Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 19/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 875 Kč s příslušenstvím (půjčka)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 185 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 7 690 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 498,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 457,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 995,28 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 810,28 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 995,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 185 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 7 690 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 498,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 457,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 995,28 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 810,28 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 995,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 875 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ původní věřitelka“), jež zanikla fúzí sloučením se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) jako nástupnickou společností uzavřela se žalovaným dne 27. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 7. 11. 2017. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění žalovaného za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil původní věřitelce, resp. předchůdkyni žalobkyně, pouze částku 5 815 Kč, jež byla v rozsahu 1 004,72 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 400 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 000 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 314,95 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 95,33 Kč započítána na životní pojištění. Úvěr byl žalovanému původní věřitelkou poskytnut dne 27. 9. 2016 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 15. 9. 2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 7. 11. 2017 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 995,28 Kč ode dne 8. 11. 2017 roční úrokovou sazbou 23,72 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne 28. 9. 2016. V rámci Smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti, při podpisu Smlouvy.
6. Z karty zákazníka – žádosti o úvěr ze dne 27. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu na dané adrese od roku 2016, být ženatý, učňovské vzdělání a mít dvě nezaopatřené děti. Měl být zaměstnán ve právnická osoba Industries právnická osoba na dobu neurčitou jako zámečník. Jako příjmy uvedl celkem částku 17 050 Kč měsíčně. Jako své měsíční náklady žalovaný vedl celkem částku 12 300 Kč, když z této částky měly náklady na bydlení činit 10 000 Kč, avšak žalovaný měl hradit pouze polovinu, tedy 5 000 Kč, a 8 300 Kč měly činit, osobní výdaje jako např. telekomunikační služby, jídlo, doprava a oblečení. Soud v tomto důkazu zjistil matematickou chybu původní věřitelky, když součet částek 5 000 Kč a 8 300 Kč činí 13 300 Kč, nikoliv uváděných 12 300 Kč. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o zápůjčku žalovaný měl předložit zástupkyni původní věřitelky výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO. Z dalšího prohlášení žalovaného vyplývá, že proti němu byla vedena 1 exekuce, avšak není zřejmé, kolik činila její výše a jaká částka mu byla strhávána.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně podacího lístku z 13. 12. 2019, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku ze 4. 9. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 045,34 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.
10. Z výpisu z obchodního rejstříku předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na ni, jako nástupnickou společnost, přešlo v důsledku fúze jmění zanikající původní věřitelky.
11. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
13. Dne 28. 9. 2016 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento úvěr vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 5 815 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2021 tvrdí, že původní věřitelka dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o půjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy původní věřitelka vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 17 050 Kč a výdaje 12 300 Kč. Přitom však výdaje žalovaného činily 18 300 Kč, resp. 13 300 Kč, pokud by soud vyšel z tvrzení žalovaného, že nájem hradí jen v poloviční výši. Za takové situace pak použitelný příjem žalovaného nebyl tvrzených 4 750 Kč, nýbrž jen 3 750 Kč. Přihlédne-li soud k tomu, že vůči žalovanému měla být vedena exekuce, tak dle jeho názoru není vůbec zřejmé, z čeho původní věřitelka dovodila, že žalovaný bude mít měsíčně zbytných 1 220 Kč (4 krát 305 Kč) na úhradu splátek dle Smlouvy. Původní věřitelka se navíc spokojila jen s prohlášením, že své zástupkyně, že této byly předloženy výplatní pásky žalovaného, nájemní smlouva, pracovní smlouva a SIPO, tuto skutečnost však nelze ověřit a navíc zcela opomíjí vedenou exekuci. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitelka vycházela z dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Pohledávky z původní věřitelky přešly na předchůdkyni žalobkyně na základě fúze. Předchůdkyně žalobkyně pak své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
18. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitelka a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitelka na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Původní věřitelka však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany původní věřitelky, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Toto posouzení navíc vykazuje známky liknavosti (chyb ve výpočtech) a úmyslného přehlížení určitých významných okolností (nezohlednění vedené exekuce). O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že není zřejmé, kolik byly skutečné výdaje žalovaného a kolik z jeho příjmu mu bylo strháváno na prováděnou exekuci.
23. Původní věřitelkou skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 5 815 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 4 185 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným původní věřitelce, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách a pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 9. 8. 2021. Nejpozději dne 10. 8. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě právního nástupnictví předchůdkyně žalobkyně po původní věřitelce v důsledku fúze a samotné žalobkyně pak dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
24. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 4 185 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 7 690 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.