Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 135/2021-46
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 41 800 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 106,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 219,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 207,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 41 800 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 838 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 106,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 219,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 207,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 41 800 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 838 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný úvěr v této výši vyčerpal. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 956 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Žalovaný však úvěr nesplácel, a žalobkyně proto prohlásila v souladu se smluvními ujednáními za okamžitě splatný ke dni datum Ani po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost. Systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že není třeba příjem dokládat s tím, že tento model se používá pro klienty, kteří deklarovali společenské postavení zaměstnanec nebo důchodce. Při posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z příjmu žalovaného 14 000 Kč měsíčně, jeho výdajů 13 016 Kč měsíčně a platební kapacita vypočtená systémem činila 984 Kč měsíčně, tedy byla dostatečná pro splátku 956 Kč měsíčně. Žalovaný byl prověřován v CBCB bez negativních informací, a na základě aplikačního skóre byla stanovena nízká rizikovost klienta. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně částku 41 800 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni datum ve výši 7 207,96 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum ve výši 2 326,11 Kč, úroku 14,9 % ročně z částky 41 800 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 41 800 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu, kterou mu žalobkyně zaslala.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným má soud za prokázáno, že žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do výše úvěrového limitu 40 000 Kč, které mohou být čerpány ke dni datum, a to jako bezúčelový úvěr na účet číslo bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem v pevné úrokové sazbě 14,9 % ročně, celkem mělo být uhrazeno 57 340,83 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 956 Kč od datum s tím, že poslední splátka splatná dne datum bude ve výši 945,83 Kč Smlouva obsahuje dále další práva a povinnosti smluvních stran, mj. povinnost hradit smluvní pokutu v případě prodlení se splácením předepsaných splátek, jakož i náklady a poplatky za 1. a další upomínku 300 Kč a poplatek za výzvu 500 Kč, a to dle sazebníku žalobkyně. Pojištění úvěru sjednáno nebylo. Smlouva o úvěru byla sjednána na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum, jak má soud za prokázáno z obsahu této žádosti, přičemž ohledně osoby žalovaného je zde uvedeno, že je zaměstnancem, je svobodný, v domácnosti žije jeden člen, bydlí v obecním/státním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, jiné příjmy nemá, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů jsou 5 000 Kč měsíčně, splácí úvěry či jiné závazky 1 800 Kč. V současném zaměstnání je od dubna 2019 a doložil výpis z účtu. Žalovanému byly oproti podpisu rovněž předány předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující základní parametry úvěru.
Ze schvalovacího protokolu ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti pro účely spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný je v pozici zaměstnance, nebyla u něj nutnost doložení příjmů a žalovaný je vyhodnocován automaticky. Byl kontrolován v databázi debetu, vyhodnocen v rámci scooringu, přičemž jeho žádost o úvěr byla schválena ve výši 40 000 Kč, s parametry úvěru tak, jak byly následně sjednány ve smlouvě o úvěru.
4. Z informace z Credit Bureau ve vztahu k žalovanému bylo zjištěno, že u něj byly prověřovány kontrakty existující i minulé kontrakty a byl zjištěn jeden existující kontrakt, a to 1 splátkový kontrakt s měsíční splátkou 1 680 Kč a nesplacenou jistinou 60 480 Kč. Jiné nesplátkové kontrakty a debety na běžných účtech zjištěny nebyly.
5. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období 2. 1. – datum bylo zjištěno, že dne datum žalovaný čerpal úvěr 40 000 Kč na účet č. bankovní účet.
6. Z 1. upomínky, 1. výzvy k zaplacení a 2. výzvy k zaplacení (bez uvedení data) má soud za prokázáno, že tyto vyhotovila žalobkyně pro žalovaného s tím, že k datu datum, datum a datum nebylo dost peněz na jeho účtu a tudíž neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě zde specifikovaných dlužných částek úvěru a byl mu vyčíslen poplatek 300 Kč za upomínku a 500 Kč za výzvy. Nebylo však prokázáno odeslání těchto listin žalovanému.
7. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum zaslané žalovanému doporučeně má soud za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy k datum a za tuto upomínku byl žalovanému rovněž vyčíslen poplatek ve výši 500 Kč.
8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobkyně prohlásila ke dni datum smlouvou o úvěru číslo za zcela splatnou a vyzvala žalovaného k úhradě částky 45 168,57 Kč do datum na zde specifikovaný účet. Zásilka byla žalovanému zaslána doporučeně dne datum na adresu jeho bydliště, jak má soud za prokázáno z dodejky.
9. Z kvalifikované výzvy ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené smlouvy o úvěru číslo, a to v celkové výši 50 751,36 Kč. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě této částky, a byl poučen, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne datum, jak má soud za prokázáno z poštovního podacího archu.
10. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které čerpal z účtu č. bankovní účet částku ve výši 40 000 Kč, které se zavázal splatit spolu s úrokem 1č, 9 % ročně Kč v 60 měsíčních splátkách po 956 Kč počínaje dnem datum. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval, že je zaměstnancem, je svobodný, v domácnosti žije jeden člen, bydlí v obecním/státním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, jiné příjmy nemá, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů jsou 5 000 Kč měsíčně, splácí úvěry či jiné závazky 1 800 Kč; žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložila žádné listin y dokládající výdaje žalovaného. Z těchto všech údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě do datum v oznámení o zesplatnění úvěru, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne datum.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do žádosti o úvěr, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listin ě ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K výdajům žalovaného žalobkyně rovněž nedokládá žádné důkazy.
21. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ o. s. ř. “), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil a žalobkyní mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě 40 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Po uplynutí lhůty, tedy ode dne tedy ode dne následujícího je žalovaný v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 77 % a její neúspěch 23 %. Ve výši rozdílu (54 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 8 838 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 672 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 280 Kč, náhrady hotových výdajů k úkonům právní služby ve výši 1 200 Kč, přičemž odměna a náhrada hotových výdajů zástupce byly přiznány za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška”), (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), odměna a náhrada hotových výdajů za první tři z těchto úkonů byly přiznány dle § 14b vyhlášky kdy odměna za jeden úkon činí 500 Kč a náhrada hotových výdajů k jednomu úkonu činí 300 Kč. Naopak odměna za účast u jednání byla přiznána dle § 6 odst. 1 , § 7 (bod. 5) vyhlášky ve výši 2 780 Kč a náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, dále náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky, náhrada cestovních výdajů v celkové výši 4 864 Kč za cestu autem z obec do obec a zpět (ujeto celkem 2 x 398 km osobním automobilem Volvo, registrační značka s průměrnou spotřebou 6,3 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 27,20 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku, tedy 2 551 Kč. Nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne datum, neboť tvrzení zde uvedená již měla být součástí původní žaloby a tudíž odměnu za tento úkon není možno považovat za účelně vynaložený. Celkové náklady řízení tak činí částku 16 367 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 54 % činí částku 8 838 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.