Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 165/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 5 531 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 917 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 4 614 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 370,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 996,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 189,70 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 272,70 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 917 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 189,70 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 917 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 4 614 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 370,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 996,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 189,70 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 272,70 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 917 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 189,70 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 531 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 23. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 840 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 183 Kč. Součástí Smlouvy byla i doplňková služba životního pojištění s poplatkem 174 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 3. 12. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 5 083 Kč, jež byla v rozsahu 1 810,30 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 840 Kč započítána na úrok, v rozsahu 1 200 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 149,37 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 83,33 Kč započítána na pojištění. Úvěr byl žalované předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 23. 10. 2018 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedla dne 10. 12. 2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 3. 12. 2018 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 189,70 Kč ode dne 4. 12. 2018 roční úrokovou sazbou 23,72 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 23. 10. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. jméno zápůjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutou zápůjčku – spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 183 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 840 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč Vedle toho se žalovaná zavázala hradit pojistné životního pojištění 174 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná celkem na uplatněné pohledávky uhradila 5 083 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o zápůjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalované jsou měsíčně 15 910 Kč. Jejich hlavní část má pocházet ze zaměstnání žalované (10 600 Kč), avšak již není zřejmé, odkud pochází jejich zbylá část ve výši 1 110 Kč, 3 800 Kč a 400 Kč. Stejně tak má soud za to, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když měsíční výdaje 4 000 Kč na nájem společně s inkasem a energiemi se jeví jako velmi podhodnocené. Stejně tak částka 6 000 Kč na osobní výdaje typu telekomunikační služby, léky, jídlo, dopravu a oblečení, pro minimálně jednu dospělou osobu a dvě deklarované nezaopatřené děti se jeví jako silně podhodnocená. Stejně tak nelze souhlasit se závěrem předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná měla měsíčně disponibilních 3 046 Kč, když na straně 4 této žádosti sama žalovaná uvádí, že je vůči ní vedena exekuce. Předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila jen s prohlášením své zástupkyně, že této byly předloženy výplatní pásky žalované, její pracovní smlouva a potvrzení o příjmu zaměstnavatele. Kopie těchto dokumentů si však očividně nepořídila. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovanou o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 3. 9. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná zápůjčku nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že není zřejmé, kolik byl skutečný příjem žalované, když není zřejmé, z jakých podkladů zástupkyně předchůdkyně žalobkyně při uzavírání Smlouvy vycházela, ale navíc předchůdkyně žalobkyně předmětnou zápůjčku poskytla, i když věděla, že žalovaná má vůči sobě vedeny exekuci, i tak však výši jeho disponibilních prostředků kalkulovala, jako by žádné exekuce vůči ní vedeny nebyly.
18. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 6 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen v rozsahu 5 083 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 917 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách včetně pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 9. 8. 2021. Nejpozději dne 10. 8. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 917 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla úspěšná co do částky 4 614 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.