Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 235/2021-49
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 805 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 10 320 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 867,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 560,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do 6. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 816,20 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku 29 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 805 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 10 320 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 867,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 560,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do 6. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 816,20 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku 29 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol] a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 13 125 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 867,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 560,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 621,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 3. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 020 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 422 Kč. Celkovou částku 28 125 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 10. 2019. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 12 195 Kč. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 20. 9. 2021, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne 18. 10. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Žalobkyně neprokázala, že by společnost právnická osoba (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila kartu zákazníka ze dne 3. 9. 2018, která je součástí žádostí o zápůjčku a byla vyplněna ve stejný den, kdy byla podepsána smlouva o zápůjčce. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako dělnice u územní celek a její čistý měsíční příjem činí 11 925 Kč, tento příjem byl také doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami za červen a červenec 2018. Žalobkyně však nedoložila, zda a jakým způsobem byl ověřen další tvrzený příjem domácnosti ve výši 5 000 Kč. Navíc z karty zákazníka vyplývá, že žalovanou tvrzené výdaje činí pouze 2 000 Kč, přičemž podle smlouvy o ubytování měla žalovaná hradit měsíčně částku 4 250 Kč za ubytování. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké další výdaje žalovaná má, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod.
4. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí shora uvedených částek podpisem na smlouvě o zápůjčce (viz smlouva o zápůjčce č.l. 14 až 15 spisu).
5. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a postoupení pohledávky oznámila žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18 až 24 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 25 spisu včetně podacího lístku č.l. 26 spisu).
6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, že žalovaná uhradila částku 12 195 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
12. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
13. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť si neověřila ani všechny tvrzené příjmy žalované a dostatečným způsobem nezkoumala výdaje žalované, její stávající závazky, zda tyto závazky splácí, a to za situace, kdy žalovaná pobírala pouze mzdu ve výši 11 925 Kč. S ohledem na nízkou mzdu žalované měla mít původní věřitelka objektivní pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíčně částku 1 876 Kč. Z toho důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce za neplatnou dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z.
14. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 15 000 Kč, žalovaná se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatila a byla povinna toto poskytnuté plnění vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná již uhradila částku 12 195 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 2 805 Kč (15 000 – 12 195 = 2 805). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
15. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalované doručena dne 28. 1. 2021 (třetím dnem od odeslání). Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 10 dnů, tedy do 7. 2. 2021. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 8. 2. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně.
16. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek ve výši 200 Kč.
18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.