Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 267/2020-67
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 74 571 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 050 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 050 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši 52 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 52 896 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do smluvní pokuty ve výši 16 625,70 Kč, a dále co úroku ve výši 90,82% ročně z částky 46 460,25 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 158 256 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 050 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 050 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši 52 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 52 896 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do smluvní pokuty ve výši 16 625,70 Kč, a dále co úroku ve výši 90,82% ročně z částky 46 460,25 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 158 256 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 57 946 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z této částky od 28.11.2019 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 90,82 % z částky 46 460,25 Kč od 28.11.2019 do zaplacení (max. však do částky 158 256 Kč) a dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 16 625,70 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 26.10.2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 5 495 Kč, tedy s úrokem ve výši 140 % ročně. Žalovaný úvěr splácel, od 21.11.2018 do 21.8.2019 uhradil 10 splátek po 5 495 Kč, celkem 54 950 Kč. Následně se u splátky č. 11 a 12 ocitl v prodlení více než 65 dní, a proto byl úvěr ke dni 26.11.2019 zesplatněn. Nárokovaná částka ve výši 56 548,51 Kč se skládá ze součtu zbývající původní dlužné jistiny úvěru v částce 46 460,25 Kč a dlužného úroku z poskytnutého úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 088,26 Kč. V souladu s čl. 6 Smlouvy žalobce požaduje i náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku, kdy v daném případě se žalovaný opozdil s platbou o délce více než 15 dní u splátky č.11 a 12, tedy celkem v 2 případech, za což žalobce požaduje částku ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Žalobce dále požadoval i smluvní pokutu za dvě splátky v prodlení o více než 30 dnů, kdy se jedná o splátky č. 11-12 ve výši 988 Kč (2 x 499 Kč) a to dle čl. 6 Smlouvy. Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 548,51 Kč od 28.11.2019 do dne podání žaloby a to ve výši 16 625,70 Kč. Smluvní úrok ve výši 140 % ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru, avšak žalobce v žalobě požadoval pouze úrok ve výši 90,82 % ročně, což má představovat efektivní úrokovou sazbu.
2. Žalovaný se nařízeného soudního jednání neúčastnil, přestože mu byla předvolánka spolu s žalobou doručeny mj. na adresu uvedenou v centrální evidenci anonymizována tři slova, obec. Na uvedené adrese si žalovaný soudní písemnosti nepřevzal, dne 13.11.2020 mu byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.
3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 26.10.2018 má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 24i měsíčních splátkách po 5 495 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 140 % ročně a ve stejné výši je uvedena i sazba RPSN. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou splátky o více než 30 dní vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a to za každou opožděnou splátku. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení více než 15 dní. V čl. 6 je pak uvedeno, že jestliže žalovaný v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 22.11.2019 nazvaného jako Výzva k zaplacení a Upozornění na možnost zesplatnění úvěru a dále pak z dopisu ze dne 26.11.2019 nazvaného jako Oznámení. V tomto dopise je žalovaný informován, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru a je vyzván k uhrazení dosud nesplacené části úvěru ve výši 57 946 Kč a to okamžitě. Zároveň je upozorněn na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 56 548 Kč vyplývá z Karty klienta ke smlouvě pod číslo z tohoto dokumentu vyplývá i celková výše dlužné částky 57 946,51 Kč. Samotná výplata úvěru na účet žalovaného je prokazována dokladem o vyplacení úvěru-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, který prokazuje vyplacení částky ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného dne 26.10.2018.
4. Soud rovněž provedl důkaz znaleckým vyjádřením titul příjmení, znalce v oboru ekonomika, který byl zpracován na žádost žalobce a kde znalec konstatuje, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
5. Soud dále provedl důkaz, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o tom, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z tzv. hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl ze zaměstnání čistý měsíční příjem 28 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z uvedeného důkazu vyplývá, že jeho výdaje byly zohledněny v částce 3 410 Kč, kdy se má jednat o částku životního minima a dále v částce 1 300 Kč, kdy se jedná o částku nájemného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak byly zohledňovány jeho výdaje pouze v částce 4 710 Kč. Pokud jde o ověření příjmů žalovaného, žalobce soudu doložil, že měl k dispozici pracovní smlouvu, z které vyplývá, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr u spol. právnická osoba, kde vykonával práci na pozici stavbyvedoucí. Z výplatních lístků i z účtu žalovaného je prokazováno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem od ledna 2018 ve výši cca 30 000 Kč 33 000 Kč. Z uvedených účtů žalovaného je však patrný pouze jeho příjem ze zaměstnání, jedná se pouze o omezený výpis, který neposkytuje informace o tom, jakou částku měl žalovaný na účtu k dispozici, ani informace o jeho pravidelných měsíčních výdajích.
6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.") a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
15. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahuvyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným uzavřel úvěrovou smlouvu, aniž před jejím uzavřením dostatečně prověřil schopnost žalovaného dlužnou částku řádně splácet. Žalobce sice úvěruschopnost žalovaného zkoumal, ovšem skutečně zkoumal pouze jeho příjmy. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako,,hodnocení klienta“ vyplynulo, že skutečné výdaje a životní náklady žalovaného nebyly žalobcem vůbec zjišťovány, při jejich určení žalobce vycházel jen z výše životního minima a sdělení žalovaného. Žádné doklady k prokázání obligatorních výdajů žalovaného od tohoto nežádal. K závěru, že žalobce fakticky nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, soud vede i skutečnost, že žalobce rozhodoval o poskytnutí úvěru pouze na základě upravených kopií výpisů z účtu žalovaného, z nichž byly seznatelné pouze platby ve prospěch účtu – výplaty mzdy žalovaného, nikoliv však stav tohoto účtu a odchozí platby. Pokud tedy žalobce od žalovaného nevyžadoval příslušný doklad potvrzující jeho bonitu, pak nelze dospět k závěru, že žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalovaného jako dlužníka řádně úvěr splácet, jak má na mysli § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. S ohledem na shora uvedené závěry soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako celou absolutně nepatnou pro zjevný rozpor se zákonem, když žalobce v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně posoudil bonitu žalovaného. Neplatnost úvěrové smlouvy pak vyplývá nejen z ust. § 588 o.z., ale i ze samotného ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Shora uvedené závěry ohledně požadavků na zkoumání úvěruschopnosti dlužníků jsou vyjádřeny i v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, např. pod č.j.: 95 Co 79/2020-103, který posuzoval spor téhož žalobce.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,...
20. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému bez právního důvodu (na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy) poskytl částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil žalobci na splátkách částku 54 950 Kč, tak se na úkor žalobce obohatil o částku 5 050 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení, tak jak žalobce požadoval, tedy od 28.11.2019 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky ve výši 52 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 52 896 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do smluvní pokuty ve výši 16 625,70 Kč, a dále co úroku ve výši 90,82% ročně z částky 46 460,25 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 158 256 Kč, soud žalobu zamítl, vycházeje tak z absolutní neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru.
21. Pro úplnost soud uvádí, že bez ohledu na shora uvedené posouzení stran nedostatečného ověření bonity žalovaného, by soud smlouvu zamítl pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť v předmětné úvěrové smlouvě byl sjednán nemravně vysoký smluvní úrok ve výši 140% ročně. Dle statistiky ČNB je průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem za říjen 2018 ve výši 8,44 % ročně. Vzhledem k tomu, že v daném případě sjednaná úroková sazba (140%) převyšuje průměrnou úrokovou sazbu 16x (!), tak sjednaná úroková sazba je nepřípustná, což je vyjádřeno i v judikátech NS ČR pod sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004, či nově pod sp. zn.: 20 Cdo 3811/2019.
22. K úvaze, že smlouvu o úvěru je nutno jako celek posoudit za zjevně v rozporu s dobrými mravy, vede soud i ujednání o vcelku drakonických smluvních pokutách, které jsou zjevně nepřiměřené a jejichž uplatňování ve spojení s nemravnými úroky v podstatě vedou k majetkové likvidaci žalovaného. Jinak řečeno, pokud žalobce žalovanému půjčil částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil 54 950 Kč a nyní žalobce požaduje uhradit dalších celkem 74 571 Kč, včetně smluvní pokuty, a dále drakonické úroky, tak smlouva vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit každého slušného člověka, a takovémuto jednání by neměla být poskytována právní ochrana.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu pasivní, žádné náklady mu zjevně nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebude-li plněno to, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, je možné podat návrh exekuci nebo soudní výkon.