Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 362/2021-65
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.
sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 072 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 7 800 Kč;
b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 800 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení;
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 21 272 Kč;
b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 512,22 Kč;
c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 261,13 Kč;
d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 099,67 Kč od 21. 5. 2020 do 7. 12. 2020;
e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 899,76 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení;
f) úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 285,89 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 7 800 Kč; b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 800 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení; a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 21 272 Kč; b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 512,22 Kč; c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 261,13 Kč; d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 099,67 Kč od 21. 5. 2020 do 7. 12. 2020; e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 899,76 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení; f) úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 285,89 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 29 072 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem dne 27. 2. 2017. Dle citované smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč; celková dlužná částka činila 27 272 Kč (jistina 15 000 Kč, úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 078 Kč, poplatek za hotovostní inkaso plateb 3 750 Kč). Žalovaná následně částku 7 200 Kč z poskytnutých finančních prostředků uhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne 27. 2. 2017 zavázal žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 1 078 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso plateb 3 750 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 27. 2. 2017).
5. Při hodnocení žalované jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba, z čehož jí plyne příjem 13 271 Kč; výdaje žalované na bydlení činí 8 000 Kč. Žalovaná s těmito údaji souhlasila, když se pod ně podepsala (zjištěno z formuláře zákaznické karty ze dne 27. 2. 2017, pracovní smlouvy ze dne 1. 10 2015 a 2. 5. 2016, mzdový výměr z 30. 1. 2017).
6. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna právnická osoba prostřednictvím přípisu ze dne 24. 7. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020).
7. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění dlužné částky v celkové výši 37 258,96 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 23. 11. 2020).
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
9. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se dne 27. 2. 2017 zavázal žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 12 272 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaná celkem uhradila žalobkyni částku 7 200 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalované vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnána a má čistý příjem 13 271 Kč; výdaje žalované na bydlení činí 8 000 Kč.
10. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost oznámil.
11. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána dopisem zástupce žalobkyně. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
13. Podle § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "OZ") přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěru a poplatkem za hotovostní inkaso plateb. Právní předchůdce žalobkyně v uvedeném vztahu vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 OZ jako podnikatel a žalovaná ve smyslu § 419 OZ jako spotřebitel.
18. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce a to s ohledem na splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.
24. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
25. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
26. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce dostál své povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
27. Právní předchůdce žalobkyně byl dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
28. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
29. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
30. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěryschopnosti žalované vyšel pouze ze skutečností uvedených žalovanou v zákaznické kartě, z pracovní smlouvy a mzdového výměru.
31. Co se týče částky výdajů žalované, tak žalobkyně i přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nedotvrdila a neprokázala, že tyto výdaje skutečně spočívaly v uvedených částkách.
32. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyní uvedené výdaje žalované byly jejími skutečnými výdaji, tedy soud nemá ani za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně reálně přistoupil ke zjišťování a ověřování výdajů žalované, neboť kdyby svoji povinnost splnil, musel by být schopen prokázat, z čeho konkrétně vycházel, což se však nestalo. Právní předchůdce žalobkyně se při posuzování výdajů žalované omezil pouze na paušální uvedení částek bez jakéhokoliv ověření. Výdaje, ze kterých právní předchůdce vyšel při ověřování úvěruschopnosti, jsou pak dle názoru soudu nepravděpodobně nízké, neboť žalovanou uvedená částka na bydlení ve výši 8 000 Kč nemůže být z podstaty věci jediným měsíčním výdajem žalované.
33. Dle výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupil toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzoval, a proto soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
34. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
35. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
36. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatil a to konkrétně částku 7 800 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 15 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržela, a částkou 7 200 Kč, kterou již žalobkyni uhradila. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 800 Kč; jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 7 800 Kč, přičemž jej žalobkyně požadovala od 8. 12. 2020 do zaplacení a jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). Výše částky, jež byla žalované uložena k zaplacení, uvedená v protokolu o vyhlášení rozsudku, je chybou v počtech a soud ji v rámci písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. opravil tak, že částka 7 200 Kč se ve výroku I. písm. a) opravuje na částku 7 800 Kč, obdobně pak pod písm. b) stejného výroku.
37. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.
39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, avšak v souvislosti se soudním řízením jí žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.