Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 181/2021-11

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 10.980 Kč úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.800 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8.180 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.980 Kč od 8. 6. 2020 do 26. 10. 2021 a z částky 8.180 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu číslo, variabilní symbol doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.800 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 8.180 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.980 Kč od 8. 6. 2020 do 26. 10. 2021 a z částky 8.180 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu [číslo], [variabilní symbol] doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10.980 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 4. 2019 číslo Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě sedmidenních splátek po 303 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8.180 Kč, sestávajících z úroku ve výši 1.980 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Žalovaná uhradila 7.200 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek dle

4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze y předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé:

A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 4. 2019 číslo já soud za prokázané, že podle této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě sedmidenních splátek po 303 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8.180 Kč, sestávajících z úroku ve výši 1.980 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Žalovaná rovněž podepsala formulář pro standartní informace o spotřebvitelském úvěru.

B) Soud přihlédl k tvrzení samotné žalobkyně, jež učinila ve svůj neprospěch, a přihlédl k tomu, že žalovaná uhradila celkem částku 7.200 Kč.

C) Soud nemá za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovanou o úhradu dlužné částky. Žalobkyně sice předložila k důkazu předžalobní výzvu, avšak neprokázala její doručení, neboť dále předložila přehled podaných zásilek, aniž by bylo zřejmé, jak byla zásilka doručena.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet sedmidenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8.180 Kč, sestávajících z úroku ve výši 1.980 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalovaná uhradila celkem částku 7.200 Kč.

7. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží.

9. K této otázce se opakovaně vyjadřoval Ústavní soud při posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, z recentní doby např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Spotřebitelské nebankovní úvěry byly poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky). Ústavní soud se plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z y (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. ). Vznik závazkových vztahů musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, dovozené mimo jiné z y, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srv. např. nález ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. (N 70/33 SbNU 197)). Uvedený přístup odráží povahu soukromého práva, podstatu smluvních vztahů a s tím spojenou hospodářskou a společenskou funkci smlouvy (např. nález ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. (N 129/50 SbNU 131)). 26. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srv. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133)). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost ( y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat (nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181))“.

10. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz) nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi přehledný nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné:„ Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu ( a y) tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle ve spojení s  tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.“). V rozhodnutích uvedených na začátku tohoto odstavce odůvodnění Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

11. Citovanými názory Ústavního soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 212,77 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 81,8 % poskytnuté jistiny úvěru, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Žalovaná se oproti poskytnutému úvěru ve výši 10.000 Kč zavázala vrátit 18.180 Kč. I když jsou uváděny jednotlivě poplatky podrobně popsané shora, smlouva s nimi počítá jako s jediným závazkem.

12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalovaná uhradila částku 7.200 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 10.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (10.000 Kč – 7.200 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl (2.800 Kč). Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s  . Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě doručení žaloby soudem (doručení předžalobní výzvy nebylo prokázáno), neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Žaloba byla žalované doručena dne 25. 10. 2021, dne následujícího mohla žalovaná splnit (viz ) a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 27. 10. 2021 do prodlení. Od posledně uvedeného data má proto žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z důvodně požadované částky ve výši 2.800 Kč, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaná byla sice z větší části úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto jí je soud nepřiznal.

14. Jelikož soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Základ soudního poplatku je tvořen součtem požadovaných plnění ve výši 10.980 Kč, čemuž odpovídá soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, žalobkyně však dosud zaplatila 800 Kč. Soud proto žalobkyni vyzval k doplatku ve výši 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.