Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 191/2021-127
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 62 798,73 Kč s přísl. / úvěr
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 62 798,73 Kč s přísl. se zamítá v celém rozsahu.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 62 798,73 Kč s přísl. se zamítá v celém rozsahu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 62 798,73 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 798,73 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 10.2.2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, ke kterému se však nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce řádně omluvila a souhlasila s tím, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak vycházel ze spornosti tvrzení žalobkyně (v písemných podáních), ke kterým prováděl důkazy označené žalobkyní (v žalobě a žalobu doplňujících podáních).
4. Z dokumentace předložené žalobkyní soud zjistil, že 10.2.2020 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo Vlastní smlouva se týkala poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 20.000 Kč, z toho částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně, částka 10 423 Kč na předchozí závazek žalovaného ze smlouvy číslo žalovanému bylo vyplaceno na účet 5 577 Kč. Úrok byl stanoven částkou 23 % ročně, RPSN 38,64 %. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 514, celkem však 865 Kč, kdy do této splátky byla zahrnuta uvedená splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby 82 Kč měsíčně a splátka za výkon doplňkové služby Podpora 269 Kč měsíčně. Smlouva obsahovala ujednání o smluvních pokutách (uvedených v žalobě – tj. dle bodu 5.3 písm. c/ 0,1 % denně z dlužné částky, obdobně též v souvislosti se zesplatněním úvěru a o povinnosti platit nezaplacené části poplatků podle příloh 4/ a 6/ smlouvy, dle bodu 5.5 ve výši 50 % zůstatku jistiny pro případ zesplatnění úvěru, dle bodu 5.6 smlouvy pro případ zahájení insolvenčního řízení na spotřebitele ve výši 50 % zůstatku jistiny); smlouva obsahovala též ujednání o smluvních pokutách pro poskytovatele úvěru (bod 5.13, 5.16 pro případ neposkytnutí informací pro realizaci služby podpora nebo v případě nevrácení části úroků v případě řádného splacení úvěru). Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr, pokud se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru a poplatků za služby a byl vyzván žalobkyní ke splnění povinností ve lhůtě alespoň 30 dnů dvěma upomínkami zpoplatněnými částku 300 Kč a 500 Kč.
5. Z detailu pohybu z 11.2.2020 soud zjistil, že na účet žalovaného byla převedena částka 5 577 Kč.
6. Z upomínek a z dokladů o jejich odeslání poštou soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky (včetně uplatňování poplatků za upomínky 300 Kč a 500 Kč).
7. Ze zesplatnění úvěru a upomínky ze dne 21.3.2021 a z dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a že současně jej vyzvala k zaplacení do 3.5.2021.
8. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 9 515 Kč.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů si navzájem neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci samé.
10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).
18. V daném případě z poskytnutého úvěru ve výši 20.000 Kč se žalovanému dostalo fakticky pouze částky 5 577 Kč). Uzavřená smlouva je značně nepřehledná, nepřehlednost je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouvy o inkasu a o podporách byly zařazeny jako přílohy 4/ a 6/ smlouvy, aniž by z textu smlouvy a příloh bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná – viz čl. VII. smlouvy a dále bod 2.3 přílohy č. 4/, bod 2.1 přílohy č. 6/ a za přílohou č. 6/ uvedené žádosti o zřízení inkasní služby a o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy, při rozsahu zaslaného textu několik desítek stran je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.
19. Smlouva (jinak uzavřená na předpokládanou dobu 72 měsíců) umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i na části splátky úvěru, nebo platby za další sjednané služby. Žalobkyně totiž v souladu se smlouvou o úvěru požadovala po žalovaném nesplacenou část jistiny, nesplacenou část úroků, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částek nezaplacených částí plateb za inkasní služby a za služby podpor, smluvní pokutu 50 % z dosud nesplacené jistiny, platby za upomínku ve výši celkem 500 Kč, to vše znamená, že žalovaný by se podle smlouvy stal povinným za 6 měsíců od poskytnutí finančních prostředků v reálné výši 5 577 Kč uhradit částku 62 280, tj. částku několikanásobně převyšující částku poskytnutou. V tomto úhlu pohledu se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud. K vyvážení nedojde ani ujednáním smluvních pokut k zajištění povinností poskytovatele úvěru, protože se týkají (již s ohledem na asymetričnost vztahu z úvěru) spíše marginálních otázek (vrácení části úroků a poskytnutí informací), pro jejichž řešení je ostatně žalobkyně vybavena profesionálním aparátem.
20. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 5 577 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul.
21. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty podle předžalobní výzvy (§ 1958 občanského zákoníku). Soud přiznal uvedené příslušenství v rozsahu přisouzené částky nevrácené části jistiny.
22. Soud uvážil též skutečnost, že v mnohých věcech zdejšího soudu bylo posouzení smluvních ujednání srovnatelných smluv stejné jako v této věci.
23. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 27. 5. 2014, č.j. číslo jednací i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 8. 12. 2014, č.j. číslo jednací se týkají posuzování určitosti a zákonnosti jednotlivých ujednání smluv o úvěru, jejichž podmínky nejsou z rozhodnutí soudů zřejmé. Otázka vyváženosti smluvních ujednání (popř. zjevné nespravedlnosti smluv) předmětem úvah soudu vůbec nebyla; ostatně podmínky zesplatnění úvěrů či půjček, které probírány (v tomto ohledu) byly, byly výrazně mírnější, než ujednání ze smlouvy v této věci posuzované (aniž by nedostatek informací pro srovnání umožňoval nějaké definitivní závěry).
24. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh zaplatil celkem 9 515 Kč a částka, kterou fakticky obdržel a měl by ji vrátit, činila 5 577 Kč, podanou žalobu soud v celém rozsahu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve sporu úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.