Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 31/2021-47
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 18 605,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.999,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 17.999,97 Kč od 1.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,32 Kč a částky 605,88 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.070,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.999,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 17.999,97 Kč od 1.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,32 Kč a částky 605,88 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.070,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18.11.2020 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 18.605,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že dne 30.5.2018 uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba. Žalovaná doručila společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost následně prověřila totožnost dlužníka, posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku společnosti tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace. Klikla na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalované, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání finančních prostředků až do úvěrového limitu 35.000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala částku 18.847 Kč, neuhradila však ani minimální pravidelnou splátku, byla proto vyzvána k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale ani přes výzvy dluh neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá vrácení jistiny ve výši 17.999,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,32 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 605,88 Kč a zákonného úroku z prodlení. K výzvě soudu žalobkyně neprokázala ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla jejím právním předchůdcem zkoumána a ověřena schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, a žalovaná se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 1.6.2018, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Obchodními podmínkami, dokladem o čerpání úvěru, výpisy z účtu, měl soud prokázáno, že právnická osoba příjmení anonymizováno poskytla žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1.000 Kč, podle toho, která částka je vyšší, splatných vždy k 30. dni v měsíci. Součástí úvěrové smlouvy byly Standardní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ podmínky“). Žalovaná dne 30.5.2018 čerpala úvěr ve výši 8.000 Kč a 5.000 Kč, dne26 .6.2018 částku 5.000 Kč a dne 8.7.2018 částku 847 Kč, který však v souladu se Smlouvou nesplácela, ač jí byly právním předchůdcem žalobkyně jednotlivé splátky vyúčtovány. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 4.11.2020. právnická osoba, jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, jakožto postupníkem, tato uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, jak bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a 19.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak měl soud prokázáno dopisem ze dne 4.11.2020.
4. K výzvě soudu, aby žalobkyně poskytla tvrzení a důkazy o tom, jak právní předchůdce žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet – na základě jakých informací a na základě jakých dokladů od žalované (viz § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) s tím, že jinak se žalobkyně může v této části vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně sdělila, že se bohužel nedochovaly žádné další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované, veškeré podklady, které měl žalobce k dispozici, byly soudu předloženy.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 17.999,97 Kč s úrokem z prodlení od 1.10.2018 do zaplacení a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 18.847 Kč, který se s poplatky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy k 30. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a již druhou splátku nebyla žalovaná schopna uhradit, potom posouzení schopnosti žalované splácet úvěr právním předchůdcem žalobkyně zjevně nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně k otázce posuzování úvěruschopnosti neposkytla žádná další tvrzení ani důkazy, neboť jimi ani nedisponovala.
11. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
12. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobkyně žalované ve výši 18.847 Kč, přichází pouze nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 17.999,97 Kč, představující zbývající část neuhrazené jistiny. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I., včetně zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. , vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (přičemž zamítnutí žaloby se týkalo pouze příslušenství). Na nákladech řízení tak byla žalobkyní, která měla ve věci úspěch, přiznána odměna za dva a půl úkonu po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 800 Kč Náklady řízení tak celkem přestavují částku 2 070,50 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).
14. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.