Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
72 C 140/2020-84
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno
sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 12.069,18 Kč s příslušenstvím - debetní zůstatek
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12.069,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 11.891,02 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky ve výši 11.891,02 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.575 Kč k rukám zástupce žalobce, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12.069,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 11.891,02 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky ve výši 11.891,02 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.575 Kč k rukám zástupce žalobce, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 12.069,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak že dne 18. 9. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (původně právnická osoba), IČO, se sídlem adresa, a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou uvedena v Příloze č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky oznámením ze dne 2. 10. 2019 ze strany původního věřitele. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách označená pod číslo ve formě možnosti přečerpání běžného účtu, tzv. Flexikredit. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž dispozice ke smlouvě obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, jako je výše povoleného limitu, číslo běžného účtu vedeného pro žalovanou bankou apod. Součástí smlouvy byly rovněž Základní produktové podmínky obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování konkrétních produktů a služeb, sazebník, úrokový lístek a speciální produktové podmínky, pokud byly sjednané. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že s uvedenými dokumenty se seznámila, s jejich obsahy byla srozuměna a s nimi souhlasí. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr, který byla žalovaná oprávněna čerpat až do výše povoleného limitu průběžně tak, že předchůdce žalobce prováděl platební příkazy žalované z prostředků na běžném účtu, a to i přesto, že na běžném účtu nebyl dostatek prostředků k jejich úhradě. Žalovaná byla povinna čerpat úvěr takovým způsobem, aby povolený limit nebyl překročen. Žalovaná se na základě uzavřené smlouvy zavázala dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu, a rovněž se zavázala vrátit předchůdci žalobce peněžní prostředky ve prospěch běžného účtu a zajistit, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch běžného účtu dosáhl minimálně 50 % povoleného limitu a aby nedošlo k žádnému z případů porušení dle Základních produktových podmínek. Žalovaná se přitom dle článku 19 Základních produktových podmínek zavázala, že účet bude vykazovat kreditní zůstatek po dobu jednoho kalendářního dne, a to alespoň v období minimálně 360 kalendářních dnů. Žalované rovněž vznikla povinnost platit z čerpaného úvěru úroky dle oznámení v Dispozicích ke Smlouvě v článku Flexikredit spolu s poplatky za vedení nebo čerpání úvěru dle Sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze Smlouvy a Základních produktových podmínek v podobě nevrácení částky odpovídající čerpanému nepovolenému debetu, když nedodržela minimální měsíční kreditní příjem a požadavek na kreditní zůstatek po dobu jednoho kalendářního dne v období minimálně 360 kalendářních dnů, předchůdce žalobce ke dni 11. 5. 2017 převedl debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet číslo. Žalovaná tak byla povinna vrátit předchůdci žalobce dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky takovým způsobem, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců, o čemž byla bankou informována. Úroková sazba, kterou byl splatný Flexikredit úročen, činila 29 % ročně dle vyhlašované roční úrokové sazby pro nepovolený debetní zůstatek. Převedením dluhu na úvěrový účet byl tento dluh ve výši převedené na úvěrový účet na běžném účtu vyrovnán a zaplacen prostředky z poskytnutého úvěru a žalované tak po převedení na úvěrový účet vznikla povinnost uhradit právě dluh z úvěru. Částka převedená na úvěrový účet tak tvoří jistinu úvěru a nejedná se o nové poskytnutý úvěr. Žalovaná však uvedený splatný debetní zůstatek neuhradila, a proto předchůdce žalobce úvěr ke dni 9. 10. 2017 zesplatnil a vyčíslil. Žalovaná byla vyzvána k jednorázové úhradě celé dlužné částky, kterou však neuhradila. Ke dni postoupení pohledávky, tj. 18. 9. 2019, tak činil dluh žalované celkem částku ve výši 12.069,18 Kč a byl tvořen jistinou ve výši 11.891,02 Kč představující vyčerpanou a dosud neuhrazenou částku úvěru, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 178,16 Kč. Žalobce dále uvedl, že dluh byl ode dne postoupení pohledávky, tj. od 19. 9. 2019, úročen zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dále smluvním úrokem ve výši 29,00 % ročně dle smlouvy. Žalovaná byla rovněž vyzvána ve smyslu § 142a o. s. ř. před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, ani poté však žalovaná dlužnou částku neuhradila.
2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
3. Žalovaná se v rámci podaného odporu doručeného soudu dne 2. 7. 2020 vyjádřila v tom smyslu, že dlužnou částku není schopna uhradit, ze starobního důchodu jsou jí prováděny exekuční srážky, je jí ponecháno pouze životní minimum, nemá žádný movitý majetek, který by prodala a dluh uhradila. Vhledem k jejímu věku a špatnému zdravotnímu stavu žije v domě s pečovatelskou službou. Žalovaná dále požádala o možnost zapsání dluhu do pořadníku OSSZ a následné srážení splátek z jejího důchodu.
4. Na výzvu soudu se žalovaná dále vyjádřila podáním doručeným soudu dne 23. 10. 2020 tak, že dluh neuznává v plném rozsahu, nemá si jak ověřit správnost dluhu a není schopna jej hradit ve formě navržených splátek. Dále k tomu doplnila, že je již stará osoba, má dluhů několik, konkrétní společnosti a částky si již nepamatuje, kdy předpokládá, že tento dluh je její, ale nemá si to jak ověřit. Na platební rozkaz, který jí byl doručen, reagovala pouze tím, že nemá žádný majetek, aby dluh uhradila, z důchodu jí jsou prováděny srážky ve prospěch jiných exekucí. Je jí ponecháno pouze životní minimum, po uhrazení nájmu v domě s pečovatelskou službou, uhrazení nákladů na léky a jídlo, jí nezbývají žádné volné peněžní prostředky. Proto požádala soud, aby byla dlužná částka hrazena srážkami z jejího důchodu, jakmile to bude možné, tedy aby byl dluh připojen do pořadníku ČSSZ a následně byly prováděny srážky. Ani v posléze soudu adresovaném podání doručeném dne 29. 4. 2021 nedošlo ze strany žalované k výslovnému uznání dluhu, kdy žalovaná současně uvedla, že ani nežádá o splátky. Současně však uvedla, že vzhledem k jejímu věku si již nic nepamatuje, ví jen, že má nějaké dluhy, není si však vědoma, jaké a v jaké výši. Dluhy jsou hrazeny ve formě srážek z důchodu od České správy sociálního zabezpečení, z důchodu po srážkách si hradí nájem, zbývají jí cca 3.000 Kč na léky, jídlo a hygienu. V současné době je inkontinentní, tudíž výdaje související s hygienou jsou velké.
5. Žalobce v podání ze dne 1. 3. 2021 mimo jiné uvedl, že souhlasí s tím, aby žalovaná dlužnou částku a náhradu nákladů řízení uhradila formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč měsíčně.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
7. Mezi žalovanou a předchůdcem žalobce byla uzavřena dne 16. 12. 2002 smlouva o Flexikontu, na základě které se banka, předchůdce žalobce, zavázala žalované jako klientovi zřídit běžný korunový účet č. bankovní účet. Součástí uzavřené smlouvy byly rovněž dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb uzavřené mezi klientem a bankou dne 18. 10. 2004. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 3. 9. 2007 se podává, že na základě žádosti mezi předchůdcem žalobce a žalovanou došlo ke sjednání označeného produktu v návaznosti na uzavřenou smlouvu o běžném účtu č. bankovní účet, přičemž úvěrový rámec byl sjednán ve výši 10.000 Kč. Žalobce k produktu předložil Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 5. 5. 2015. Žalobce rovněž předložil Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016, Část Flexikredit – kontokorentní úvěry (povolený debetní zůstatek k běžnému účtu). Z předloženého sazebníku mimo jiné vyplývají jednotlivé částky poplatků za vybrané služby poskytované předchůdcem žalobce, a to konkrétně ve vztahu ke sjednanému produktu s označením Flexikredit – kontokorentní úvěr (povolený debetní zůstatek k běžnému účtu). Z příslušného sazebníku se podávají výše poplatků jednotlivých položek, a to rovněž ve vztahu k následnému nedodržení smluvních podmínek. K produktu s označením Spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit dále žalobce předložil Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 12. 2016. Z příslušného úrokového lístku platného ke dni 26. 8. 2015 se podává úroková sazba za splatný Flexikredit ve výši 24 % ročně a dále výše smluvního úroku z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně.
8. Dne 12. 5. 2017 bylo žalované oznámeno ze strany předchůdce žalobce, že byl otevřen úvěrový účet ke splacení Flexikreditu. Z dopisu se podává, že předchůdce žalobce žalované sděloval, že na základě opakovaného porušování sjednaných podmínek nebo smlouvy došlo ke zrušení poskytování produktů Flexikredit s ohledem na vzniklý dluh ve výši 12.135,02 Kč, který byl z běžného účtu žalované označeného pod č. bankovní účet převeden na nově otevřený úvěrový účet číslo. Žalovaná byla rovněž vyzvána k zaplacení dlužné částky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.516,87 Kč vždy k 11 dni každého měsíce, kdy splatnost první splátky byla stanovena ke dni 11. 6. 2017.
9. Dopisem ze dne 10. 5. 2017 bylo žalované oznámeno ukončení poskytování produktu Flexikredit k běžnému účtu vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu a prodlení se splněním závazku, přičemž bylo žalované současně sděleno, že povolený limit k běžnému účtu byl zrušen s okamžitou účinností. Ke dni odeslání tohoto oznámení byl běžný účet přečerpán o částku 11.135,02 Kč.
10. Výše dlužné částky je patrná z žalobcem předloženého výpisu z úvěrového účtu ke dni 20. 9. 2019, z něhož se podává výše částky 12.069,18 Kč tvořící konečný zůstatek po splatnosti. Dne 9. 10. 2017 bylo žalované oznámeno, že došlo v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání k zesplatnění dlužné částky ve výši 12.135,02 Kč, žalovaná tak byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Dále žalobce předložil podrobnou platební historii ke smlouvě spolu s podklady označenými jako amortizace spolu s umořovací tabulkou a tabulkou předpisů úroků z prodlení.
11. Žalobce dále předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 18. 9. 2019 spolu se seznamem postupovaných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019, kdy z přílohy č. 1 příslušného seznamu se mimo jiné podává, že mezi jinými byla postoupena také pohledávka s příslušným číslem smlouvy/účtu žalované s označením pod číslo. Žalobce doložil příslušný podací arch označený datem 7. 10. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 je zřejmé, že předchůdce žalobce žalovanou informoval o postoupení pohledávky vzniklé z titulu smlouvy číslo. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která ke dni 20. 9. 2019 činila částku 12.069,18 Kč.
12. Dne 18. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzvu žalobce předložil spolu s příslušným podacím lístkem s datem podání 18. 11. 2019.
13. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů.
14. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
16. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
17. Na základě předložených důkazů a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve sjednaných splátkách vrátit. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalované sjednaný úvěr poskytl. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, neboť z její strany došlo k porušení sjednaných podmínek.
18. Ke dni 9. 10. 2017 tak došlo k zesplatnění jistiny úvěru, a žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Žalované tudíž vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce zesplatněnou jistinu úvěru a úrok z dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem na postoupení pohledávky za žalovanou ze strany právního předchůdce žalobce na žalobce je dána aktivní legitimace žalobce ve sporu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované adresováno ze strany právního předchůdce žalobce. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové výši 12.069,18 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení po postoupení pohledávky, tj. ode dne 19. 9. 2019, do zaplacení, kdy dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 11.891,02 Kč představující vyčerpanou a dosud neuhrazenou částku úvěru spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 178,16 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky ve výši 11.891,02 Kč ode dne postoupení pohledávky, tj. ode dne 19. 9. 2019, do zaplacení, dle uzavřené smlouvy.
19. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
20. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž s ohledem na žalobcem vyjádřené stanovisko, pokud se jedná o možnost úhrady plnění prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek, soud postupoval takovým způsobem, že stanovil, že peněžité plnění včetně náhrady nákladů řízení může být žalované uloženo k zaplacení prostřednictvím jednotlivých splátek.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 4.575,20 Kč, resp. po zaokrouhlení 4.575 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 300 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a dále v odměně advokáta dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 1 úkon právní služby po 1.620 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (písemné podání ze dne 1. 3. 2021), spolu s paušální náhradou nákladů za úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 3.120 Kč ve výši ve výši 655,20 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. Pokud se jedná o podání ze dne 2. 3. 2021, soud žalobci náhradu nákladů v podobě odměny právního zástupce za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť tímto podáním byla doplněna tvrzení, jež měla být obsažena již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.