Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 218/2021-61

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 4 512 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení:

částky 4 512 Kč,

zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 9. 9. 2016 do 6. 12. 2019 vyčísleného na částku 953,85 Kč,

smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 2. 9. 2016 do 6. 12. 2019 vyčísleného na částku 2 500,63 Kč,

zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,

smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 4 512 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 9. 9. 2016 do 6. 12. 2019 vyčísleného na částku 953,85 Kč, smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 2. 9. 2016 do 6. 12. 2019 vyčísleného na částku 2 500,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, smluvního úroku 20,98 % ročně z částky 3 602,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 512 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 564 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 1. 9. 2016. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 19 740 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 1. 9. 2016 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 3 602,75 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 909,25 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná při jednání uvedla, že dluh uznává, nicméně v době poskytnutí úvěru byla ve velmi špatné finanční situaci a v jejich silách nebylo úvěr splatit zcela. Zprostředkovatel úvěru proto navrhl, že do příjmu domácnosti započítají i důchod jejího otce, se kterým žila a stále žije ve společné domácnosti. Žalovaná měla v té době stále vyživovací povinnost na syna, přičemž jeho otec výživné ve výši 1 500 Kč neplatil pravidelně. Zprostředkovatel úvěru nezapočítal do nákladů na bydlení zálohy na služby, které činily dalších 5 000 Kč měsíčně. Celkem náklady na bydlení byly 12 000 Kč a nikoliv 7 000 Kč, jak bylo uvedeno v kartě zákazníka.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , (dále jen „ “), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání včas a řádně omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, poplatkem ve výši 3 000 Kč za administrativní činnost a poplatkem ve výši 4 500 Kč za hotovostní inkaso. Žalovaná se tedy zavázala vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 24 252 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 20 spisu a nesporná tvrzení účastníků/. Právní předchůdkyně žalobkyně do karty zákazníka uvedla, že příjem žalované činí 11 342 Kč, což odpovídalo realitě. Do příjmu žalované byl na popud zprostředkovatele započten i důchod jejího otce ve výši 12 023 Kč, se kterým žalovaná bydlela ve společné domácnosti, i výživné na syna ve výši 1 500 Kč, které jí však bylo placeno nepravidelně. Právní předchůdkyně žalobkyně tak počítala s příjmem žalované ve výši 24 865 Kč. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, přičemž její náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně, avšak již nejsou uvedeny náklady na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč mají představovat náklady na stravu a dopravu všech 3 členů domácnosti. Žalovaná byla v době sjednání smlouvy ve finanční tísni. Měla dluhu okolo 200 000 Kč. Zprostředkovatel úvěru se však o dluhy žalované nezajímal /viz zákaznická karta na č. l. 22 a výslech žalované/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 19 740 Kč /shodné tvrzení účastníků/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 29, seznam postoupených pohledávek na č.l. 28, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 včetně podacího lístku na č.l. 24 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 26 včetně podacího lístku na č.l. 25

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Byť žalovaná při jednání dluh uznala, v daném případě nebylo možno vydat rozsudek pro uznání, jelikož ten nelze vydat v případech, kdy by byl v rozporu s právními předpisy ( ve spojení s  ), což v daném případě nastalo. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila své zákonné povinnosti, když dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016). Žalovaná v době sjednání úvěru bydlela ve společné domácnosti se svým otcem a synem, ke kterému měla stále vyživovací povinnost. Byť úvěr byl sjednán pouze s její osobou, právní předchůdkyně žalobkyně mylně do příjmů žalované zahrnula i důchod jejího otce a výživné syna. Správně měla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet pouze z příjmu žalované ve výši 11 342 Kč. Do výdajů pak zahrnula pouze nájem ve výši 7 000 Kč, ale nikoliv už zálohy na služby ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně měla zjišťovat, jakou výší se žalobkyně podílí na nákladech na bydlení. V případě, že by se žalovaná se svým otcem podílela na nákladech na bydlení tak, jak je uvedeno v zákaznické kartě, tj. že by její díl z nákladů na bydlení činil 7 000 Kč, ze mzdy by jí k živobytí zůstávalo 4 342 Kč, z čehož by musela uživit sebe i jejího syna (se zohledněním, že výživné jí bylo placeno nepravidelně). Právní předchůdkyně žalobkyně pak již zcela rezignovala a neptala se žalované na její dluhy, které v době sjednání úvěru činily zhruba 200 000 Kč.

13. Vzhledem ke shora uvedenému nemohl soud postup právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 02. 2013 do 30. 11. 2016), jehož cílem je mimo jiné i prostřednictvím stanovení povinnosti věřiteli zkoumat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka snižovat celkovou předluženost obyvatelstva a nebezpečí vytváření tzv. dluhové pasti pro dlužníky, kterým v určitých případech nemají být věřiteli poskytovány žádné spotřebitelské úvěry, neboť je již v době uzavírání smlouvy pravděpodobné, že dlužník nebude moci z objektivních důvodů splatit celý spotřebitelský úvěr řádně a včas, byť o poskytnutí spotřebitelského úvěru požádá.

14. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce (která je současně spotřebitelským úvěrem), na základě které přenechala žalované jistinu ve výši 15 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016).

15. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu ve výši 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná celkem na svůj dluh uhradila 19 740 Kč, uhradila tak svůj dluh zcela, a proto žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle