Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 279/2021-32

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 15 900 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 532,87 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 223,98 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 711,11 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 411,11 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 3. 2021 do zaplacení, a spolu s úroky ve výši 18,95 % ročně jdoucími z částky 15 711,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 15 900 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 532,87 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 223,98 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 711,11 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 411,11 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 3. 2021 do zaplacení, a spolu s úroky ve výši 18,95 % ročně jdoucími z částky 15 711,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 27. 6. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 540 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 14 400 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 600 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,95 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 7 200 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20. 8. 2020. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 8. 11. 2019 Celkem žalovaný uhradil částku 13 700 Kč. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 200 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 15 711,11 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 4 488,89 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 223,98 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 532,87 Kč, úroků ve výši 18,95 % ročně z částky 15 711,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 15 711,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 6. 2019 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 14 400 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 3 600 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 7 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 32,15 %.

4. Z karty zákazníka ze dne 27. 6. 2019 má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do 9. 6. 2025. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, bankovní výpisy – příjmy/výdaje, pracovní smlouva. Jako zdroj hlavních příjmů žalovaného byl uveden hlavní pracovní poměr (žalovaný pracoval u společnosti právnická osoba jako dělník). Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil částku 12 491 Kč, jiné příjmy žalovaný nevykázal. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 3 600 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, celkem tedy částku 8 100 Kč. Použitelný příjem byl vyčíslen na 4 391 Kč s tím, že žalovaný nemá zápůjčku ani u původního věřitele ani u jiné společnosti. Dále žalovaný uvedl, že žije s rodiči a je svobodný. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. Pohledávka za žalovaným je v seznamu postoupených pohledávek, která tvoří přílohu smlouvy o postoupení pohledávek identifikována číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému bylo dne 22. 2. 2021 na adresu obec a číslo, zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky. Oznámení obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne 14. 5. 2021 na adresu obec a číslo, upozorněn na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byl vyzván ke splacení zbývající částky úvěru a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 23 357,59 Kč, nejpozději do 28. 5. 2021 na účet žalobkyně.

8. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud za prokázané, že obsahuje právní názor soudu vztahující se k povinnosti věřitelů ověřovat úvěruschopnost dlužníků ve vztahu k  , o spotřebitelském úvěru.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

10. Podle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (odst. 1). Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 (odst. 2 písm. b)).

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

15. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

16. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaný schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 18 000 Kč zaplatit částku 32 400 Kč, a to v týdenních splátkách po 540 Kč (tj. měsíčně 2 160 Kč). Nebylo prokázáno, že by původní věřitelka porovnala a řádně zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 20. 10. 2021 uvedla, že původní věřitelka ověřovala údaje o žalovaném v obchodním informačním systému původní věřitelky, který měl obsahovat skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a který měl posoudit schopnost žalovaného splácet požadovanou částku. Žádný výstup z interního systému původní věřitelky, ze kterého by byl seznatelný postup, jakým došlo k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, předložen nebyl. Dále žalobkyně ve svém vyjádření znovu odkázala na informace obsažené v zákaznické kartě, ale nedoložila žádnou u, ze které by bylo možné údaje zaznamenané v zákaznické kartě vyhodnotit jako pravdivé, a to přesto, že jsou v zákaznické kartě označeny konkrétní y, které si měla původní věřitelka při ověřování úvěruschopnosti žalovaného od žalovaného vyžádat. Je na věřiteli (resp. následně na žalobkyni), aby prokázal, že dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost spotřebitele. Pokud se věřitel, resp. žalobkyně dovolává toho, že informace získané od spotřebitele jsou zaznamenané v zákaznické kartě, tak jde o informace nepodložené a toliko v rovině tvrzení, které nelze v případě pochybností bez dalších důkazů prokázat. Bylo plně v kompetenci původního věřitele, v jaké formě od spotřebitele informace získá. Věřitel tak mohl chtít sdělit informace nejen ústně (a ty následně zaznamenat do zákaznické karty), ale mohl chtít tyto údaje předložit i prostřednictvím kopií dokumentů (nájemní smlouva, pracovní smlouva apod.), které by ověřovaly pravdivost ústně poskytnutých informací spotřebitelem a případně by umožňovaly i zpětnou kontrolu toho, že nedošlo k omylu při zaznamenávání získaných informací do zákaznické karty. Uvedená kopie dokumentu ostatně nemusela být vyhotovována ani v listinné podobě, aby se věřiteli nezvyšovaly náklady na administrativní činnost, ale mohla být uchovávána v elektronické podobě (i prostřednictvím prostého nafocení do telefonu zprostředkovatele úvěru a následného uložení elektronického souboru u věřitele). Není tak nepřiměřeným požadavkem vyžadovat po věřiteli (žalobkyni), aby informace zaznamenané v zákaznické kartě prokázal konkrétními relevantními listinami, tento požadavek je navíc stanoven i a 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který poskytovateli resp. zprostředkovateli úvěru ukládá povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně nepředložila ani výstupy z interního systému původního věřitele, kterým měla být analyzována schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a nebyly předloženy ani y, které měl mít původní věřitel k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Nadto zjištěný příjem žalovaného je velmi nízký a splátky poskytovaného úvěru by v takovém případě dosahovaly téměř 1/5 příjmů žalovaného, oproti tomu zbývající zaznamenané výdaje pak působí podhodnoceně a nejsou podloženy žádným dokladem, který by je potvrzoval. Žalovaný sice uvedl, že bydlí u rodičů, ale k tomu nebylo předloženo ani žádné prohlášení nebo potvrzení. Osobní měsíční náklady se pak pohybovaly na hranici životního minima, přičemž životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení), a to spíše pro přechodné období. Rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Lze připustit, že v měsíci, ve kterém dlužník čerpá úvěr, dojde v daném měsíci ke zlepšení finanční situace a za poskytnutý úvěr si může spotřebitel pořídit věc či službu dle své potřeby, ovšem následující měsíce, je rozpočet dlužníka zatížen o splátky, se kterými nemůže počítat na nákup běžných záležitostí. Pakliže původní věřitel počítal s příjem žalovaného toliko v částce okolo 12 000 Kč, tj. byl svou výší na hranici minimální mzdy, nelze považovat splátku ve výši cca 1/5 tohoto příspěvku za přiměřenou, resp. nelze dospět k závěru, že by byl dlužník s takovýmto příjmem schopen dlouhodobě vyměřené splátky hradit.

17. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitelka řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle ,3 Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. -13, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že v případě nedoložení konkrétních listin k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, může být se svou žalobou neúspěšná. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila toliko rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ale není pro zdejší soud nijak závazný a navíc se vztahuje i k aplikaci zákona, který nedopadá na zde projednávaný případ ( , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně ale nepředložila nic, z čeho by bylo prokázáno, že se původní věřitelka řádně zabývala zjištěním příjmů a výdajů žalovaného (zejm. na bydlení a na běžnou osobní potřebu). Jak soud tedy zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, neboť příjem žalovaného se pohyboval na hranici minimální mzdy, zároveň by vyměřené splátky dosahovaly téměř 1/5 příjmů žalovaného a ostatní zaznamenané výdaje působí podhodnoceně, čímž nelze mít za to, že by byla zjištěna dostatečná finanční rezerva.

18. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 13 700 Kč a poskytnutá jistina činila částku 18 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen vrátit zbývající část nesplacené jistiny v celkové částce 4 300 Kč (18 000 Kč – 13 700 Kč). Dále soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 8. 3. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Den splatnosti soud určil dle lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 22. 2. 2021, dle domněnky dojití byla doručena žalovanému dne 25. 2. 2021, což byl i počátek 10 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Poslední den lhůty připadal na 7. 3. 2021. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. (výrok I).

19. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu podle

20. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok ani zákonný úrok požadovaný před datem, od kterého byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou dluhu. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 82 % a 18 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 64 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.