Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 16/2020-40

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 64 550,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 295,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 295,58 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 254,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 550,28 Kč od 1. 9. 2019 do 23. 9. 2019 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 254,70 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 068,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 295,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 295,58 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 254,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 550,28 Kč od 1. 9. 2019 do 23. 9. 2019 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 254,70 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 068,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 64 550,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 64 550,28 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 28. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 55 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč. První čerpání bylo ve výši 6 837 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované tuto částku prostřednictvím úhrady části kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci. Poté žalovaná čerpala standardní revolvingový úvěr. Žalovaná v žádosti o úvěr vyjádřila souhlas i s pojištěním, a proto součástí každé splátky je i poplatek za pojištění ve výši 5,99 % měsíční splátky. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal původní věřitel úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které si ověřil nahlédnutím do databází, přičemž shledal při porovnání příjmů a výdajů žalované (které žalovaná poskytla při ústním pohovoru), že nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil dne 31. 8. 2019 k zesplatnění úvěru. Pohledávka žalobkyně ve výši 64 550,28 Kč sestává z jistiny ve výši 54 380,73 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 7 012,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ve výši 1 318,50 Kč, dlužným pojištěním ve výši 1 138,10 Kč a z nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč. Oprávněnost jednotlivých nároků vyplývá z úvěrové smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s příslušenstvím postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaná však ani na základě této výzvy ničeho neuhradila.

2. V doplnění ze dne 21. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr v souladu s interním výpisem z účtu a že po celou dobu trvání úvěru žalovaná uhradila dohromady toliko 62 750 Kč. K úvěruschopnosti dodala, že databázemi, do kterých právní předchůdce žalobkyně nahlížel, byly příjmení, BRKI, NRKI, ISIR a dále původní věřitel kontaktoval i zaměstnavatele žalované za účelem ověření informací. Taktéž zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na den 17. 8. 2021 se nedostavila, ani se řádně neomluvila, i když předvolání k tomuto jednání jí bylo řádně doručeno nejpozději dne 2. 8. 2021.

4. Žalobkyně k dotazu soudu u jednání doplnila, že žalovaná po celou dobu platnosti úvěru čerpala částku 111 045,58 Kč a uhradila částku 62 750 Kč. Žalobkyně u jednání také navrhovala, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání, když ze strany soudu nebylo této žádosti vyhověno.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to žádostí o úvěr (smlouvou o úvěru), přihláškou k pojištění, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z úvěrového účtu, výpisem bonity, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, odstoupením od smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek a předžalobní výzvou k plnění včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč. Žalovaná měla měsíčně splácet min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, min. 500 Kč. Doba trvání na neurčito. Při uzavírání smlouvy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalované. Žalovaná sdělila, že pracuje jako dělnice ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč. Výdaje žalované představují pouze náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč, jiné výdaje žalovaná neuvedla. Dále uvedla, že je svobodná a bydlí ve vlastním domě / bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na základě těchto údajů včetně nahlédnutí do registru příjmení, BRKI, NRKI a ISIR, právní předchůdce žalobkyně ověřoval dle smlouvy úvěruschopnost žalované. Dopisem ze dne 23. 7. 2019 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy, jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas a úvěr ke dni 31. 8. 2019 zesplatnila v celém rozsahu. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná uhradila za celou dobu trvání úvěru částku 62 750 Kč a čerpala celkem 111 045,58 Kč sestávající z prvního čerpání ve výši 6 837 Kč, čerpání prostřednictvím dílčích plateb ve výši 60 308,58 Kč a z výběrů z bankomatu ve výši 43 900 Kč. Dne 6. 9. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně i žalobkyní dopisem ze dne 12. 9. 2019. Téhož dne zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu s lhůtou k plnění 5 dnů od doručení. Výzva byla odeslána dne 12. 9. 2019.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované a z nahlédnutí do systému příjmení, BRKI, NRKI a ISIR. Výpisy z jednotlivých systémů nebyly ze strany žalobkyně jakkoli blíže specifikovaný a ani nebyly v řízení předloženy, nicméně soud má za to, že i kdyby byly v řízení předloženy, nemělo by to vliv na posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Z údajů poskytnutých žalovanou totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani skutečnost, zda žalovaná by měla žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmu, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel u žalované z neověřených příjmů ve výši 13 000 Kč a neověřených výdajů ve výši 4 500 Kč, které představovaly pouze náklady na bydlení, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal skutečné (veškeré) alespoň pravidelné výdaje žalované.

Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když pouhé doplnění čísel do formulářové evidenční karty klienta (vtělené do úvěrové smlouvy), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedl řádně, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které by měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána a dána byla. Důsledkem tohoto postupu právního předchůdce žalobkyně a nesplnění jeho zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 28. 6. 2018 žalované peněžní prostředky v celkové výši 111 045,58 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 62 750 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 48 295,58 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 12. 9. 2019, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 17. 9. 2019 a pětidenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění uplynula 23. 9. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 48 295,58 Kč dne 24. 9. 2019 a dle o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, tj. ve výši 10 % ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení ve smyslu vládního S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 57 465,12 Kč (48 295,58 Kč + 9 169,54 Kč), tj. úspěch ve výši 74,5 %, zatímco částka představující zbývající jistinu a příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci částku 19 712,24 Kč (16 254,70 Kč + 371,38 Kč + 3 086,16 Kč), tj. neúspěch 25,5 %. příjmení úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 49 %. Žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 49 %.

17. Tyto celkové náklady řízení ve výši 22 588 Kč jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 228 Kč a jednak částkou 19 360 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. , tvořené částkou 14 800 Kč jako odměnou dle bod. 5 ve spojení s  a , kdy za jeden úkon právní služby náleží právní zástupci odměna ve výši 3 700 Kč (účtovaná za čtyři úkony, tj. přípravu a převzetí, předžalobní výzvu, sepis žalovy a účastní u soudního jednání dne 17. 8. 2021) a dále tvořené částkou 1 200 Kč jako odměnou dle , 4, tzv. režijní paušál 4 x 300 Kč. To vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 16 000 Kč) ve výši 3 360 Kč. Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 49 % z částky 22 588 Kč, tj. částku 11 068,12 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

18. Za úkon právní služby ze dne 21. 1. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila skutková tvrzení, která měla být obsažena již v podané žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.