Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 87/2011-219

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci, o určení výživného manželky,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.511 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30.720 Kč, a to k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.511 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30.720 Kč, a to k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6.6.2011 se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému platit žalobkyni od dne podání žaloby výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, a to vždy do 10. dne v měsíci předem a zároveň, aby uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni bydlet v bytě, k němuž mu svědčí vlastnické právo. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17.8.2007 manželství a během manželství žili účastníci v bytě žalovaného, který byl sice pořízen před vznikem manželství, ale ze společných prostředků, žádným dokladem, který by prokazoval její spoluvlastnictví, však nedisponuje. Do tohoto bytu pak účastníci investovali také společné prostředky. Krátce po uzavření manželství mezi účastníky začaly vznikat neshody týkající se především jejich společného hospodaření, neboť žalovaný se domáhal po žalobkyni placení nájemného a tyto rozpory pak vyvrcholily zhruba v prosinci roku 2010, kdy žalobkyně nadále platit nájemné odmítla. Žalovaný poté žalobkyni další setrvání v bytě znemožnil tím, že vyměnil vstupní zámek, aniž by jí umožnil vzít si její osobní věci. Zároveň požádal u Ministerstva vnitra České republiky o zrušení údajů a ohlášeném pobytu žalobkyně. Žalobkyně byla proto nucena přespávat u svých známých či v pronajatém nebytovém prostoru od Městské části obec a číslo. Ke svým poměrům žalobkyně uvedla, že je vedena v evidenci Úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti však nepobírá a nemá ani jiné příjmy. Je proto odkázána na finanční pomoc od svých přátel a známých. K poměrům žalovaného uvedla, že je řidičem autobusu anonymizována čtyři slova územní celek a jeho příjmy činí měsíčně kolem 25.000 Kč. Žalovaný jí po jejím nuceném odchodu ze společné domácnosti neposkytuje žádné finanční prostředky ani jiným způsobem neplní vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi, například formou poskytnutí ubytování, a to přesto, že žalobkyně nemá žádné prostředky k obživě a veškeré její osobní věci včetně ošacení zůstaly v bytě žalovaného. S ohledem na zdravotní stav žalobkyně, kdy dne 1.6.2011 měla být přijata na předoperační vyšetření s kýlou, není možné, aby si v současnosti opatřovala finanční prostředky prací.

Současně s podáním návrhu ve věci samé žalobkyně navrhla vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému platit žalobkyni výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, a to do 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1.6.2011 a zároveň žalovanému uložil povinnost umožnit žalobkyni bydlet v bytě, k němuž mu svědčí vlastnické právo. O návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 7.6.2011 č.j. číslo jednací ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2011 č.j číslo jednací tak, že žalovanému uložil povinnost počínaje dnem 1.6.2011 platit na výživu žalobkyni měsíčně částku 3.000 Kč splatnou vždy do každého 10. dne kalendářního měsíce předem k jejím rukám (výrok I.) a návrh na předběžné opatření, kterým by žalovanému uložil povinnost umožnit žalobkyni bydlet v bytě, k němuž mu svědčí vlastnické právo, zamítl (výrok II.). Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 12.12.2011.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobkyní použitá argumentace je nejen účelová, ale i lživá. Dále uvedl, že žalobkyně má vlastní příjem, a to z podnikání, neboť v nebytovém prostoru v obec a číslo, ulice a číslo, poskytuje služby v oblasti kadeřnictví a není proto zřejmé, z jakého důvodu je vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná. V době společného soužití účastníků však žalobkyně pracovala sporadicky vždy pouze několik týdnů a odmítala se podílet na nákladech společné domácnosti, přestože si je žalovaný vědom vzájemné vyživovací povinnosti manželů, domnívá se, že má být respektována stejná podmínka uvedená v ustanovení § 92 odst. 1 zákona o rodině, tedy že oprávnění manžel není schopen se sám živit, a to alespoň v případě, kdy manželé nevedou společnou domácnost. Byt je výhradně ve vlastnictví žalovaného, s ohledem na skutečnost, že byl pořízen před uzavřením manželství, nemůže být ve společném jmění manželů. Žalobkyně na pořízení, provoz či údržbu ničím, a to ani financemi ani osobním přičiněním po celou dobu soužití nepřispěla, byt byl hrazen z úvěru a půjčky ve výši 400.000 Kč, kterou žalovaný splácí částkou 2.000 Kč měsíčně a zbytek z vlastních prostředků žalovaného. Naopak svým stylem života zahrnujícím cigarety a alkohol, se žalobkyně nesnažila ani o snížení nákladů společné domácnosti a své požadavky dále zvyšovala. Pokud žalobkyni zabránil v dalším bydlení v tomto bytě činil tak po výhrůžkách ze strany žalobkyně v zájmu ochrany své osoby a poté, co žalobkyně předmětný byt navštěvovala jen příležitostně. Žalovaný dále popřel, že by po žalobkyni požadoval placení nájemného a pokud žalobkyni žádal, aby si našla zaměstnání, považuje to za zcela normální. Tento požadavek pak byl zlomovým bodem v jejich manželství, po kterém žalovaná vždy opouštěla společnou domácnost, a to na delší a delší dobu. Žalovaný připustil, že má příjem pohybující se pod hranicí 25.000 Kč měsíčně, zároveň však měl v rozhodném období od 6.6.2011 do 8.6.2012 pravidelné výdaje ve výši 15.282 Kč měsíčně, a to hypotéku ve výši 6.000 Kč měsíčně, pojištění zástavy a životní pojištění ve výši 2.394 Kč, příspěvek do fondu oprav 1.018 Kč, SIPO (TV a elektřina) ve výši 1.800 Kč měsíčně, dále důchodové pojištění ve výši 2.000 Kč měsíčně, pojištění odpovědnosti za škodu ve výši 410 Kč ročně, splátka půjčky ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dále mimo pravidelné výdaje měl žalovaný v rozhodném období výdaj na výměnu oken ve výši 35.000 Kč. S ohledem na uvedené skutečnosti pak má za to, že zde nejsou zákonné důvody pro uložení vyživovací povinnosti ve prospěch žalobkyně.

Při jednání dne 26. března 2013 žalobkyně upřesnila, že se domáhá po žalovaném výživného ve výši 5.000 Kč měsíčně od podání žaloby dne 6.6.2011 do 8.6.2012, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, přičemž v uvedeném období žalobce na základě předběžného opatření zaplatil žalobkyni na výživném celkem částku ve výši 30.000 Kč, a to ve třech splátkách. Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení o jejích poměrech, ke kterým uvedla, že je vyučena kadeřnicí, jiné pracovní zkušenosti nemá. V České republice pracovala jako kadeřnice, ale vždy pouze krátkodobě, a to v anonymizováno příjmení příjmení, v anonymizována dvě slova, naposledy u jméno příjmení v obec a číslo, kde však pracovní poměr ukončila dohodou s odůvodněním, že za ní zaměstnavatelka nehradí sociální a zdravotní pojištění. Její příjmy ze zaměstnání tehdy byly závislé na počtu zákazníků a činily částku ve výši 6.000 Kč až 7.000 Kč měsíčně. Od té doby je evidována jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti ani žádné sociální dávky však nepobírá. Práci nebyla schopna sehnat ani prostřednictvím nabídek zaslaných úřadem práce, a to například i jako myčka nádobí. Ze strany úřadu práce jí však byla přislíbena pomoc při zařízení kadeřnictví, kde by podnikala. Proto si zřídila živnostenský list v červnu 2010 a posléze si pronajala od srpna 2010 od Městské části obec a číslo nebytový prostor na adrese adresa žalobkyně. Nájemné tam hradila nejprve ve výši 6.800 Kč + 350 Kč za elektřinu, poté 6.480 Kč. Na nájemném však v současné době dluží částku ve výši 31.000 Kč. Kadeřnictví začala v nebytovém prostoru provozovat až od ledna 2012, a to po vyřízení všech formalit, nemá však žádné zákazníky. V souvislosti s podporou podnikání obdržela na konci roku 2011 od Úřadu práce příspěvek ve výši 55.000 Kč. S ohledem na absenci povolení k trvalému pobytu žalobkyně musela svou živnost přerušit, a to od 25.2.2013 a bude muset Úřadu práce vrátit poskytnutou podporu ve výši 55.000 Kč. V uvedeném nebytovém prostoru také bydlela. Posléze se přestěhovala do pronajatého bytu. Má kýlu a trpí cukrovkou, v práci ji to však dosud nijak neomezuje. Dále uvedla, že vlastní ve společném jmění manželů byt, ve kterém bydlí manžel, také automobil, ale obě uvedené věci však užívá žalovaný. Nemá žádnou vyživovací povinnost, neboť její syn žije na Ukrajině a je již dospělý. Své výdaje označila za minimální, s ohledem na absenci příjmů si musí i půjčovat.

Závěrem žalobkyně navrhla, aby žalobě bylo vyhověno s tím, že v řízení bylo prokázáno, že byla podána důvodně. Její situace není po výdělkové stránce či finanční stránce dobrá, a proto požadované výživné považuje za přiměřené.

Zástupkyně žalovaného navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalovaný prokázal v řízení veškeré své příjmy a výdaje, jde však o příjmy ze dvou zaměstnání. Žalobkyně naopak nijak neprokázala, že by se nemohla finančními prostředky vydělat stejným způsobem jako žalovaný, tedy prací. V tom ji nijak neomezuje její zdravotní stav, neboť v případě pracovní neschopnosti po komplikované operace kýly, je v rozsahu maximálně 3 týdnů. Skutečnost, že žalobkyně je vedena na úřadu práce neznamená, že by nebyla schopna pracovat s tím, že kadeřnice je profesí v současné době poptávka. Žalobkyně by si však mohla vydělávat i na jiných pozicích, po kterých je poptávka na trhu práce. Pokud žalobkyně měla nebytový prostor plně vybavený pro provozování kadeřnictví, není důvod, pro který by se své profesi nemohla věnovat a s ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Jelikož žalobkyně je ukrajinskou státní příslušnicí, právní vztahy mezi účastníky vzniklé v souvislosti s jejich manželstvím, jsou vztahy s mezinárodním prvkem, kde soud musí nejprve zkoumat svou pravomoc rozhodnout v takové věci i rozhodné právo, kterým se vztah účastníků řídí. Podle ust. § 123 odst. 1 a 2 zák. č. 91/ 2012 o mezinárodním právu soukromém se vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, posuzují podle dosavadních právních předpisů a pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů, tedy na vztah účastníků dopadá režim , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31.12.2013, kterého se použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána ( a 2 cit. zákona). Tou je smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28.5.2001 a uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Podle ustanovení článku 29 odst. 1 této smlouvy se osobní a majetkově právní vztahy manželů řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště. Jelikož účastníci naposledy společně bydleli a dosud oba bydlí na území České republiky, kde má žalovaná povolen přechodný pobyt cizince, řídí se vztahy mezi účastníky českým právním řádem. Pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto sporu přísluší podle ust. článku 29 odst. 4 předmětné smlouvy justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž právním řádem se tyto vztahy řídí, tedy českým soudům.

Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

Účastníci uzavřeli manželství dne 17.8.2007 před Úřadem městské části obec a číslo (viz oddací list Úřadu městské části obec a číslo ze dne 20.8.2007). Rozsudkem ze dne 2. srpna 2011 č.j. číslo jednací, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu ze dne 22. března 2012 č.j. číslo jednací (v právní moci dne 8.6.2012), bylo manželství účastníků rozvedeno, přičemž jako příčinu rozvratu manželství soud shledal neschopnost účastníků domluvit se na společném fungování manželství, přijatelném pro obě strany a vzájemné odcizení účastníků vedoucí k opuštění společné domácnosti žalobkyní (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. srpna 2011 č.j. číslo jednací a Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2012 č.j. číslo jednací).

Ze shodného skutkového tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný uhradil v rozhodném období od 6.6.2011 do 8.6.2012 na výživu žalobkyně na základě předběžného opatření částku celkem ve výši 30.000 Kč.

Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně je vyučena kadeřnicí a že v České republice pracovala jako kadeřnice, u různých zaměstnavatelů a vždy pouze krátkodobě, své poslední zaměstnání, kde dosahovala příjmu 6.000 až 7.000 Kč však ukončila dohodou poté, co se měla dozvědět, že za ni zaměstnavatelka nehradí zdravotní a sociální pojištění. Od 7.12.2009 do 31.12.2011 byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky, podporu v nezaměstnanosti ani žádné sociální dávky však nepobírala (viz potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 31. 2012), znovu je evidována srpna 2013, kdy pobírá pouze příspěvek na živobytí ve výši 3.410 Kč měsíčně (viz potvrzení o výplatě PNZ ze dne 5.8.2013). Žalobkyně si dne 30.6.2010 zřídila živnostenské oprávnění s živnostmi výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a holičství a kadeřnictví (viz výpis z ŽR ze dne 14.8.2013). K podnikání si od Městské části obec a číslo pronajala nebytový prostor na adrese adresa žalobkyně, a to od 1.9.2010 na dobu neurčitou s nájemným ve výši 6.775 Kč měsíčně (viz nájemní smlouva ze dne 5.8.2010 a potvrzení o výši nájemného ze dne 11.8.2010). Jako uchazečka o zaměstnání se účastnila individuálního akčního plánu, v rámci kterého jí byla ze strany ÚP poskytována pomoc při začátku podnikání v oboru kadeřnictví (viz sdělení Úřadu práce ze dne 12.12.2011). Dne 16.12.2011 uzavřela s Úřadem práce dohodu o zřízení společensky účelného pracovního místa za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti a byl jí poskytnut příspěvek na zřízení takového místa ve výši 55.000 Kč, s ohledem na přerušení živnosti ke dni 25.2.2013, byla však vyzvána, aby vrátila poměrnou část příspěvku ve výši 23.568 Kč (viz výzva ÚP ze dne 22.4.2013). Žalobkyně však nikdy fakticky živnost neprovozovala, nebyla přihlášena jako OSVČ (viz potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení na č.l. 175), provozování živnosti však přerušila až dne 25. 2013 (viz vyrozumění o zápisu do ŽR ze dne 25.2.2013). Na nájemném za užívání nebytového prostoru žalobkyně ke dni 19.8.2013 dlužila částku 55.483 Kč s tím, že dluh v v rozhodné období tedy k červnu 2012 činil částku ve výši 3.949 Kč (viz evidence předpisu a plateb ze dne 19.8.2013). jméno příjmení žalobkyně dále dluží částku ve výši 247.000 Kč, kterou si od ní půjčila dne 5.4.2010 na podnikání v oboru kadeřnictví a zavázala se jí vrátit do 5.4.2016 (viz dlužní úpis ze dne 5.4.2010). Žalovaná bydlela v rozhodném období v pronajatém nebytovém prostoru. Žalobkyně trpí cukrovkou a má kýlu (viz zpráva FN ulice ze dne 6.4.2011), tyto zdravotní problémy ji však dosud nijak neomezují v možnosti pracovat.

Z regionální statistiky ceny práce MPSV pro profesi kadeřníci a kosmetici za rok 2011 soud zjistil, že průměrná měsíční hrubá mzda činila částku ve výši 19.463 Kč (čistá mzda ve výši 15.476 Kč dle kalkulátoru čisté mzdy na webových stránkách finance.cz), pro profesi prodavač pak v roce 2011 částku 17.532 Kč (čistá mzda 14.148 Kč) a v roce 2012 částku 16.914 Kč (čistá mzda 13.717 Kč).

Žalovaný pracuje na základě pracovní smlouvy jako řidič autobusu pro ulice anonymizováno územní celek, anonymizováno, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 22.926 Kč (viz potvrzení právnická osoba ze dne 13.6.2011). Jako řidič autobusu žalovaný dále pracoval na základě dohody o provedení práce pro právnická osoba, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od 6/ 2011 do 6/ 2012 činil částku ve výši 4.202 Kč (viz potvrzení právnická osoba ze dne 6.5.2013). Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky číslo o velikosti 1+1 umístněné v budově adresa v k.ú. část obce postavené na parcele číslo kterou nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 19.9.2006 za cenu částka (viz kupní smlouva ze dne 19.9.2006, výpis z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k.ú. část obce), přičemž její pořízení žalovaný financoval mj. z hypotečního úvěru od právnická osoba ve výši částka a půjčky od role v řízení příjmení ve výši 400.000 Kč (viz zástavní smlouva ze dne 12.9.2006, výpis z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k.ú. část obce a smlouvy o půjčce ze dne číslo). V uvedeném bytu žalovaný bydlí, náklady na bydlení činí příspěvek ve výši 1.018 Kč do fondu oprav a SIPO (elektřina, rozhlas a TV) ve výši 1.630 Kč. Žalovaný má další pravidelné měsíční výdaje ve výši 6.000 Kč měsíčně na splátku hypotéky, pojištění odpovědnosti za škodu ve výši 410 Kč ročně a 780 Kč ročně (viz smlouva č. ze dne 20.3.2010 a číslo) a pojištění zástavy a životní pojištění ve výši 2.381 Kč měsíčně (viz smlouva číslo), dále důchodové pojištění ve výši 1.198 Kč a 500 Kč měsíčně (viz smlouvy číslo číslo u právnická osoba), přičemž uvedené výdaje potvrzují i výpisy ze sporožirového účtu žalovaného. Žalovaný dále hradí 2.000 Kč měsíčně splátku půjčky ve výši 400.000 Kč od manželů příjmení (viz smlouva o půjčce ze dne 19.6.2006). Ze smlouvy o dílo ze dne 24.9.2010 soud zjistil, že na základě této smlouvy došlo k výměně oken v bytě žalobce za cenu ve výši 35.232 Kč.

Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí v této věci.

Podle ust. a 2 , nového , se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k výše uvedenému znění nového a skutečnosti, že předmětem tohoto sporu bylo výživné nerozvedené manželky za období od 6.6.2011 do 8.6.2012, je třeba věc posoudit podle , o rodině, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ ZoR“).

Podle ust. § 91 odst. 1 ZoR mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost.

Podle ust. § 91 odst. 2 ZoR neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

Podle ust. § 96 odst. 1 ZoR při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Po posouzení zjištěného skutkového stavu dle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

V rozhodném období činil průměrný příjem žalovaného z obou zaměstnání částku ve výši 27.128 Kč měsíčně. Skutečnost, že jde o příjem žalovaného ze dvou zaměstnání však nelze zohlednit, neboť žalovaný v rozhodném období takových příjmů skutečně dosahoval a oba příjmy tvoří jeho hmotnou (životní) úroveň. Soud dále posuzoval nezbytnost pravidelných výdajů žalobce, přičemž za ty nezbytně nutné považuje výdaje související s bydlením celkem ve výši 13.029 Kč, tedy SIPO ve výši 1.630 Kč, příspěvek SVJ do fondu oprav ve výši 1.018 Kč, ale i splátku hypotéky ve výši 6.000 Kč, neboť jde o platbu, která nahrazuje např. nájemné a na hypotéku vázané platby pojištění zástavy a životního pojištění ve výši 2.381 Kč měsíčně, ale také splátku půjčky ve výši 2.000 Kč měsíčně, která také sloužila k úhradě bytu. Souhrnné výdaje žalovaného na bydlení ve vlastním bytě výrazně nepřesahují výdaje žalovaného, které by měl, pokud by uspokojoval své bytové potřeby v nájemním bydlení. Za nezbytné soud shledal i platby pojištění odpovědnosti za škodu, neboť je žalovaný uzavřel v souvislosti s jeho zaměstnáním řidiče autobusu, ty však tvoří částku ve výši 1.190 Kč ročně, tedy necelých 100 Kč měsíčně. Za nezbytně nutné výdaje žalovaného soud neshledal výdaje na důchodové připojištění ve výši 1.198 Kč a 500 Kč měsíčně, neboť nejde o nutné výdaje, navíc jde o částky, které žalovaný nevydává, ale spoří na penzi, ani částku na výměnu oken ve výši 35.232 Kč, neboť ta byla žalovaným jednak vydána mimo rozhodné období, navíc však šlo o investici do majetku žalovaného, tedy zhodnocení jeho bytu. Pokud soud od průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 27.128 Kč odečetl jeho pravidelné nutné výdaje, které soud výše vyčíslil celkem na částku tedy 13.129 Kč měsíčně, zbývala žalovanému k dispozici k úhradě jeho dalších potřeb celkem částka ve výši 13.999 Kč na měsíc.

Žalovaná tvrdila, že neměla v rozhodném období žádné příjmy, a to ani z podnikání v oboru kadeřnictví a v řízení nebyl prokázán opak. Lze však přisvědčit žalovanému, že v řízení bylo zjištěno, že žalované nebrání žádné objektivní okolnosti v možnosti pracovat, soud proto při posouzení jejích výdělkových poměrů vycházel z jejích potenciálních příjmů. Z provedeného dokazování soud zjistil, že by žalobkyně mohla dosahovat čistých měsíčních příjmů v její profesi kadeřnice částku až ve výši 15.500 Kč čistého měsíčně, nejméně však částky zhruba ve výši 14.000 Kč čistého měsíčně v profesi nekvalifikované prodavačky, přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že volných pracovních míst pro tuto profesi je v obec dostatek. I s ohledem na znevýhodnění žalobkyně v pracovním procesu, neboť je cizí státní příslušnice, soud vycházel z jejích potenciálních příjmů ve spodní hranici uvedeného rozpětí, tedy částky 14.000 Kč. Žalobkyně sice bydlela v rozhodném období v pronajatém nebytovém prostoru, soud však musí zohlednit minimálně nezbytně nutné žalobkyně na bydlení v řádném bytě (manželé mají mít nejen stejnou hmotnou, ale i kulturní úroveň), přičemž za přiměřené náklady na bydlení pro jednu osobu považuje soud částku 10.000 Kč, a to nejen dle skutečností známých soudu z jeho činnosti, ale i s ohledem na uznané výdaje na bydlení žalovaného. Pokud soud od průměrného potenciálního měsíčního příjmu žalobkyně ve výši 14.000 Kč odečetl její pravidelné nutné výdaje, které výše vyčíslil celkem na částku tedy 10.000 Kč, zbývala by žalobkyni k dispozici k úhradě jejích dalších potřeb celkem částka ve výši 4.000 Kč na měsíc.

Soud po zjištění poměrů účastníků dospěl k závěru, že v rozhodném období byla hmotná a kulturní (životní) úroveň žalobkyně nižší než žalovaného, žalovaný však svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni neplnil, a proto určil soud v uvedeném období její rozsah (ust. § 91 odst. 1 a 2 ZoR). Rozsah vyživovací povinnosti, tak aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla v zásadě stejná, platí i v případě, že manželé spolu nesdílí společnou domácnost, když rozhodujícím pro použití ust. § 92 ZoR je pouze ta skutečnost, že jde o manžele a námitka žalovaného tak není na místě. Jelikož rozdíl v hmotné a kulturní úrovni obou účastníků v rozhodném činil právě částku ve výši 5.000 Kč (13.999 Kč + 4.000 Kč = 8.999,50 Kč – 4.000 Kč = po zaokrouhlení 5.000 Kč) ve prospěch žalovaného, shledal soud požadavek žalobkyně na určení výživného v rozhodném období ve výši 5.000 Kč měsíčně za důvodný.

Účastníci byli manželé, a to od 17.8.2007 do 8.6.2012, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako svém manželu placení výživného manželky ve výši 5.000 Kč od 6.6.2011, přičemž v průběhu řízení při jednání dne 26. března 2013 žalobkyně omezila svůj nárok do 8.6.2012, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu o rozvodu manželství účastníků, přičemž za uvedené období tak lze výživné kapitalizovat na částku ve výši 60.511 Kč, skládající se z poměrného měsíčního výživného ve výši 5.000 Kč za 25 dnů (6.6.2011 do 30.6.2011) ve výši 4.175 Kč, 11 x měsíčního výživného ve výši 5.000 Kč za období červenec 2011 až květen 2012 ve výši 55.000 Kč a z poměrného měsíčního výživného ve výši 5.000 Kč za 8 dnů (1.- 8.6. 2012) ve výši 1.336 Kč. Jelikož však žalovaný za uvedené období uhradil na výživném žalobkyni na základě vydaného předběžného opatření částku ve výši 30.000 Kč, zbývá žalovanému žalobkyni uhradit částku ve výši 30.511 Kč, což soud žalobci uložil výrokem I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku dle ust. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná přiznal soud náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří podle ust. hotové výdaje účastníků a jejich zástupců a odměna za zastupování. Odměna za zastupování žalobkyně advokátem byla určena podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, podle které by měl soud postupovat podle , byla zrušena dne 7.5.2013 nálezem Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17.4.2013 (publikovaného pod číslo 2013 Sb.). Odměna za zastupování tak činí za každý advokátem žalobkyně učiněný následující úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. adv. tarifu, účast anonymizováno jednání soudu dne 26.3.2013, 2.5.2013, 26.9.2013, 26.11.2013, 6.3.2014, 13.3.2014, 27.3.2014 podle ust. odst. g) advokátního tarifu) částku 3.540 Kč podle a advokátního tarifu, celkem částku ve výši 28.320 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta pak činí částku 300 Kč za každý již shora uvedený úkon právní služby podle advokátního tarifu, celkem částku 2.400 Kč Celkem tak náhrada účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí částku ve výši 30.720 Kč. Dle je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

Lhůta k plnění byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to do 15 dnů od doručení

písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve třech stejnopisech.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze se jejich splnění domáhat výkonem rozhodnutí.