Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 172/2021-54
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 22 346 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 875 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 870 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 745 Kč od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 875 Kč od datum do zaplacení, co do částky ve výši 3 601,90 Kč, co do úroku ve výši 62,51 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od datum do datum ve výši 627,84 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 63 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soud vydává toto opravné usnesení:
Výrok II. tohoto rozsudku správně zní:„ Žaloba se zamítá, co do částky 8 870 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 745 Kč od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 870 Kč od datum do zaplacení, co do částky ve výši 3 601,90 Kč, co do úroku ve výši 62,51 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od datum do datum ve výši 627,84 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 63 000 Kč“.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 875 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 870 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 745 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 875 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky ve výši 3 601,90 Kč, co do úroku ve výši 62,51 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 627,84 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 63 000 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Soud vydává toto opravné usnesení:</b> <b>Výrok II. tohoto rozsudku správně zní:„ Žaloba se zamítá, co do částky 8 870 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 745 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 870 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky ve výši 3 601,90 Kč, co do úroku ve výši 62,51 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 627,84 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 659,31 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 63 000 Kč“.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 745 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a zaplacení částky 3 601,90 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 16 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 62,51 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši po 875 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Žalovaný takto uhradil datum 875 Kč a poté každý měsíc až do srpna 2020 hradil po 875 Kč Celkem takto uhradil v rámci úvěrového vztahu 6 125 Kč. Další platby již neprovedl. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou k datu datum. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z datum, z předsmluvního formuláře a z oznámení o schválení úvěru z datum soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo tím způsobem, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jehož základní vlastnosti jsou popsány v předsmluvním formuláři (výše úvěru, doba trvání, výše celkové částky, která má být uhrazena, náklady spotřebitelského úvěru, včetně důsledku v případě opožděných plateb). Návrh na uzavření smlouvy, který je zároveň smlouvou z datum podepsal jak zprostředkovatel žalobce, tak žalovaný. Spolu s oznámením o schválení úvěru z datum (čl. 7 a 7v spisu) byl žalovanému vystaven splátkový kalendář (čl. 8), z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit 60 splátek vždy k 22. dni v měsíci po 875 Kč. Splátky byly započítávány jednak na splátku úroku, jednak na splátku jistiny, přičemž poslední splátka měla být uhrazena datum. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč na dobu 60 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba úvěru činila 62,51 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činilo 83,92 %. Dne datum žalobkyně vyplatila na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 16 000 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla datum poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 16 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného kromě tvrzení uvedených v žalobě, po poučení soudem žalobkyně dotvrdila, že příjmy žalovaného byly zjištěny v době před poskytnutím úvěru ve výši 6 488 Kč měsíčně, přičemž žalovaný byl poživatelem invalidního důchodu 1. stupně a výdaje byly zjištěny ve výši 1 200 Kč na nájemné, přičemž při zjištění tohoto výdaje vycházela žalobkyně pouze z informací žalovaného, a dále si jako výdajovou položku žalobkyně stanovila částku 3 410 Kč, kdy počítala s částkou životního minima. Takovéto příjmy a výdaje pak zaznamenala do hodnocení klienta ke smlouvě (viz čl. 20 spisu), přičemž žádné další výdaje zjištěny nebyly. Kromě výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2019, ze kterých bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 6 488 Kč představující platby od obec správy sociálního zabezpečení, předložila žalobkyně k důkazu také oznámení obec správy sociálního zabezpečení (čl. 27 spisu), které měla k dispozici, a které podpořilo její tvrzení, že příjmy žalovaného od ledna 2019 představovaly částku ve výši 6 488 Kč, s tím, že se jedná o platbu invalidního důchodu 1. stupně.
6. Pokud jde o příjmy žalovaného v době před uzavřením smlouvy, soud má za prokázáno, že tyto žalobkyně ověřila a vycházela nikoli pouze z informací žalovaného, ale také ze zprávy ČSSZ a z výpisů z účtu za rozhodné období a dospěla k závěru, že jeho příjmy tvoří invalidní důchod 1. stupně ve výši 6 488 Kč měsíčně. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného v době uzavření smlouvy, tuto stránku žalobkyně nikterak neověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Vycházela pouze z informací žalovaného, že měsíčně platí za bydlení 1 200 Kč a dle svého uvážení zahrnula do výdajů žalovaného částku životního minima ve výši 3 410 Kč jako částku paušální. Soud má za to, že takto paušálně stanovená částka, byť v případě životního minima stanovená zákonem, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, nic nevypovídá o konkrétních výdajích žalovaného, které mohly být mnohonásobně vyšší, a jejich konkrétní výše nebyla s paušální částkou takto stanovenou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj žalovaného na bydlení ve výši 1 200 Kč měsíčně, je zcela zřejmé, že tato částka neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení v daném regionu a je nadevší pochybnost nepřiměřeně nízká.
7. Z nebankovního registru klientských informací (čl. 33 spisu) soud zjistil, že ke dni datum bylo u žalovaného zjištěno CBS skóre 263 s odůvodněním, že čím vyšší je skóre, tím je platební morálka v registru lepší. A vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení. V kategorii daného skóre bylo dáno vyšší riziko s tím, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán. Z výpisu záznamu z registru příjmení (čl. 34 spisu) soud zjistil, že ke dni datum nebyla u žalovaného uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaků.
8. Soud má však za to, že i když došlo k lustraci v uvedených rejstřících s negativním výsledkem, nemá toto zjištění relevantní význam, neboť nic nevypovídá o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. číslo jednací).
9. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.
10. Pokud žalobkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z výše uvedených skutečností, a na jejich základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala tak zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto smlouva o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 16 000 Kč a uhradil částku ve výši 6 125 Kč.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 6 125 Kč a žalobkyní mu byla poskytnuta částka 16 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 9 875 Kč (16 000 – 6 125). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, žalovaný měl plnit okamžitě, což neučinil, takže od datum je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
14. Podle § 164 o. s. ř. o. s. ř. soud opravil početní chybu, když v první části odstavce II. rozsudku namísto nesprávně uvedené částky„ 9 875“ Kč uvedl částku správnou„ 8 870“ Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.