Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 143/2021-81
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka
s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce částka,
a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, v části o zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce [částka], a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], v části o zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně učinila návrhem na zahájení řízení 2021 (ve znění po jeho pozdějších doplněních a upřesněních) podaným u soudu dne 3. 3. dne datum (dále návrh na zahájení řízení ve znění po jeho pozdějších upřesněních a doplněních též jen jako„ žaloba“) předmětem řízení peněžité nároky (s příslušenstvím) vůči žalované, postoupené z původního věřitele žalované společnosti právnická osoba, IČO (dále též jen jako„ banka“) na žalobkyni (postoupené mezi nimi uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek z datum). Jednalo se o nároky ze Smlouvy o bankovních produktech a službách banky a žalované ze dne datum, v rámci kteréhožto smluvního rámce její smluvní strany následně sjednaly na základě žádosti žalované z datum i možnost žalované čerpat za smluvených podmínek na jejím běžném účtu vedeném bankou na podkladě dané smlouvy od banky nezajištěné finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce částka („ kontokorent“ s obchodním označením Flexikredit). Konkrétně se pak žalobkyně z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru domáhala po žalované zaplacení částky částka představujících část žalovanou od banky k datum čerpaných, ale žalovanou bance nesplacených finančních prostředků – nesplaceného zůstatku jistiny kontokorentního úvěru (kdy k datum byl přitom celkový k tomuto dni nesplacený zůstatek kontokorentu ve výši částka převeden bankou v souladu s výše označenou smlouvou banky a žalované na bankou„ pro účely nové evidence daného dluhu žalované“ nově otevřený úvěrový účet bankovní účet), dále zaplacení částky částka jako žalovanou bance nesplaceného zákonného úroku z prodlení (vypočteného – kapitalizovaného žalobkyní za období trvání prodlení žalované s nevrácením předčasně zesplatněné jistiny daného úvěru od datum do datum při sazbě smluvního úroku 9,75 % ročně, a z částky odpovídající nesplacené jistině úvěru částka), dále zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky částka (nesplacené jistiny daného úvěru) od datum do zaplacení, a konečně zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka (nesplacené jistiny daného úvěru) od datum do zaplacení.
2. Po provedeném dokazování přijal soud závěr o skutkovém stavu, podle kterého bylo prokázáno, že banka s žalovanou dne datum žalobkyní tvrzenou smlouvu o bankovních produktech a službách uzavřela, kdy touto se banka zejména dle jejího obsahu (a součásti typu obchodních podmínek, na které smlouva odkázala) zavázala pro žalovanou vést běžný účet č. bankovní účet a za sjednaných podmínek žalované poskytovat následně i formou povoleného přečerpání na tomto běžném účtu žalované i finanční prostředky do nezajištěného zůstatku částka. Tento účet banka také následně a na podkladě této smlouvy pro žalovanou vedla, a to právě pod č. účtu bankovní účet. První prokázané čerpání daného úvěrového rámce dle zjištěného skutkového stavu (podávajícího se mj. i z žalobkyní doložených výpisů z běžného účtu žalované bankovní účet) žalovaná realizovala již dne datum, když toho dne ze svého běžného účtu (vykazujícího tehdy nulový zůstatek) vybrala částku částka (za prokázané pak soud naopak nemá tvrzení žalobkyně, že to byla dne datum částka jiná, když to se z daného výpisu z účtu žalované nepodávalo). V následujících dnech, a to až do dne datum, žalovaná (odhlédnuto od případných na běžný účet žalované bankou naúčtovaných smluvních poplatků nebo smluvního úroku z povoleného nebo i nepovoleného debetního zůstatku) z titulu daného kontokorentu dle výpisů z daného běžného účtu ničeho nečerpala, a na daný účet naopak vložila (dne datum) částku částka. Dne datum pak banka dále počala danou pohledávku za žalovanou z titulu daného kontokorentu evidovat na nově zřízeném úvěrovém účtu č. bankovní účet, přičemž od tohoto dne žalovaná na stále záporný zůstatek nesplacené jistiny kontokorentu uhradila částku celkem částka (příchozími platbami na svůj běžný účet, započtenými bankou právě na závazky z daného kontokorentu ještě dne datum částku 606,66 Ke, dne datum částku částka, dne datum částku částka, datum částku částka, a dne datum částku částka). V žádosti o zřízení daného kontokorentu ke svému účtu pak žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije u rodičů, že je svobodná, studující od datum na označené střední škole (což bance prokázala i potvrzením o studiu rovněž provedeným k důkazu), dále své osobní a kontaktní údaje, a i to, že její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí částka, a i to, že její měsíční výdaje a náklady (na domácnost, ostatní nezbytné náklady, jiné měsíční splátky, srážky apod.) jsou nulové. V té souvislosti také soud dodává, že z provedeného dokazování má za zjištěné, že na běžném účtu žalované bankovní účet nebyl za období od února 2018 (od kdy byly výpisy soudu z běžného účtu soudu žalobkyní doloženy... a také soudem provedeny k důkazu) evidován do dne datum ani jediný kreditní obrat. Zda a jaký byl případně na tomtéž účtu žalované kreditní obrat před únorem 2018, to žalobkyně nedotvrdila a neprokázala ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Dle zjištěného skutkového stavu pak banka žalovanou poprvé účinně vyzvala k vrácení bankou evidovaného dluhu z titulu daného kontokorentu ve lhůtě do datum (konkrétně oznámením o zesplatnění ze dne datum), kdy v této výzvě žalovanou banka vyzvala k zaplacení evidovaného dluhu z titulu dané smlouvy ve výši částka (a vyčísleného ke dni datum). Tato výzva pak došla do faktické dispozice žalované, a to při pravidelném běhu doručování listovní zásilky prostřednictvím České pošty, s.p., dne datum. Žalobou uplatněné nároky i s jejich příslušenstvím byly postoupeny na žalobkyně z banky smlouvou banky a žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne datum.
3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle ust. § 576 o. z. se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 1968 věta první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně toliko v rozsahu vymezeném ve výroku č. I tohoto rozsudku, přičemž jí šlo nadto v této části vyhovět toliko z titulu nároku subsumovatelného pod hypotézu zákonného ustanovení definujícího nároky z titulu bezdůvodného obohacení (v daném případě z titulu absolutně neplatné smlouvy) dle § 2991 a násl. o.z.
15. V poměrech dané věci soud uzavřel, že i na banku se v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru (kontokorentním úvěru) mezi bankou (jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu z.č. 257/2016 Sb. ) a žalovanou (jako spotřebitelem) vztahovala povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru plynoucí z § 86 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb. , a tedy povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Porušení této povinnosti pak dle již ustálené soudní praxe sebou přináší nutný závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to pro porušení této zákonné povinnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru a ve smyslu §§ 580 odst. 1 a § 588 o.z. V poměrech dané věci pak soud uzavřel, že žalobkyní nebyly i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. prokázány skutečnosti, na podkladě kterých by šlo přijmout právní závěr, že banka tuto svoji povinnost splnila řádně, a proto bylo na místě danou smlouvu o úvěru vyhodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu již zmíněných ustanovení. Nic na tom pak nemění ani zjištění, že zbývající rozsah daného smluvního vztahu (o dalších bankovních službách, včetně smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu žalované) soud s ohledem na dikci § 576 o.z. za neplatnou nepovažuje, a to když ujednání smlouvy o poskytnutí„ kontokorentního úvěru“ byly oddělitelné od dalšího obsahu smluvního vztahu banky a žalované, a když zároveň z ničeho nebylo možné usuzovat na to, že by bez uzavření i smlouvy o„ flexikreditu“ banka a žalovaná do komplexního smluvního vztahu s dalšími sjednanými a žalované následně i bankou poskytovanými bankovními službami nevstoupily.
16. Jde-li o závěr o tom, že žalobkyně neprokázala, že banka svou zákonnou povinnost plynoucí pro ni z § 86 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb. řádně splnila, pak k tomu soud uvádí následující. Při posuzování úvěruschopnosti nejde jen o mechanické porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr, ale o konkrétní ověření a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele v době poskytování úvěru, přičemž poskytovatel úvěru musí vycházet z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a získaných třeba i od spotřebitele. Poskytovatel úvěru pak může vyjít z osobního prohlášení žadatele o úvěr, avšak takové osobní prohlášení musí být objektivně doloženo, přičemž na tom ničeho nemění ani to, že žadatel o úvěr není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , uveřejněný na webová adresa). Poskytovatel úvěru může vyjít při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr jen z informací uvedených žadatelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo ze dne datum, uveřejněný na webová adresa). Současně však není povinností poskytovatele úvěru sám systematicky provádět kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo ze dne datum, uveřejněný na webová adresa). Postup poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti žadatele nelze paušalizovat a je třeba vždy zohlednit okolnosti daného případu.
17. Promítnuto do poměrů dané věci, kdy z prohlášení žalované (již zletilé osoby) vyplynulo, že tato ke své osobě bance prohlásila, že je studentkou bez pravidelných výdajů a příjmů (a žijící fakticky u rodičů), to znamenalo, že banka měla pro závěr o úvěruschopnosti žalované (ve vztahu k jinak nijak dramaticky vysoké výši kontokorentu částka) přinejmenším zkoumat, zda má žalovaná ke splácení svých budoucích závazků alespoň nějaké nepravidelné příjmy a z jakého zdroje. Soud pak nemůže vyloučit, že tyto informace mohla banka sama zjistit, jak také žalobkyně tvrdila, když dle ní měla banka vycházet z obratů žalované na jejím běžném účtu. Z k důkazu provedených výpisů z běžného účtu žalované se nicméně podávalo, že na tomto běžném účtu žalované nebyl evidován před poskytnutím daného kontokorentu žalované jediný kreditní obrat, tedy příjem žalované, a i to, že daný běžný účet žalované vykazoval při počátku čerpání kontokorentu nulový zůstatek. Za situace, kdy tak banka žalované kontokorent poskytla, a to ačkoliv sama žalovaná jako spotřebitel bance před tím při žádosti o zřízení kontokorentu prohlásila, že žádné pravidelné příjmy nemá, přičemž vůbec žádné příjmy (nebo finanční prostředky pro splácení úvěru) se na straně žalované nepodávaly dle zjištěného skutkového stavu ani z obratové historie žalované na jejím běžném účtu (a z kteréžto měla banka při zkoumání úvěruschopnosti žalované dle tvrzení žalobkyně vycházet), tak soud nutně dospěl k závěru, že banka neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalované pro účely daného kontokorentu řádně. To pak právě z toho důvodu, že v průběhu řízení nevyšel najevo jakýkoliv poznatek o reálné možnosti a schopnosti žalované (studentky bez příjmů připravující se tedy aktuálně soustavně na své teprve budoucí povolání) i relativně nízké závazky z daného kontokorentu bance splácet. jméno žalovaná nadto tehdy prohlásila, že příjem nemá, a existence prostředků ke splácení jejích závazků z titulu dané smlouvy se nepodávala ani z žalobkyní tvrzené obratové historie žalované u téže banky. Když žalobkyně i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedotvrdila a neprokázala právě ty kreditní obraty na účtu žalované, z kterých mohla banka při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházet (a vyhodnotit je ve prospěch závěru o úvěruschopnosti žalované), uzavřel soud jak již výše vyloženo, že banka v daném případě své povinnosti založené § 86 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb. nesplnila. Proto bylo tuto smlouvu na místě posoudit v dané části týkající se kontokorentu jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 o.z. ve spojení s §§ 588 a 576 o.z.).
18. Skutečností ale zůstává, že bylo prokázáno, že žalovaná od banky dne datum čerpala z daného neplatného smluvního titulu částku částka, na kteroužto pak při kvantifikaci bezdůvodného obohacení bylo soudem započteno částka + částka Částku částka na závazky žalované z titulu dané smlouvy započetla i sama banka, přičemž částku částka (vklad na běžný účet žalované z datum) je na ně třeba započíst rovněž, a to v celé výši. Co do částky částka (tak učinila dle výpisu z běžného účtu žalované i sama banka) a co do zbývající částky částka je tak třeba učinit rovněž, á to neboť z titulu dané neplatné smlouvy banka částku částka neoprávněně započetla na bankovní poplatek za otevření úvěrového účtu č. bankovní účet (sjednaný danou a i v této části neplatnou) smlouvou o kontokorentním úvěru. Proto soud uzavřel, že žalovaná je s oporou v § 2991 a násl o.z. povinna z titulu bezdůvodného obohacení na podkladě neplatné smlouvy o kontokorentu zaplatit tomu, na jehož úkor se bezdůvodně obohatila (tedy bance) částku částka – částka – částka, a tedy celkem částku částka. Tato pohledávka banky za žalovanou pak byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o.z.), a proto byla žalobkyně se svojí žalobou na jistině dluhu úspěšná v této části a přisouzené jí ve výroku č. I tohoto rozsudku.
19. Splatnost závazku z titulu bezdůvodného obohacení není stanovena speciálním zákonným ustanovením a nevyplynula ani z ujednání stran téhož závazku. Splatným se proto tento mohl stát až na výzvu věřitele dlužníku k jeho úhradě došlou ale zároveň do faktické dispozice dlužníka - žalované (§ 1958 odst. 2 o.z.). Dle zjištěného skutkového stavu byla žalované poprvé taková výzva doručena dne datum, a s termínem pro zaplacení dluhu do datum. Proto se tento závazek žalované k bance stal splatným právě dne datum a od datum je žalovaná s jeho splněním v prodlení až do jeho zaplacení (§ 1968 o.z.). Za tuto dobu je pak povinna žalovaná věřiteli platit i úrok z prodlení v zákonné výši, přičemž za žalobou vymezenou dobu od datum do datum činí dluh žalované na tomto příslušenství částka. I ten pak soud žalované proto uložil žalobkyni zaplatit, neb na žalobkyni postoupením pohledávky„ přešlo“ z banky i příslušenství dané pohledávky. S oporou v tomtéž odůvodnění pak bylo žalobě vyhověno i co do požadavku na zaplacení části běžícího příslušenství pohledávky, a konkrétně co do části požadovaného běžícího úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení.
20. Ve zbývajících částech soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku č. II zamítl, když pro úvahu o důvodnosti žaloby i v těchto částech by byl nezbytný závěr o platnosti předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru, který ale soud (jak již výše odůvodněno) nepřijal.
21. Pro částečný úspěch obou stran sporu soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat jejich splnění návrhem na výkon rozhodnutí.