Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 261/2020-40
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 143 183,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 38 270 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 38 270 Kč od 4.9.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v částce 104 913,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 836,61 Kč od 4.9.2020 ve výši 8,25 % ročně do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá v částce smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od 4.9.2020 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 38 270 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 38 270 Kč od 4.9.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v částce 104 913,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 836,61 Kč od 4.9.2020 ve výši 8,25 % ročně do zaplacení. III. Žaloba se zamítá v částce smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od 4.9.2020 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 6. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky
143 183,50 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného plnění ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále rovněž„ úvěrová smlouva“) ze dne 23. 4. 2020, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl vyplacen ve prospěch žalovaného. Žalobce uvedl, že smlouva byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace, úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 74 083 Kč, (40 000 Kč – jistina, 34 083 Kč – sjednané úroky), zápůjční úroková sazba ve výši 23 % p. a. a RPSN ve výši 38,71 % p. a. Ke každému 15. dni každého měsíce měla být žalovanou uhrazena splátka ve výši po 1 029 Kč měsíčně, celkem bylo sjednáno 72 splátek.
2. Žalobce dále uvedl, že ke smlouvě byla sjednána doplňková inkasní služba a doplňková služba PODPORA. Dle tvrzení žalobce žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 6. 2020, nezaplatil tedy splátku v celkové výši 1 730 Kč (splátka úvěru
+ splátka za výkon inkasní služby 164 Kč a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši
537 Kč, tyto doplňkové byly splatné společně s měsíční splátkou). Žalobce zaslal žalované první písemnou upomínku dne 20. 6. 2020, druhou dne 5. 7. 2020. Žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru
a naúčtování veškerých sankcí a nároků ze smlouvy o úvěru i ze smluv o inkasní službě a o službě PODPORA. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, proto žalobce zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 143 272,15 Kč, tato částka se skládala ze zbylé části jistiny ve výši 39 737,74 Kč, zbylé části úroků 33 315,89 Kč, zbylé části inkasní služby 11 644 Kč, zbylé části doplňkové služby PODPORA ve výši 38 127 Kč, nákladů na upomínky 500 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru 71,64 Kč, smluvních úroků za prodlení inkasní služby 6,56 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 868,87 Kč. Zesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 7. 2020, v dopise byl vyzván k úhradě dluhu do 3. 9. 2020.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud ke zjištění skutkového stavu věci. Listin Listina v podobě internetově zpracovaného a sdíleného dokumentu (viditelný zadávací řádek v horním okraji dokumentu) obsahující formulářově formovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále rovněž„ předmětná smlouva“) spolu s přílohami č. 1 až
č. 7 (příloha č. 1 vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů, č. 2 formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, příloha č. 3 tabulka umoření, příloha číslo smlouva o inkasní službě, přílohou č. 5 dotazník k posouzení bonity spotřebitele a přílohu č. 6 smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, příloha č. 7 smlouva o inkasní službě) prokazuje, že účastníci uzavřeli dne 23. 4. 2020 elektronickým způsobem tuto dohodu.
5. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ze strany žalobce ve výši 40 000 Kč. Dále si ve smlouvě účastníci sjednali jeho délku 72 měsíců, zápůjční úrokovou sazbu ve výši 23 % p. a., RPSN ve výši 38,71 %. Dále se zde žalovaný zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr žalobci
a současně také úrok v celkové výši 34 083 Kč, jde tedy o celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 74 083 Kč (bod 4.9.). Strany si sjednaly výši měsíčních splátek po 1 029 Kč, splatnost k 15. dni měsíce (bod 5.1.), pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky pak pro poskytovatele – žalobce bylo sjednáno právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a právo na úhradu způsobené majetkové
a nemajetkové újmy (bod 5.3. smlouvy). Poskytovatel měl při prodlení spotřebitele tohoto vyzvat k úhradě a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů, první písemná upomínka zpoplatněna částkou 300 Kč; druhá písemná upomínka zpoplatněna částkou 500 Kč (bod 5.4. smlouvy). V bodě 5.5. smlouvy strany sjednaly pro případ zesplatnění jistiny úvěru jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, včetně oprávnění žalobce k zesplatnění této smluvní pokuty, zákonného úroku z prodlení, upomínek, inkasní služby a jiné doplňkové služby (byla-li sjednána).
6. Doplňková inkasní služba a doplňková služba PODPORA byly sjednány v přílohách smlouvy
a byly označeny jako fakultativní, sjednané na žádost žalované, přičemž jejich podmínky byly upraveny samostatnými smlouvami v příloze č. 4 a příloze č. 6 úvěrové smlouvy, obě doplňkové smlouvy se dle č. VII. úvěrové smlouvy staly součástí této smlouvy, obě byly formovány jako formulářové, formát dokumentu odpovídal internetově zpracovanému a sdílenému dokumentu. V doplňkových smlouvách (přílohy číslo číslo úvěrové smlouvy) si strany sjednaly, že žalovaná souhlasí s inkasem z účtu tam specifikovaného, kdy inkasní služba i služba PODPORA je hrazenou nepovinnou službou, žalovaná coby spotřebitel se zde zavázala uhradit poskytovateli za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 11 808 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši po 164 Kč měsíčně, splátka hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru, obdobně u doplňkové služby PODPORA se žalovaný zavázal uhradit poskytovateli za výkon této služby po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 38 664 Kč v měsíčních splátkách ve výši po 537 Kč měsíčně. Pro případ zesplatnění samotného spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit zbývající část doplňkové inkasní služby a doplňkové služby PODPORA. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal k úhradě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných částky vyplývajících z doplňkových služeb, až do zaplacení jejich zbývající části. Sjednání inkasní služby a Doplňkové služby PODPORA je rovněž prokázáno dokumenty s názvem Žádost o zřízení inkasní služby a Žádost o zřízení doplňkové služby PODPORA, opět v podobě internetově sdíleného dokumentu (zadávací řádek v záhlaví).
7. Potvrzení elektronické komunikace mezi účastníky ve fázi sjednávání obsahu smlouvy vyplývá rovněž z potvrzení o provedení verifikační platby ve výši 10 Kč ze strany žalovaného ve prospěch účtu žalobce, dále z oznámení o založení souhlasu s inkasem pojícího se k účtu žalované, kdy v textu údajů k transakci bylo uvedeno:„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“
8. Potvrzením o vyplacení úvěru obsahujícím platební instrukce ze dne 23. 4. 2020 byla ověřena výše nastavené měsíční splátky 1 730 Kč s počáteční splátkou datovanou k 15. 5. 2020.
9. Skutečnost o nehrazení splátek úvěru žalovaným vyplývá zejména z upomínání žalovaného ze strany žalobce – prokázáno upomínkou č. 1 ze dne 20. 6. 2020 spolu s podacím archem z téhož data v reakci na neuhrazení splátky splatné dne 15. 6. 2020. Následnou upomínkou č. 2 ze dne
5. 7. 2020, spolu s podacím archem z 5. 7. 2020 byla prokázána výzva na žalovaného č. 2.
10. Přípisem ze dne 21. 7. 2020 spolu s podacím archem z téhož dne bylo prokázáno provedení zesplatnění úvěru žalobcem, obsahující současně předžalobní upomínku, kterou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 143 272,15 Kč. Tato celková částka v sobě zahrnovala: zbylou část jistiny 39 737,74 Kč, zbylou část úvěrových úroků 33 315,89 Kč, zbylou část inkasní služby 11 644 Kč, zbylé části doplňkové služby PODPORA (částka 8 591 Kč za variantu„ odklad“, částka 14 768 Kč pro variantu„ nemoc“ a částka 14 768 Kč pro variantu„ práce“), náklady na upomínky 500 Kč (náklady první upomínky ve výši 300 Kč uhrazeny, náklady druhé upomínky ve výši 500 Kč zůstaly), smluvní úroky za prodlení úvěru 71,64 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 6,56 Kč a smluvní pokutu k úvěru ve výši 19 868,87 Kč. Pro úhradu dluhu byl žalovaný vyzván ve lhůtě do 14 dnů od vystavení dopisu, tj. do 3. 9. 2020.
11. Ze znaleckého posudku číslo ze dne 7. 5. 2018 vypracovaného anonymizováno jméno příjmení, znalcem, vyplývá zadání znaleckého úkolu„ vypracovat znalecký posudek ve věci porovnání podmínek, za jakých právnická osoba poskytuje spotřebitelské úvěry v porovnání podobných společností a bank“ a zodpovědět otázky, jež byly rozvedeny. Závěry uvedeného posudku obsahující srovnání žalobcem poskytovaných služeb s jinými obdobnými subjekty soud nepovažuje za podstatné pro posouzení projednávané věci, a proto jej neprovedl k důkazu. Údaje obdobného charakteru obsahují listin y týkající srovnání Člověka v tísni, rozbor Institutu aplikovaného práva, sdělení ČNB ze dne 18. 11. 2019 včetně metodiky, Certifikátu žalobce ze dne 22. 3. 2018, seznam poskytovatelů nebankovních služeb, kdy provedení těchto listin k důkazu soud pro nadbytečnost zamítl. Soud k důkazu neprovedl smlouvu číslo která se nevztahuje k pohledávce nárokované v tomto řízení.
12. Prověřování bonity žalovaného vyplývá z následujících dokladů žalobce: Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil její rodné číslo, stejně jako tu skutečnost, že žalobci poskytla kopii tohoto průkazu. Ze záznamu o vyhledávání v databázi neplatných dokladů soud zjistil, že občanský průkaz žalované nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Z listin y označené jako Historie transakcí k účtu č. bankovní účet vyplývá, že tento účet je veden na jméno žalovaného a zjištěním stavu tohoto účtu žalobce ověřoval finanční způsobilost a bonitu žalovaného. Počáteční zůstatek účtu ke dni 1. 2. 2020 činil 2 770,78 Kč a ke dni 29. 2. 2020 činil 4 567,79 Kč. Celková výše příjmů v období od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020 činila 93 341 Kč a celková výše výdajů 91 543,99 Kč. Výpis obsahuje desítky položek, např. dne 25. 2. 2020 čerpání spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, ve dnech 26. 2. 2020 a 27. 2. 2020 výplata sázkové kanceláře anonymizováno ve výši 15 000 Kč každá.
13. Ze záznamu o vyhledávání v Centrální evidenci exekucí soud zjistil, že žalobce dne 22. 4. 2020 provedl lustraci žalovaného v této databázi a zjistil, že proti žalovanému nebyly vedeny exekuce. Ze záznamu o vyhledávání v insolvenčním rejstříku soud zjistil, že ke dni 22. 4. 2020 nebyl veden záznam o insolvenčním řízení žalovaného. Žalobce předložil k důkazu fotokopii rodného listu žalovaného. Z výplatní pásky ze dne 7. 4. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo za období 3/2020 vyplacena mzda ve výši 24 472 Kč.
14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Soud se nejprve z úřední povinnosti (anonymizováno C číslo anonymizováno) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
21. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy dne 22. 4. 2020 věděl, že žalovaný nebude schoprn úvěr splácet. Z listin předložené žalobcem, zejména z výpisu z účtu vyplývá, že příjmem žalovaného byla mzda ve výši 23 341 Kč a příchozí platba od právnická osoba ve výši 30 000 Kč, naproti tomu žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč u anonymizováno, a pouze po čerpání tak vysokého úvěru byl schopen žalovaný zůstat svojí měsíční bilancí ve velmi strohé kladné bilanci svého bankovního účtu. V dotazníku posouzení bonity, tj. příloze 5 smlouvy jsou zde uvedený náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na manžela 0 Kč, náklady na děti 0 Kč, náklady na splátky úvěrů 2 600 Kč, náklady na bydlení 9 580 Kč, celkově jsou měsíční příjmy vyčísleny částkou 24 472 Kč a výdaje 18 980 Kč, s měsíčním zůstatkem 3 762 Kč. Skutečné měsíční příjmy a výdaje se od údajů uvedených v posuzování bonity liší. Na první pohled je zřejmé, že žalovaný má závažné finanční problémy, kdy žalobce se touto zcela zjevnou skutečností nijak nezabýval. Žalobce si při poskytnutí úvěru musel být vědom, že výdaje dle výpisu z účtu vzbuzují zásadní pochybnosti o solventnosti žalovaného, kdy částka výdajů 91 543,99 Kč mnohonásobně přesahuje běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného a jeho příjmy dle posouzení bonity.
23. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu se zákonem, kdy před uzavřením smlouvy nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Z výpisů účtu žalované vyplývá, že této na splátky úvěru nezbývalo při uzavření smlouvy ničeho a neměl žádné úspory a jejím hlavním příjmem byl úvěr čerpaný ve výši 40 000 Kč, kdy žalovaný tyto prostředky spotřeboval do 15 dní. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal účelově tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, kdy si byl vědom, že taková částka je z hlediska výše výdajů žalovaného nicotná. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.
24. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované.
25. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ), neboť oproti poskytnutým 40 000 Kč žalobce nárokuje plnění včetně úroku, jehož část žalobce zastírá inkasní službou a různými doplňkovými službami, které žalovanému fakticky z důvodu předčasného ukončení smluvního vztahu poskytnout nemohl, v celkové výši 103 446,50 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítl (§ 588 OZ ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
26. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalované (úvěr ve výši 40 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ ). Žalovaný žalobci již zaplatila částku 1 730 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 38 270 Kč.
27. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení nejpozději uplynutím lhůty poskytnuté žalovanému v rámci předžalobní výzvy k plnění, (ust. § 573 OZ ) a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
28. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 38 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 38 270 Kč od 4.9.2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.). Ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl (výrok II. a III.).
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.