Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 164/2021-33
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 360 413,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 360.413,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 340.895,43 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49.005,60 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 1.421 Kč prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Bruntále.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 360.413,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 340.895,43 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49.005,60 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 1.421 Kč prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Bruntále.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 16. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 324.891,21 Kč představující jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 2. 2021 do zaplacení, dále částky 15.996,22 Kč představující obchodní úrok, kapitalizovaný za určité období spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, dále částky 18.6303,09 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a částky 915,42 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z obchodního úroku s tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 345.000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4.929,82 Kč. Jednalo se o konsolidační úvěr, kterým byl uhrazen jiný předcházející úvěr žalovaného. Přirůstání kapitalizovaného úroku k jistině vychází z článku 43 všeobecných obchodních podmínek. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 12. 7. 2021 sdělila, že žalovaný se poprvé dostal do prodlení s úhradou hned první splátky za prosinec 2018. Na smlouvu celkově uhradil 77.774,76 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací získaných od spotřebitele a s ohledem na výši úvěru byla posuzována příjmová i výdajová stránka. Žalobkyně však sama vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného, kdy ověřila informace od žalovaného nahlédnutím do rejstříku BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra, jakož i dalších. Konkrétně pak žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný požádal o půjčku výši 345.000 Kč, přičemž v zaměstnaneckém poměru dosahoval příjmu ve výši 19.495 Kč a žalovaný měl vůči žalobkyni závazky ve výši 10.640,73 Kč. Naopak neměl závazky vůči jiným třetím osobám, toliko vůči žalobkyni, kdy se jednalo o tři produkty s uvedenou měsíční splátkou. Žalobkyně konsolidovala interní závazek žalovaného právě úvěrem ve výši 345.000 Kč s měsíční splátkou 4.929,82 Kč.
5. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena do vlastních rukou dne 17. 8. 2021. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.
6. Ze smlouvy o úvěru, z pojištění se schopností splácet, ze sazebníku poplatků, z výpisu z úvěrového účtu, z výpisu z běžného účtu, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání, z všeobecných produktových podmínek, z oznámení o zesplatnění úvěru, z přehledu splácení, z žádosti o úvěr, z platební historie soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný požádal dne 2. 11. 2018 o úvěr za účelem konsolidace půjček, když ke své osobě uvedl, že žije u rodičů, má střední odborné vzdělání, je rozvedený a pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou od března 2004, a to na pozici dělníka s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 19.495 Kč. Není ve výpovědní ani ve zkušební lhůtě. Požádal o úvěr ve výši 345.000 Kč, který měl mít za účelem úhrady jiného úvěru vedeného u totožné instituce v částce 312.343,31 Kč, na který splácel měsíčně 9.866,12 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplynulo, že jeho příjem za říjen 2018 činil 15.198 Kč. Dne 21. 11. 2018 pak žalovaný čerpal úvěr dle níže uvedené smlouvy ve výši 32.656,69 Kč převodem na jeho účet. Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, která upravovala vzájemná práva a povinnosti při poskytování spotřebitelského splátkového úvěru a kdy se banka jako úvěrující zavázala poskytnutou klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli peněžní prostředky a klient se zavázal peněžní prostředky bance vrátit, zaplatit úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Smlouvou bylo dohodnuto, že úvěr bude čerpán ve výši 345.000 Kč a bude vrácen v celkem 120 měsíčních splátkách ve výši 4.929,82 Kč spolu s pojištěním ve výši 439 Kč měsíčně, celkem tedy 5.368,82 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy k 26. dni v měsíci, počínaje dnem 26. 12. 2018 Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 11,9 % ročně a RPSN 12,71 % ročně. Celkem tak měl žalovaný při řádném splácení vrátit 595.219,42 Kč. Peněžní prostředky byly v částce 312.343,31 Kč účelově určené na úhradu úvěru žalovaného č. bankovní účet a ve zbývající částce byly neúčelově poskytnuty ve prospěch jeho běžného účtu. Smlouvou byly současně sjednány poplatky související s poskytnutím úvěru. V případě prodlení byla sjednána možnost úročení zákonným úrokem z prodlení a dále byla banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s klientem, prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta ihned za splatný, pozastavit poskytování bankovních produktů a služeb klientovi, vymáhat splatný dluh vůči klientovi, a to i prostřednictvím třetích osob, a informovat bankovní registr klientských informací a nebankovní registr klientských informací SOLUS. Za případ porušení se považovalo i prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Pro případ porušení byla banka oprávněna svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance prohlásit za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Smlouvou bylo současně sjednáno pojištění a žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě uzavřené mezi bankou a právnická osoba Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle článku 43 všeobecných obchodních podmínek bylo sjednáno, že z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroku, poplatku, případně jiných peněžitých dluhů, je banka oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení a smluvní úrok sjednaný v úrokovém lístku. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má banka právo připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále úroky z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaný v úrokovém lístku. Dopisem ze dne 2. 6. 2020 sdělila banka žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr ke dni 1. 6. 2020 za splatný, současně upozornila žalovaného na zánik pojištění a sdělila mu dlužnou částku ve výši 346, 296,22 Kč, kterou měl uhradit do 16. 6. 2020 s tím, že tato částka byla tvořena jistinou ve výši 324.899,21 Kč, úrokem do splatnosti ve výši 16.653,81 Kč, úroky z prodlení ve výši 448,20 Kč, dlužnými poplatky za vedení účtu a upomínání ve výši 3.995 Kč a náklady za upomínání ve výši 300 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 2. 2021, která byla následujícího dne zaslaná na obě známé adresy žalovaného, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na soudní řešení věci. Dle výpisu z úvěrového účtu ke dni 22. 1. 2021 činil zůstatek úvěru na jistině 324.899,21 Kč, smluvní úrok 15.996,22 Kč, úroky z prodlení z jistiny 16.021,80 Kč a úroky z prodlení z úroků 788,40 Kč. Pokud jde o splácení, žalovaný se již s úhradou první splátky ocitl v několikadenním prodlení, obdobně jako v případě druhé splátky a třetí splátky, jeho splácení lze nazvat nepravidelným, v zásadě se však své dluhy snažil hradit a dorovnávat až do září 2019. Následně již jeho splácení vykazovalo ještě větší nedostatky a poslední úhrada z jeho strany před zesplatněním byla provedena dne 9. 1. 2020. Po zesplatnění pak žalovaný provedl úhradu dne 12. 6. 2020 ve výši 5.400,79 Kč, poté již znovu nezaplatil ničeho.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 345.000 Kč, který byl v převážné většině použit na konsolidaci jiného úvěru vedeného u totožné instituce a v části cca 32.000 Kč byl zaslán na běžný účet žalovaného. Jak již bylo uvedeno, jednalo se o konsolidační úvěr, kterým došlo ke konsolidaci jednoho předchozího závazku žalovaného, u něhož došlo k prodloužení splatnosti a tedy ke snížení splátky téměř na polovinu oproti původnímu úvěru. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který dává poskytovateli úvěru povinnost zkoumat úvěruschopnost klienta. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konsolidaci předchozího úvěru, kterou došlo k ponížení původní splátky téměř na polovinu, kdy žalobkyně ověřila příjem žalovaného, který jí byl znám z běžného účtu a současně hodnotila jeho výdaje na další splátky, které měl u téže instituce, když jiné neměl a současně zohledňovala jeho náklady na bydlení, jakož i další, dospěl soud k závěru, že této své povinnosti dostála.
12. Svým povinnostem však nedostál žalovaný, který ani snížené splátky nebyl schopný řádně splácet v souladu se smlouvou a opakovaně se tak ocital v prodlení, když následně žalobkyně využila svého oprávnění daného přímo smlouvou i úvěrovými podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 1. 6. 2020. Výše jednotlivých nároků vyplynula z předložených listin a je toliko složena z jistiny, úroků a úroků z prodlení. Nárok na zaplacení jistiny vyplývá přímo ze zákona a to z výše citovaného ustanovení občanského zákoníku, přičemž ze stejného ustanovení vyplývá i nárok na hrazení úroku, který byl smlouvou sjednán ve výši 11,9 % ročně. Žalobkyně tento úrok částečně kapitalizovala a z tohoto úroku následně žádala úhradu zákonného úroku z prodlení, když obchodními podmínkami bylo sjednáno přirůstání úroku k jistině. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení jak s úhradou jednotlivých splátek úvěru, tak také v prodlení s úhradou celého zesplatněného úvěru tak, jak to předpokládá ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a je tak povinen hradit úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jak obchodní úrok, tak úrok z prodlení žalobkyně částečně kapitalizovala, přičemž soud shledal tento výpočet správný. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když nebyly shledány žádné okolnosti vedoucí k redukci nároku žalobkyně.
13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 12.996 Kč (počítáno z jistiny ve výši 324.899,21 Kč bez příslušenství) a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 9.620 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby, počítáno z částky 324.899,21 Kč) dle § 7 bod 6 téže vyhlášky a tři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 6.249,60 Kč Náklady řízení celkem činí 49.005,60 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
14. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku částku 14.417 Kč, která odpovídá soudnímu poplatku ve výši 4 % z částky 360.413,94 Kč. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, přičemž příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. V projednávaném případě je předmětem řízení jistina úvěru ve výši 324.899,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 15.996,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 2. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18.603,09 Kč z jistiny úvěru a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku ve výši 915,42 Kč. Všechny žalobou požadované úroky, ať již kapitalizované nebo běžící, a ať již obchodní úroky nebo úroky z prodlení jsou dle názoru soudu příslušenstvím pohledávky, které netvoří samostatný předmět řízení, a tudíž se k nim pro účely výpočtu soudního poplatku nepřihlíží, a to ani v situaci, kdy je smlouvou sjednáno, že nezaplacené úroky se stávají součástí jistiny. Příslušenství předmětu řízení se totiž do základu poplatku zpravidla nezapočítává, ledaže se jedná o samostatný předmět řízení, který pak tvoří samostatný základ poplatku, např. v případě žaloby, jíž se věřitel domáhá výhradně zaplacení smluvních úroků sjednaných ve smyslu § 1802 a násl. občanského zákoníku. Pokud je příslušenství požadováno současně s jistinou, jeho výše se do základu poplatku nezapočítává, a to bez ohledu na to, zda je žalobce specifikuje uvedením konkrétní částky za určité období či procentuálním vyjádřením za dobu do zaplacení pohledávky, tedy za období časově neurčité. Pro výpočet soudního poplatku proto soud vyšel z jistiny úvěru, které odpovídá soudní poplatek ve výši 12.996 Kč. Rozdíl těchto dvou výsledků ve výši 1.421 Kč pak odpovídá částce přeplatku, která bude žalobkyni vrácena.
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).