Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 26/2021-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 182 277,17 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 128 361,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18. 8. 2020 od zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 53 915,90 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 131,60 Kč od 23. 6. 2018 do 25. 9. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 189 408,77 Kč od 26. 9. 2019 do 17. 8. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 047,50 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 128 361,27 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 957,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 128 361,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18. 8. 2020 od zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 53 915,90 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 131,60 Kč od 23. 6. 2018 do 25. 9. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 189 408,77 Kč od 26. 9. 2019 do 17. 8. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 047,50 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 128 361,27 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 957,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 182 277,17 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 2. 2017 Smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit v pravidelných 97 měsíčních splátkách ve výši 3 200 Kč, a to počínaje dnem 16. 3. 2017. Jednotlivé splátky se měly započítávat anuitně na jistinu, úroky i poplatky. Úvěr dle Smlouvy měl být úročen sazbou 11,50 % ročně a součástí Smlouvy byl i Sazebník poplatků žalobkyně a anonymizováno podmínky žalobkyně. Úvěr byl žalovanému žalobkyní poskytnut dne 2. 2. 2017 bezhotovostním převodem. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, pročež žalobkyně dopisem ze dne 22. 6. 2018 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 182 277,17 Kč žalobkyně žalobou dále požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 131,60 Kč od data zesplatnění do 25. 9. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 189 408,77 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 2. 2. 2017. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 97 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 1,6 % z úvěrového rámce, tedy v částce 3 200 Kč. V rámci Smlouvy bylo sjednáno i pojištění s pojistným ve výši 258 Kč měsíčně. Výše anuitní splátky bez pojištění pak činila 3 200 Kč. Roční úroková sazba činila 11,50 %. V článku IV odst. 11. a 12. byly sjednány případy porušení Smlouvy a z nich plynoucí následky. Jedním z nich byl případ, kdy žalovaný přestane úvěr splácet a jedním z možných následků bylo okamžité zesplatnění úvěru.
6. Ze žádosti o úvěr žalovaného ze dne 2. 2. 2017 soud zjistil, že tento má základní vzdělání, bydlel v družstevním bytě od roku 2007, byl rozvedený, pracovní poměr měl na dobu neurčitou a jeho ostatní nezbytné měsíční náklady byly 0 Kč. Zaměstnání měl u společnosti právnická osoba Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 22 937 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 25 000 Kč, ačkoliv domácnost měla jen jeden zdroj příjmů. Výše požadovaného úvěru měla činit 200 000 Kč.
7. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 2. 2. 2017 soud zjistil, že společnost právnická osoba potvrdila, že žalovaný pracuje u této společnosti jako zámečník-montér, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 mědíce byl 22 937 Kč, má jedno vyživované dítě. Celkový roční příjem žalovaného měl být přitom 22 595 Kč.
8. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 soud zjistil, že žalovaný dne 9. 4. 2019 uhradil na úvěr částku 18 384,49 Kč.
9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 soud zjistil, že žalovaný dne 18. 3. 2019 uhradil na úvěr částku 4 663,75 Kč a dne 26. 3. 2019 částku 1 138 Kč.
10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 7. 2018 uhradil na úvěr částku 6 941,07 Kč.
11. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 soud zjistil, že žalovaný dne 14. 3. 2018 uhradil na úvěr částku 2 608,29, dne 14. 3. 2018 částku 391,71 Kč, dne 16. 3. 2018 částku 3 137,50 Kč a dne 16. 3. 2018 částku 1 962,50 Kč.
12. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 soud zjistil, že žalovaný dne 17. 1. 2018 uhradil na úvěr částku 3 000 Kč.
13. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 12. 12. 2017 uhradil na úvěr částku 3 500 Kč.
14. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 15. 11. 2017 uhradil na úvěr částku 5 000 Kč.
15. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 18. 8. 2017 uhradil na úvěr částku 3 486,42 Kč.
16. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 17. 7. 2017 uhradil na úvěr částku 3 485 Kč.
17. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 6. 2017 uhradil na úvěr částku 3 485 Kč.
18. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 5. 2017 uhradil na úvěr částku 3 485 Kč.
19. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 4. 2017 uhradil na úvěr částku 3 485 Kč.
20. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 3. 2017 uhradil na úvěr částku 3 485 Kč.
21. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 2. 2. 2017 čerpal úvěr ve výši celkem 200 000 Kč.
22. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 22. 6. 2018 činila 201 787,20 Kč.
23. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 9. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 189 452,88 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.
24. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
25. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
26. Dne 2. 2. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr splácet včetně úroků a případných poplatků formou 97 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ze Smlouvy dne 2. 2. 2017 formou bezhotovostních převodů na jeho běžný účet. Soud nezjistil, že by žalovaný na úhradu svého cokoliv uhradil vyjma částky 71 638,73 Kč v období od 16. 6. 2017 až 9. 4. 2019. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 11. 6. 2021 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak tato tvrzení podložila pouze potvrzením o příjmech žalovaného. V ostatním byla tato tvrzení pouze v obecné rovině. Soud má tak za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když dle názoru žalobkyně měsíční výdaje domácnosti žalovaného činit 6 622,80 Kč, což žalobkyně dovodila z historických dat z ČSÚ, sám žalovaný deklaroval své náklady na 0 Kč. Žalovaný přitom v žádosti o úvěr sice uvedl, že žije v družstevní nemovitosti, tedy musí hradit bytovému družstvu nájem, resp. splátku ceny bytu. Přihlédne-li soud k tomu, že dle vyjádření žalovaného má jednu vyživovací povinnost, tak se částka měsíčních nákladů 6 622,80 Kč jeho domácnosti jeví jako extrémně podhodnocená s ohledem na ceny energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26. 9. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
27. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
28. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
31. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
33. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
34. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
35. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
36. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
37. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018 a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela toliko ze svých interních modelů, které však očividně dle názoru soudu nemohly odpovídat skutečnost. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalovaného vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
38. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 200 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 71 638,73 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 128 361,27 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 17. 8. 2020. Nejpozději dne 18. 8. 2020 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
39. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 128 361,27 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 63,23 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 63,23 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 53 915,90 Kč s úrokem z prodlení a obchodním úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 36,77 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 36,77 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 26,46 % (63,23 % - 36,77 % = 26,46 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 292 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182 277,17 Kč sestávající z částky 8 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 8 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 950 Kč ve výši 4 609,50 Kč, celkem tedy 33 851,50 Kč 26,46 % z částky 33 851,50 Kč činí částku 8 957,96 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
41. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.