Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 157/2021-38
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 577 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení
částky 7 690 Kč
s úrokem z prodlení v částce 2 380 Kč,
s úrokem v částce 6 641,60 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 165 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 8 835 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a
částky 6 152 Kč
s úrokem z prodlení v částce 1 900,14 Kč,
s úrokem v částce 5 598,91 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 614,25 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 714,25 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 614,25 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
částku 8 835 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 835 Kč od datum do zaplacení a
částku 3 900 Kč
s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 3 900 Kč od datum do zaplacení v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 690 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 380 Kč, s úrokem v částce 6 641,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 165 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 8 835 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 6 152 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 900,14 Kč, s úrokem v částce 5 598,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 614,25 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 714,25 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 614,25 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 835 Kč od [datum] do zaplacení a částku 3 900 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 3 900 Kč od [datum] do zaplacení v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně.
1. Prvním je nárok žalobkyně na zaplacení částky představující dle tvrzení žalobkyně jistina ve výši 10 000 Kč, úrok 530,88 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 3 724,12 Kč, poplatek za pojištění 270 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje datum. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil 1 165 Kč.
2. Druhým je nárok žalobkyně na zaplacení částky představující dle tvrzení žalobkyně jistina ve výši 7 614,25 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 272,96 Kč, poplatek za pojištění 164,79 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje datum. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil 4 100 Kč.
3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
4. Žalovaný se dostavil k jednání a uvedl, že smlouvy uzavřel, něco uhradil, ale neví kolik, nepamatuje si to. Neví, zda proti němu byla vedena exekuce v době uzavírání smluv. Zřejmě přestal úvěr splácet, protože byl otec vážně nemocný a musel pomáhat s péčí o něj. Nyní bydlí u maminky. Peníze si půjčoval, aby mohl uhradit jídlo a věci pro sebe. Byla mu ve skutečnosti vyplácena nižší mzda, protože mu byly z výplaty strhávány různé částky, jako třeba za telefon pro osobní potřebu. Výplata mu tak nepostačovala na úhradu všech nákladů na živobytí. V současné době si vydělává nepravidelnými brigádami, příjem je různý, ¾ z něj dává mamince na bydlení, ze zbytku by byl schopen hradit 2 000 Kč měsíčně na dlužnou částku.
5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
6. Karta zákazníka ze dne datum byla podepsána žalovaným, je v ní uvedeno, že žalovaný žije v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, je zaměstnán, příjem má 14 300 Kč, náklady má 3 100 Kč za polovinu nájemného, 4 000 Kč osobní výdaje, 900 Kč splátky úvěrů, 1 000 Kč ostatní náklady. Rozdíl ve výši 5 700 Kč je použitelný příjem. Uvedl, že má jednu exekuci.
7. Smlouva o půjčce ze dne datum uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným prokazuje, že žalovaný převzal 8 000 Kč v hotovosti.
8. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby.
9. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, žalovaný potvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti.
10. Karta zákazníka ze dne datum byla podepsána žalovaným, je v ní uvedeno, že žalovaný žije v nájmu sám, je zaměstnán, příjem má 5 000 Kč a další příjem 6 000 Kč, náklady má 3 200 Kč za nájemné, 4 000 Kč osobní výdaje, 900 Kč splátky úvěrů. Rozdíl ve výši 8 100 Kč je použitelný příjem. Nemá exekuci.
11. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek za ním.
12. Podací lístky ze dne datum a datum prokazují odeslání dopisů žalovanému.
13. Dvě zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.
14. Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným.
15. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.
16. Evidence soudu prokazuje, že vůči žalovanému byl pověřen exekutor dne datum vedením exekuce pro jistinu 1 017 Kč.
17. Soudní exekutor Mgr. jméno příjmení soudu přípisem ze dne datum sdělil, že tato exekuce není dosud vymožena.
18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně 10 000 Kč a 8 000 Kč, uhradil
1 165 Kč a 4 100 Kč, jeho příjmy nejsou doloženy, náklady na bydlení také ne. Karta zákazníka – žádost o úvěr zaobírající se úvěruschopností žalovaného byla dokonce sepsána 3 dny po uzavření úvěrové smlouvy. Vůči žalovanému byla v době uzavření obou smluv vedena exekuce, dosud nevymožená. Žalovaný uvedl, že mu byl ve skutečnosti vyplácen nižší příjem kvůli srážkám.
19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému, když nebylo prokázáno reálné posuzování příjmů a výdajů žalovaného. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nejsou doloženy ani příjmy, ale ani výdaje žalovaného, žalovanému byly poskytnuty úvěry, přestože vůči němu byla vedena exekuce. Úvěruschopnost v jednom případě byla dokonce zkoumána až po uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný uvedl, že mu byla vyplácena reálně nižší mzda. Úvěrová smlouva je proto neplatná.
29. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
30. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
31. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 8 835 Kč a 3 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný z 10 000 Kč uhradil 1 165 Kč a z 8 000 Kč uhradil 4 100 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 8 835 Kč a 3 900 Kč s úroky z prodlení od datum, tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznané bezdůvodné obohacení a v rozsahu převyšujícím přiznané úroky z prodlení, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná, a nevznikl tak nárok na zaplacení dalších částek a ani smluvní splatnost dlužné částky.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.
33. S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.