Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 114/2021-16
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 641 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 400 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 9 400 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 841 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 3 841 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 947,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 795,93 Kč, úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 18,96 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, na zaplacení částky 14 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 619,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 444,03 Kč, úroku z prodlení z částky 13 217,91 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 21,27 % ročně z částky 13 217,91 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 400 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 9 400 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 841 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 3 841 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 947,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 795,93 Kč, úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 18,96 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, na zaplacení částky 14 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 619,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 444,03 Kč, úroku z prodlení z částky 13 217,91 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 21,27 % ročně z částky 13 217,91 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> III. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 641 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřel postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První byla uzavřena pod číslo na jejímž základě dne 4. 5. 2018 žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně, s odkazem na citovanou smlouvu, domáhala i zaplacení částky 3 400 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou 21,27 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2019. Žalovaný uhradil celkem 19 559 Kč.
2. Další smlouva byla uzavřena pod číslo na jejím základě dne 16. 12. 2018 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně, s odkazem na citovanou smlouvu domáhala zaplacení dalších částky 2 000 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2020. Žalovaný uhradil pouze 2 600 Kč.
3. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 30. 6. 2021 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvy o spotřebním úvěru, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně v roce 2018 žalovanému poskytl postupně částku 30 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Strany se dohodly i na zaplacení poplatků, souvisejících se smlouvou a úroků za poskytnuté peněžní prostředky. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a žalobkyně tak dala žalovanému možnost zaplatit dluh před podáním žaloby. Aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu dokládá smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 4. 5. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 78 týdenními splátkami po 485 Kč, včetně smluveného úroku ve výši efektivní sazby 21,27 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z úvěrového účtu a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a na splátky v dohodnuté výši zaplatil 19 559 Kč.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 12. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami po 300 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši efektivní sazby 18,96 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z úvěrového účtu a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a na splátky v dohodnuté výši zaplatil 2 600 Kč.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jak bylo uvedeno shora, smlouvami, uzavřenými mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaný vzal na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však splnil jen z části.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel, § 1810 občanského zákoníku ) byly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Vychází z toho, že žalovaný měl vrátit na základě první smlouvy jistinu ve výši 20 000 Kč a kapitalizované úroky ve výši 3 400 Kč do 1. 11. 2019, celkem 23 400 Kč. Zaplatil-li žalovaný pouze 19 559 Kč, nezbylo, než dospět k závěru, že žaloba je co do rozdílu těchto částek, tedy co do 3 841 Kč důvodná.
9. Na základě druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru měl žalovaný vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč a kapitalizované úroky ve výši 2 000 Kč, celkem 12 00 Kč, do 9. 2. 2020. Zaplatil-li žalovaný pouze 2 600 Kč, nezbylo, než dospět k závěru, že žaloba je co do rozdílu těchto částek, tedy co do 9 400 Kč, důvodná.
10. Jelikož žalovaný nezaplatil poskytnuté peněžní prostředky do rozhodnutí soudu zcela, octl se s placením dluhu v prodlení ke dni následujícím po každé dohodnuté lhůtě splatnosti, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , stejně jako úroky v dohodnuté výši.
11. Jiná je situace, pokud jde o požadavek na úhradu nesplacené části poplatků a příslušenství. Soud ohledně těchto poplatků, který byly pojmenovány jako poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso, dospěl k závěru, že je třeba považovat je rovněž za úrok ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z., představující odměnu úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Je nepodstatné, zda je úrok vyjádřen pevnou částkou nebo jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje, což v projednávané věci představovalo 18, 96 či 21,27% ročně. Účastníci mohou jako projev své smluvní volnosti sjednat i další plnění, která úvěrující v souvislosti s úvěrem poskytne a za které se úvěrovaný zaváže zaplatit nad rámec úroku další odměnu. Z obsahu uzavřených smluv však neplyne, že by se předchůdce žalobkyně zavázal k jakémukoliv jinému plnění, kromě poskytnutí peněžních prostředků a zjevně motivován snahou zastřít skutečnou výši úroku, jeho část pouze pojmenoval jako poplatek za služby, které ve skutečnosti žádnými službami nejsou. Je nepochybné, že mají-li být peněžní prostředky poskytnuty, musí být úvěrovanému předány, stejně jako to, že jím musí být spláceny. Úkony s tím spojené jsou nezbytné pro poskytnutí peněžních prostředků a nic navíc jimi úvěrovaný nezískává. Hotovostní inkaso je z tohoto pohledu zdánlivou nabídkou služby, o kterou žalovaný nežádal, neboť z formuláře smlouvy je zřejmé, že šlo o jediný, předchůdcem žalobkyně určený způsob splácení, který žalovaný neměla možnost odmítnout. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o těchto poplatcích je ve smyslu § 580 a § 588 o. z. nemravné, tudíž absolutně neplatné a nezbylo, než žalobu, pokud jde o neuhrazené části dohodnutých poplatků, včetně příslušenství, zamítnout.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná, žalovaný náklady řízení neuplatnil a soudu tak nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.