Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 206/2021-58
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 560 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 200 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a částku 3 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 560 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá:
a) co do částky 12 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 400 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 654,40 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 800 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
b) co do částky 4 800 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 690 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 319,28 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 440 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 19,12 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 337 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 200 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a částku 3 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 560 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá: a) co do částky 12 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 400 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 654,40 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 800 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. b) co do částky 4 800 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 690 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 319,28 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 440 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 19,12 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 337 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky a) 25 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí a částky b) 8 360 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobkyně k nároku a) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 20. 12 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč do 14. 2. 2020. Žalovaný dosud úvěr řádně nesplácel, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 1 800 Kč. Žalobkyně k nároku b) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 4. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit úrok ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 180 Kč do 28. 11. 2019. Žalovaný dosud úvěr řádně nesplácel, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 2 440 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání k prvnímu jednání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a to ke dni 6. 9. 2021. Účastníci se k jednání nařízenému na den 20. 9. 2021 nedostavili, a proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Prvním jednáním ve věci došlo ke koncentraci řízení.
3. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka za dne 20. 12. 2018 (další kartu přes výzvu soudu nedoložila), ze které vyplývá, že žalovaný žije sám a je zaměstnán v právnická osoba, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 15 246 Kč, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč (což bylo ověřeno nájemní smlouvou), osobní výdaje ve výši 3 700 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 720 Kč, celkové výdaje tedy ve výši 12 920 Kč. Původní věřitelka tedy neověřila další tvrzené příjmy žalovaného, neprovedla jeho lustraci v příslušných evidencích dlužníků, nezjistila jeho platební morálku, nezabývala se jeho majetkovými poměry.
4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
5. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 20. 12. 2018 částku 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem na Smlouvě o spotřebitelském úvěru v hotovosti (viz č. l. 18 až 19 spisu). Žalovaný se ve smlouvě zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž RPSN činila 206,15 %.
6. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 3. 10. 2018 částku 6 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem na Smlouvě o spotřebitelském úvěru v hotovosti (viz č. l. 53 až 54 spisu). Žalovaný se ve smlouvě zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 10 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž RPSN činila 206,15 %.
7. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (viz smlouva č.l. 26 až 30 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 19. 2. 2021 (viz č.l. 34 spisu), který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalovaného dne 22. 2. 2021 (viz podací lístek č.l. 35 spisu).
8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
10. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě dvou smluv o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 6 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když doložila pouze kartu zákazníka ze dne 20. 12. 2018, ze které vyplývá, že původní věřitelka ověřovala pouze čistý měsíční příjem žalovaného, neověřovala však jeho majetkové poměry, jeho skutečné výdaje, ani neprovedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje
k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
17. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence
v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
18. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka nezkoumala výdaje žalovaného a neprovedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet (a to i s ohledem na poměrně nízký měsíční příjem žalovaného). O tom svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný dosud úvěr nesplatil.
19. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně ve výši 15 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na smlouvu ze dne 20. 12. 2018 částku 1 800 Kč a na smlouvu ze dne 4. 10. 2018 částku 2 440 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky a poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni dosud nesplacenou jistinu ve výši 13 200 Kč (15 000 Kč – 1 800 Kč) a nesplacenou jistinu ve výši 3 560 Kč (6 000 Kč – 2 440 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
20. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána doporučeně dne 22. 2. 2021, dne 25. 2. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů, tj. do 7. 3. 2021. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 8. 3. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
21. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
22. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 33 560 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 680 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 343 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 337 Kč.
23. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.