Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 C 111/2021-47

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22 183 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 389 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 389 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 5 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 794 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 117,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 389 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 389 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 5 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 794 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 117,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala u zdejšího soudu zaplacení

částky 22 183 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována čtyři slova, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému revolvingový úvěr ve výši 22 183,44 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 6. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že nedisponuje konkrétními informacemi, které původní věřitel získal o úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (vč. standardních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že tato byla dne datum uzavřena prostředky komunikace na dálku. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně.

4. Z obchodních podmínek společnosti právnická osoba soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

5. Z kopie občanského průkazu žalovaného číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba ověřila totožnost žalovaného.

6. Z žádostí o poskytnutí úvěru v období datum až datum soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal o úvěr ve výši 8 000 Kč (žádost číslo), dne datum požádal o úvěr ve výši 7 000 Kč (žádost číslo) a dne datum požádal o úvěr ve výši 1 389 Kč (žádost číslo). Finanční prostředky byly vyplaceny na účet

č. bankovní účet.

7. Z platební informace s aktuální celkovou dlužnou částkou soud zjistil, že jím společnost právnická osoba vyčíslila žalovanému celkový dluh částkou 22 183,44 Kč, když zůstatek po poslední platbě byl 16 410,78 Kč, úroky za období čerpání byly ve výši 5 22,66 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů byla ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč). Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na datum.

8. Z přípisu ze dne datum soud zjistil, že jím společnost právnická osoba sdělila žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného ověřila maximálním počtem závazků 3 u jiných věřitelů, uvedením příjmů a výdajů, lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a DB inkasních agentur.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni coby postupníka.

12. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet je celé jméno žalovaného, datum narození.

13. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 16 389 Kč, a to z úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, anonymizováno právnická osoba, dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

26. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

27. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 16 389 Kč (tj. čerpané částky úvěru ve výši 8 000 Kč, 7 000 Kč a 1 389 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 389 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení (bod I. výroku). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ( o. z.) ve výši stanovené

28. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.)

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 117,58 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 183 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).