Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 209/2021-75

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 54 988 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 680 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 680 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 38 629 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 38 629 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, dále co do smluvní pokuty ve výši 7 679,28 Kč, a dále co do úroku ve výši 10 % ročně z částky 35 661,45 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2021 dosáhne částky 119 952 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 680 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 680 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši 38 629 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 38 629 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, dále co do smluvní pokuty ve výši 7 679,28 Kč, a dále co do úroku ve výši 10 % ročně z částky 35 661,45 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2021 dosáhne částky 119 952 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 47 309 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky 47 309 Kč od 21.1.2021 do zaplacení a dále v úroku ve výši 10 % z částky 35 661,45 Kč od 21.1.2021 do zaplacení (max. však do částky 119 952 Kč) a dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 7 679,28 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19.5.2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 165 Kč, tedy s úrokem ve výši 166,89 % ročně. Žalovaný úvěr splácel, od 17.6.2019 do 6.11.2020 uhradil 8 splátek po 4 165 Kč, celkem tak uhradil 33 320 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti (ukončení pracovního poměru). Žádosti žalovaného žalobce vyhověl a došlo tak k odkladu splatnosti splátek č. 2,3,4, kdy od 15.7.2019 do 14.10.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek bylo žalovanému písemně oznámeno. Shora uvedeným způsobem žalovaný dále požádal o odklad splátky č. 11, čemž bylo opět vyhověno a po dobu odkladu této splátky, tedy od 15.4.2020 do 14.5.2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu této splátky bylo opět žalovaném oznámeno. Dále žalovaný v souladu se (o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemii COVID 19) oznámil dne 14.5.2020, že využívá ochrannou dobu, která tak trvala od 1.6.2020 do 31.10.2020. Za dobu trvání ochranné doby má žalobce právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši reposazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 %. Potvrzení o využití ochranné doby bylo žalovanému oznámeno. Následně se u splátky č. 9,18,19 ocitl v prodlení více než 15 dní (u splátky č. 18 o více než 65 dní), a proto byl úvěr ke dni 19.1.2021 zesplatněn. Nárokovaná částka ve výši 45 711,25 Kč tvoří aktuální výši dlužné nové jistiny, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila původní dlužná jistina úvěru částku 35 661,45 Kč, a dlužný úrok z poskytnutého úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru činil částku ve výši 10 049,80 Kč. Žalobce dále nárokuje smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení více než 30 dnů. Žalovaný byl v prodlení u splátky č. 18,19, a proto žalobce požaduje uhradit částku 988 Kč. Dle smlouvy žalobce požaduje uhradit náhradu nákladů v souvislosti s prodlení žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení více než 15 dní, v daném případě tedy za splátky č. 9,18,19, tedy ve výši 600 Kč Celkem tak žalobce požaduje uhradit shora uvedenou částku ve výši 47 309,25 Kč (45 711,15 Kč + 998 Kč + 600 Kč). Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 45 711,25 Kč od 21.1.2021 do zaplacení. Žalobce však tento typ smluvní pokuty nárokuje pouze do dne vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 679,28 Kč. Smluvní úrok ve výši 166,89% ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru, avšak žalobce v žalobě požadoval pouze úrok ve výši 102,29% ročně, a od 21.1.2021 do zaplacení žalobce požaduje úrok ve výši 10% ročně, tedy v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8%, tedy v sazbě 10% p.a. a to s ohledem na trvání ochranné doby podle

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného soudního jednání se bez omluvy neúčastnil.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 19.5.2019 má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 24i měsíčních splátkách po 4 165 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 166,89% ročně a ve stejné výši je uvedena i sazba RPSN. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou splátky o více než 30 dní vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a to za každou opožděnou splátku. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení více než 15 dní. V čl. 6 je pak uvedeno, že jestliže žalovaný v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 19.1.2021 nazvaného jako Oznámení a dále pak z dopisů ze dne 15.1.2021 a 30.10.2020 nazvaných jako„ Výzva k zaplacení úvěru a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“. V dopise nazvaném jako Oznámení je žalovaný informován, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru a je vyzván k uhrazení dosud nesplacené části úvěru ve výši 47 309 Kč a to okamžitě. Zároveň je upozorněn na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 47 309,25 Kč vyplývá z Karty klienta ke smlouvě pod číslo. Samotná výplata úvěru na účet žalovaného je prokazována Dokladem o vyplacení úvěru-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, který prokazuje vyplacení částky ve výši 42 000 Kč na účet žalovaného dne 20.5.2019. Z Oznámení ze dne 15.7.2019 a 6.4.2020 nazvaném jako Upravený splátkový kalendář má pak soud dále za prokázané, že žalobce žalovaného informoval, že bude proveden odklad splátek, tak jak žalobce uvedl v žalobě. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaný v souladu se požádal o ochranou dobu, kdy po uvedenou dobu bude nárokován pouze úrok ve výši zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byl rovněž v této souvislosti zaslán nový splátkový kalendář.

4. Soud rovněž provedl důkaz znaleckým vyjádřením titul příjmení, znalce v oboru ekonomika, který byl zpracován na žádost žalobce a kde znalec konstatuje, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

5. Soud dále provedl důkaz, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o tom, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z tzv. hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl ze zaměstnání čistý měsíční příjem 19 360 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z uvedeného důkazu vyplývá, že jeho výdaje byly zohledněny v částce 3 410 Kč, kdy se má jednat o částku životního minima a dále v částce 1 000 Kč, kdy se jedná o částku nájemného. Dále je na výdajové stránce žalovaného uveden údaj o nákladech za dopravu ve výši 200 Kč. Pokud jde o ověření příjmů žalovaného, žalobce soudu doložil pracovní smlouvu žalovaného, z které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u fy. právnická osoba a to na dobu neurčitou. Z výplatnic zaměstnavatele žalovaného pak soud zjistil, že jeho mzda činila za duben 2019 18 726 Kč čistého a za březen 2019 částku 19 995 Kč čistého.

6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle , , (dále jen "o. z.") a dle o spotřebitelském úvěru.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust.

11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

15. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovaným uzavřel úvěrovou smlouvu, aniž před jejím uzavřením řádně vyhodnotil schopnost žalovaného dlužnou částku řádně splácet. Žalobce sice úvěruschopnost žalovaného zkoumal, ovšem skutečně zkoumal pouze jeho příjmy. Z listinných důkazů, a to zejména z y označené jako,,hodnocení klienta“ vyplynulo, že skutečné výdaje a životní náklady žalovaného nebyly žalobcem vůbec zjišťovány, při jejich určení žalobce vycházel jen z výše životního minima a sdělení žalovaného. Žádné doklady k prokázání obligatorních výdajů žalovaného od tohoto nežádal. Navíc údaje, které byly v kartě klienta uvedeny jako výdaje žalovaného, např. nájem v částce 1 000 Kč měsíčně, či doprava ve výši 200 Kč měsíčně jsou zcela nerealistické, neboť částka 1 000 Kč měsíčně zcela jistě neodpovídá částce tržního nájemného. Soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že pokud jde o posuzování výdajů žalovaného, je u klientů žalobce takřka vždy shodně uváděn údaj o nákladech životního minima 3 410 Kč a dále o nákladech na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalobce neměl k dispozici výpis z účtu žalovaného, který by mohl poskytnout hodnověrný obraz o celkové finanční situaci žalovaného, zejména o výši jeho výdajů a také o to, zda mu na účtu zbyde dostatek financí za účelem splácení úvěru po dobu 24 měsíců. Protože žalobce neměl k dispozici výpis z účtu žalovaného a výdaje žalovaného hodnotil paušálně a zcela nerealisticky, bez ohledu na jeho skutečné výdaje, nelze tak dospět k závěru, že žalobce řádně zkoumal a zejména vyhodnotil schopnost žalovaného jako dlužníka řádně úvěr splácet, jak má na mysli zákona o spotřebitelském úvěru.

17. S ohledem na shora uvedené závěry soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako celou absolutně nepatnou pro zjevný rozpor se zákonem, když žalobce v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně posoudil bonitu žalovaného. Neplatnost úvěrové smlouvy pak vyplývá nejen z ust. § 588 o.z., ale i ze samotného ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Shora uvedené závěry ohledně požadavků na zkoumání úvěruschopnosti dlužníků jsou vyjádřeny i v rozsudku Krajského soudu v Ústí and Labem pod č.j.: číslo jednací, který posuzoval spor téhož žalobce.

19. Podle ve znění platném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,...

20. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému bez právního důvodu (na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy) poskytl částku 42 000 Kč, žalovaný uhradil žalobci na splátkách částku celkem ve výši 33 320 Kč, tak se na úkor žalobce obohatil o částku 8 680 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení, tak jak žalobce požadoval, tedy od 21.1.2021 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky ve výši 38 629 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 38 629 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, dále co do smluvní pokuty ve výši 7 679,28 Kč, a dále co do úroku ve výši 10 % ročně z částky 35 661,45 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2021 dosáhne částky 119 952 Kč, soud žalobu zamítl, vycházeje tak z absolutní neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru.

21. Pro úplnost soud uvádí, že bez ohledu na shora uvedené posouzení stran nedostatečného ověření bonity žalovaného, by soud smlouvu zamítl pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť v předmětné úvěrové smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 166,89% ročně. Dle statistiky ČNB je průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem za květen 2019 ve výši 8,30% ročně. Vzhledem k tomu, že v daném případě sjednaná úroková sazba (166,89%) převyšuje průměrnou úrokovou sazbu 20x (!), tak sjednaná úroková sazba je nepřípustná, což je vyjádřeno i v judikátech NS ČR pod sp. zn.: , či nově pod sp. zn.: .

22. K úvaze, že smlouvu o úvěru je nutno jako celek posoudit za zjevně v rozporu s dobrými mravy, vede soud i ujednání o vcelku drakonických smluvních pokutách, které jsou zjevně nepřiměřené a jejichž uplatňování ve spojení s nemravnými úroky v podstatě vedou k majetkové likvidaci žalovaného. Jinak řečeno, pokud žalobce žalovanému půjčil částku 42 000 Kč, žalovaný uhradil 33 320 Kč a nyní žalobce požaduje uhradit dalších celkem 47 309 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 7 679,28 Kč a úroky, tak smlouva vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit každého slušného člověka, a takovémuto jednání by neměla být poskytována právní ochrana.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Žalovaný byl ve sporu úspěšnější a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebude-li plněno to, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, je možné podat návrh exekuci nebo soudní výkon.