 2014. Protokol o jednání 11. 8. 2014, že se odročuje na neurčito k doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého posudku k výnosům a vkladům do nemovitosti. Ustanovení znalce z 22. 12. 2014 usnesením, když se ustanovuje doc. Ing. jméno příjmení jméno. Znalecký posudek doručený soudu 26. 3. 2015, číslo listu 206. Usnesení o znalečném z 26. 3. 2015. Referát soudce z 20. 4. 2015 k nařízení jednání na 6. 8. 2015. Žádost zástupce žalovaného celé jméno žalobce o odročení nařízeného jednání, neboť bude na plánované dovolené a stejně tak jeho klient. Další omluva JUDr. příjmení k žádosti o odročení jednání 29. 10. 2015 z důvodu zdravotních. Další žádost o odročení jednání zástupce žalovaného, že žádá odročit jednání 18. 2. 2016 z důvodu jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti, k tomuto referát soudce, že se úřední jednání ponechává a nebude se odročovat. Protokol o jednání 18. 2. 2016 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 17. 5. 2016 k provedení důkazu. Protokol o jednání 17. 5. 2016, že se odročuje za účelem vyhlášení rozsudku na 26. 5. 2016. Protokol o jednání 26. 5. 2016 s vyhlášeným rozsudkem. Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 297. Referát k doručení rozsudku z 19. 8. 2016. Odvolání žalobkyně z 6. 9. 2016 proti rozsudku. Usnesení číslo listu 308 z 26. 10. 2016, aby žalobkyně zaplatila poplatek z odvolání, tento zaplacen 31. 10. 2016. Věc předložena odvolacímu soudu Městskému soudu v Praze 15. 11. 2016. Dovolání žalovaného z 3. 3. 2017. Rozsudek Městského soudu v Praze, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení, toto rozhodnutí datováno 8. 3. 2017. Spis vrácen soudu první instance 11. 4. 2017. Referát soudce z 10. 5. 2017, že se nařizuje jednání na 15. 8. 2017. Protokol o jednání 15. 8. 2017, že se odročuje na 16. 10. 2017. Protokol o jednání 16. 10. 2017 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 18. 1. 2018 k výslechům svědků. Žádost zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu dlouhodobě zamluveného pobytu, k tomu referát soudce, že se přeodročuje jednání na 29. 3. 2018 z uvedeného důvodů. Protokol o jednání z 29. 3. 2018, že se odročuje na 26. 6. 2018 k dalšímu dokazování. Protokol o jednání 26. 6. 2018 odročený za účelem zhodnocení dokazování na 9. 8. 2018. Protokol z 3. 9. 2018 s vyhlášeným rozsudkem. Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 391, s vyznačenou právní mocí 14. 6. 2019. Odvolání žalovaného ze 17. 12. 2018. Odvolání žalobkyně ze 17. 12. 2018. Usnesení ze 4. 2. 2019 k zaplacení soudního poplatku z odvolání ze strany žalovaného, to zaplaceno 19. 2. 2019. Předložen na jiný spis odvolacímu soudu 14. 3. 2019. Referát odvolacího soudu 2. 4. 2019 k nařízení jednání 29. 5. 2019. Záznam z 29. 5. 2019 ze strany zástupce žalovaného, že se omlouvá, k jednání žádá o odročení z důvodu pracovní neschopnosti. Rozsudek odvolací instance, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, spis vrácen 13. 6. 2019 soudu prvního stupně. Rozsudek rozeslán 13. 6. 2019.

5. Skutkovým zjištěním soudu je, že řízení pod sp. zn. bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 zahájeno dne 7. 8. 2008, žalobce vystupuje v řízení v procesním postavení žalovaného. Žaloba žalovanému doručena dne 22. 9. 2008. Dne 26. 5. 2016 byl vyhlášen rozsudek, který je k podanému odvolání zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 3. 2017 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 3. 9. 2018 byl vyhlášen druhý rozsudek, který je k podanému odvolání potvrzen rozsudkem odvolacímu soudu ze dne 29. 5. 2019. Věc je pravomocně skončena ke dni 14. 6. 2019.

6. Podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Podle soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.

8. Podle § 31 a) citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové lhůtě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Nemajetková újma za nepřiměřenou délku řízení se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (viz též nález Ústavního soudu ). Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. ). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2010, sp.zn. ). Při stanovení výše přiměřeného finančního zadostiučinění je třeba zohlednit relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla ani nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výšeuvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění je nutno vycházet ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. , z něhož plyne výše základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k  Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudů. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, ). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, ). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, ). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

11. Soud tak uzavírá, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž žalovanou poskytnuté zadostiučinění je plně adekvátní způsobené újmě. Řízení trvalo 11 let, předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo skutkově i právně složité, bylo potřeba vyslechnout svědky, provést listinné důkazy a opakovat znalecké zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Procesně bylo rozhodováno opakovaně o osvobození od SOP, ustanovení znalce, znalečném aj. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce byl vyhodnocen soudem jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. ) a není důvod pro jeho navýšení. Pokud žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč/rok řízení, pak tomuto soud přitakal, když za první dva roky dle judikatury náleží žadateli vždy částka poloviční (dohromady 15 000 Kč) a pokud došlo ze strany žalované ke snížení o 20% z důvodu složitosti řízení (které je popsáno výše), pak s tímto lze vyslovit souhlas. Jde-li o snížení o 5 %, jak učinila žalovaná (pro četnost rozhodování soudů), pak tento důvod snížení lze spatřovat dle názoru soudu ve výrazném podílu žalobce na délce řízení, neboť celkem 7 krát žádal o odročení jednání, což se projevilo v celkové délce řízení. Poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované, tak lze shledat přiléhavým.

12. Žalobci byl přiznán zákonný úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku II. neboť plnění ve výši 169 000 Kč poskytla až po uplynutí lhůty stanovené ust. § 15 Odpšk, kdy nárok byl u ní uplatněn dne 13.12.2019 a plnění bylo poskytnuto až 15.9.2020.

13. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle , podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobce, který měl v základu úspěch ve věci. V případě řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle , se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, vše podle a Vyhl. č. 254/22015 Sb. po 3 100 Kč x 3, tj. 9 300 Kč. K tomu 3 x režijní paušál 900 Kč, tedy 10 200 Kč a DPH 2 142 Kč; celkem částka 12 342 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč; celkem 14 342 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.